Basic HTML Version
76
Komplexní program vědeckotechnického pokroku členských zemí RVHP
staré výroby v chodu. Byla tam také zavedena licenční výroba keramických pouzder pro integrované obvody a práce
kolem toho zaměstnala trochu schopnější lidi, kteří brali práci poctivě. Ti šikovní hoši z výzkumáku se tedy, jak to v ta-
kových případech už bývá, zaměřili do sebe a zabývali se v podstatě tím, co je bavilo. Dělali si kandidatury věd, pub-
likovali a jejich dlouholetý ředitel Franta Koníř to řídil tak, že je v podstatě chránil a zajišťoval podmínky pro poměrně
slušné mzdy při plánu, který vždy splnil. S ředitelem i s pracovníky jsem tam vycházel vždy dobře a vzájemně jsme vě-
děli, jak to vše doopravdy je. Žádné divadlo jsme nemuseli hrát. Po revoluci se na mne ti hoši obrátili s důvěrou a já
jsem organizoval volbu jejich nového ředitele, vedl jsem příslušná konkurzní řízení, což oni dobře ocenili. Tak pro tyhle
hochy představoval Komplexní program novou zajímavou činnost. Nadto měli v SSSR partnera, podobný výzkumný
výstav. Ten samozřejmě také neměl žádné výrobní zázemí a byli tam asi také šikovní lidé. Takže uzavřeli smlouvu, ve
které se na moji radu pečlivě vyhnuli všem hmotným závazkům. Pak mohli cestovat a vzájemně se navštěvovat, což
pro ně bylo pořád zajímavé, poněvadž jinak těch možností cestovat moc neměli. Tady v tom případě sice Komplexní
program věcně také nic nepřinesl, ale lidé se alespoň realizovali. Jenže mně aktivita tohoto ústavu nebyla nic platná,
poněvadž téma keramiky bylo v jiném resortu, a to pan Sležek nesledoval.
Náš případ, totiž neexistence reálného partnera v SSSR, představoval v rámci resortu podivnou výjimku a nakonec
jsem musel celý případ vysvětlovat na poradě u ministra Kubáta. To ovšem nebylo nic příjemného. Ministr Kubát, to
byla rozhodně zajímavá osobnost. Byl to původně a vlastně i během funkce ministra vysokoškolský profesor. Odtud
měl velmi kultivovaný způsob jednání, později ovšem narušený vzteklými výpady, když se věci nedařily podle jeho
představ. A ty se nedařily stále častěji. Svoji nelibost dával najevo ironií a různými jedovatými poznámkami. Bohužel
se v průmyslu vůbec nevyznal a držel se nejspíš představy, že je to něco podobného, jako když se pracuje v laboratoři
na vysoké škole. Dlouho nechápal a nepochopil to možná nikdy, že moderní vědeckotechnický rozvoj už není, jako za
starých časů, dílem geniálních jednotlivců, ale že je výsledkem týmové práce a hlavně že stojí hodně peněz. Svoji mi-
nisterskou kariéru zahájil také tím, že sliboval rozvinout elektroniku na světovou úroveň bez velkých prostředků mo-
bilizací tzv. tvůrčího potenciálu lidí. To na ÚV KSČ i ve vládě moc rádi slyšeli a on to tak skutečně začal dělat. Jenže brzy
zjistil, že těch mobilizovaných tvůrců je dostatek na počátku úkolu, ale že se jaksi už nekonají, když je třeba ukázat
výsledky. Tak začal problémy i ve značných detailech řešit sám formou konkrétních úkolů z porad vedení minister-
stva a podobných akcí. Ukládalo se, kdo má co konkrétně udělat a dokdy, a úkoly se kontrolovaly. Byly ovšem i takové
úkoly, které splnit věcně nešlo, takže se splnění buď jen předstíralo, nebo se plnilo formálně. Na to byly hlášenky, které
musel podepisovat generální ředitel koncernu nebo jeho zástupce, a ty se předkládaly paní JUDr. Pokojové, vedoucí
kanceláře ministra. Tam si každý časem vybudoval určité vztahy, a tak se v nereálných případech úkol v tichosti stáhl
a bylo to. Ale i tak byl tento způsob řízení zdrojem nepříjemností. Sepisovaly se všelijaké literární eseje jako materiály
na poradu vedení ministerstva, ty se projednávaly u ministra, ten je komentoval, korigoval, vytýkal pomalý chod prací,
atd., atd. Jen mu nějak ušlo, že se průmysl chová podle svých zákonitostí a že ekonomické výsledky jsou zásluhou pro-
fesionálů v koncernech a podnicích a že vůbec neplynou z ministrových úkolů. Průmysl se totiž snaží vždy chovat raci-
onálně i v neracionálních podmínkách. Vlastně jediným aktivemministerstva bylo, že rozdělovalo koncernům nemalé
finanční i devizové prostředky na plánované rozvoje a investiční výstavby. Boje o tyto peníze se také snad jako jediné
braly nesmírně vážně a na příslušné porady se dostavovali jednotliví generální ředitelé připraveni, s tlupami svých po-
radců. Pak se ovšem braly vážně i porady o závěrečném plnění úkolů za rok, kde šlo o prémie. Ostatní věcné porady
ponechávali generální ředitelé svým odborným ředitelům.
Přístupy ministra se časem staly příslovečné. Třeba případ elektronového litografu. Při výrobě integrovaných obvodů,
kde jde o nepatrné detaily v řádu tisícin milimetrů, se běžně používá optické litografie, tj. postupu pracujícího se svět-
lembílýmnebo i ultrafialovým. Pro vyšší nároky na přesnost malých rozměrů byly ve světě vypracovány postupy, které
namísto světla používají proudu elektronů. Příslušné, velmi složité zařízení je elektronový litograf. V Brně v Ústavu
přístrojové techniky ČSAV se tím z fyzikálního hlediska zabýval pan Armin Delong, velmi vzdělaný a rozumný pán,
který potom po revoluci byl i nakrátko ministrem na Státní komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Ten v pod-
statě sestavil laboratorní zařízení, které prokazovalo funkci elektronové litografie. Byl to jistě úctyhodný technický
výkon. Takový model po praktickém ověření a tak dvou, třech rekonstrukcích mohl mít předpoklad prakticky použi-
telného zařízení. Jenže ministr Kubát se chopil hned těch prvních výsledků. Tesla Brno dostala příkaz litograf vyrábět
hned v několika exemplářích a řada ostatních podniků či koncernů, včetně našeho, dostala příkaz kooperovat na ně-
kterých dílech. Byla to ohromná zajišťovací akce a ředitelé prováděcích organizací tomu mezi sebou říkali elektronová
liturgie. Celé toto zařízení mělo být řízeno počítačem a byl předepsán nějaký typ sovětské produkce, který jakživ
nikdo neověřil. Okamžitě se také litograf nabídl na export do SSSR, kde ho nadšeně přijali, a na ÚV KSČ šla hlášení, jak
dostihujeme světovou špičku. Příslušný humbuk byl vyvolán také v tisku. Vyšla např. jedna reportáž v Květech, ze které
neinformovaný čtenář mohl nabýt dojmu, že jsme vlastně už dostihli USA a že litograf je zázračný přístroj, do kterého