Basic HTML Version
96
Mezivládní komise pro výpočetní techniku
vývojů potřebných typů v jednotlivých zemích. Byla to taková technicko-úřednická práce, ale muselo se o tom něco
věcně znát, aby se v té záplavě typů bylo možno orientovat. Brzy jsem poznal, že je to s vývojem počítačů jako všude
jinde, že se totiž v tichosti kopíruje to, co už jinde existuje. A tak stroje JSEP byly kopiemi počítačů známé firmy IBM.
Ale zase tak jednoduché to kopírování nebylo. Nebyl takový rozsah dostupných součástek jako v USA, všelicos se mu-
selo obcházet a celá práce byla hodně složitá. O řadě problémů se navíc málo vědělo. To se týkalo třeba spolehlivosti
počítačů. Byla chápána velmi zjednodušeně jako pouhá záležitost součástek a teprve časem se ukazovalo, jak zásadní
roli hraje způsob montáže, čištění desek atd. Výsledky praktického použití počítačů JSEP byly na počátku dost otřesné
a teprve dodatečně, jak rostlo poznání problematiky, se věci postupně napravovaly. Principiální vliv měl ovšem i veliký
počet použitých součástek a to šlo řešit jen zásadním zvětšením integrace, a tedy novou koncepcí počítačů. Éra těchto
velkých strojů také v USA dost rychle končila a dávala přednost daleko menším zařízením, která pak vyústila v mode-
ly dodnes užívaných tzv. personálních počítačů. Tato technika se blížila spíše programu SMEP, jenže používala daleko
dokonalejších integrovaných obvodů a pamětí. O takovém rozvoji hustoty integrace se nám v té době ani nesnilo.
Nehledě na uvedené technické aspekty byl program velkých počítačů pro stát jako ČSSR ekonomickým nesmyslem.
U nás se dělal jakýsi střední typ EC 20 a později EC 21. Jenže kolik se jich tak mohlo prodat. Několik sestav a s tím ještě
byly neskonalé aplikační potíže. Scestné ovšem bylo celé nasazení výpočetní techniky v čs. podmínkách. Pracovní po-
stupy např. v účetnictví a financích, jak byly kdysi vypracovány pro zpracování úředníky, se totiž ponechaly v platnosti.
To se pak pracně adaptovalo do počítačových programů. Tímhle způsobem se ovšem základní výhoda výpočetní tech-
niky, tedy schopnost vykonávat samočinně určité algoritmy, vůbec nevyužila. Když se třeba dělaly výplaty, musela
výplatní spočítat každémupočet hodinpodlepíchaček, pak tovynásobit tarify apod. a teprvepak se todalodopočítače.
Ten pak vydal úhledně natištěný výplatní pásek a příslušné sumy už jen sčítával nebo něco podobného. Kdykoliv se
na počítač naváděly nějaké agendy, třeba agenda odbytu, vedlo to k ohromným svazkům popsaných papírů a nějaké
výsledky byly k dispozici až po uzavření akce, tedy v době, kdy je bylo už jenmožno konstatovat. Fakticky se tyhle počí-
tače používaly jako velice nákladné psací stroje a jako technika pro evidenci minulého stavu. Žádná komunikace mezi
počítači neexistovala. Výsledků se vůbec nedalo použít pro reálné řízení, a tak vlastně byly i zbytečné. Celek ovšem
dělal dojem náramné vědeckosti a vše bylo obestřeno jakousi aureolou dokonalosti. Vždyť to přece vyšlo z počíta-
če. Nikdo si přitom nelámal hlavu s hodnotou vstupních dat, která se zpracovávala. To bývaly často všelijaké odhady
a hausnumera a jejich přesné zpracování ovšem jejich hodnotu nijak nezlepšilo. Programátoři, to byla kasta lidí sama
pro sebe. Největší péči věnovali předstírání, jak ta jejichpráce je složitáanenahraditelná. Když si ovšemněkdodal trochu
práce a záležitost si prostudoval, dalo se zjistit, že to, co ti slavní programátoři dělají, je vlastně velice jednoduché.
Jen to bylo zastřeno všelijakými odbornými pojmy, které lidu obecnému jaksi nic neříkaly. Takže vcelku nasazení
těchto velkých počítačů, třeba i v naší Tesle, vedlo hlavně k tomu, že se velice zvýšil počet pracovníků v administrativě
a že významně vzrostla cena základních prostředků podniků. Ale bylo tady zdání vědeckosti řízení. Já jsem
daleko později viděl pracovat výpočetní techniku v průmyslových podmínkách třeba v Japonsku. Tam byla vstupní
data snímána automaticky a plynule s velikou péčí, počítač měl okamžitě údaje o stavu věcí a program udával veli-
ce lapidárně, co je třeba udělat dál, aby se došlo k žádoucím výsledkům. Měli tam poměrně malé počítače, zato byly
naplno využité a skutečně sloužily praxi. Něco takového u nás v té době prostě nebylo vůbec možné.
Ke konci šedesátých let jsme na tom v Tesle byli s integrovanými obvody pro počítače poměrně slušně. Vyráběli jsme
tzv. základní řadu logických obvodů podle amerického vzoru a to neměl tehdy ani SSSR. Já jsem vozil vzorky našich
obvodů na jednání do Moskvy a byly dost středem pozornosti. Vozil jsem ale také kopie amerických katalogů a pak
jsem poznal, že je to téměř ideologická diverze. Normální sovětští technici si snad doopravdy mysleli, že jejich integro-
vané obvody jsou nějakým světovým výdobytkem sovětské vědy a techniky. A najednou viděli v americké publikaci
staršího data totéž, jenže v daleko větším sortimentu a ovšem s jinýmoznačením. Že se v Americe integrované obvody
dělají, to oni věděli. Ale mysleli si asi, že nějaké docela jiné. Také jsem vozil katalogy evropských výrobců a to byl pro
sovětské hochy teprve šok. Oni vůbec nevěděli, že se něco takového dělá také v západní Evropě, a o firmách jako
Philips, Siemens apod. neměli tušení. Byli přesvědčeni, že elektronika se doopravdy dělá jen v Americe a v SSSR, a byli
ochotni i připustit, že imperialisté jsou nějakým způsobem trochu vpředu. A tak jsem do těch jejich představ vnesl
pořádný zmatek. Navíc jsem tam ty katalogy, o které býval ohromný zájem, nechával a tím jsem zase podrážel jejich
šéfy. Ukázalo se totiž, že pokud do SSSR na technická pracoviště vůbec nějaké zahraniční informace dojdou, nechá si
je příslušný šéf v šupleti a informuje podřízené jen ústně a tak, jak uzná za vhodné. Ona se tam už hrála taková ta hra
s informacemi a bylo to vše podřízeno politickým zřetelům. Jinak se ti sovětští hoši pořád nějak báli, nechtěli se s námi
moc pouštět do diskuzí, leda když tam nebyl někdo druhý. Nechtěli vůbec říci, ze kterého pracoviště či města jsou, to
bylo tajeno. A tak jsme se vlastně jen tak mezi řádky dovídali, že veliké továrny na počítače jsou někde v Minsku, veliký
výzkumný závod že je v Jerevanu a že jsou různá další střediska po celém velikém SSSR. V SSSR měla výpočetní tech-