Basic HTML Version
44
Speciální výroby
Speciální výroba v Tesle Rožnov n. p.
Do Tesly Rožnov jsem nastoupil v březnu 1956. To už se Stalinovou smrtí skončila tzv. stalinská éra, což bylo nejhorší
a nejstupidnější období po únoru 1948. Za panování Chruščeva nastalo určité zmírnění poměrů, nicméně řada dřívěj-
ších nesmyslů přetrvávala, i když v poněkud zastřené formě. Dále existovala špiónománie, za každým neúspěchem se
hledal zlý úmysl, působení buržoazních živlů či agentů CIA. Tajná policie rekrutovala další donašeče a pilně slídila. Na
rozdíl od časných padesátých let se už přece jen tolik nezatýkalo a nevyhazovalo z práce, a když, tak byla snaha po za-
chování alespoň nějaké právní normy.
V rožnovské Tesle se určité zmírnění poměrů projevilo i tím, že ostrahu továrny přestala zabezpečovat armáda. Vojáci
odešli a jejich dřevěné baráky byly využity účelněji pro ubytování učňů. Střežilo se ovšem dál. Teď však strážní službu
zabezpečovali podnikoví strážní, většinou takoví strejci plní důstojnosti a důležitosti. Střežilo se dál podle vojenských
řádů a strážní, kteří obsazovali strážní věže, byli vyzbrojeni samopaly S 23. Bylo dokonce i zřízeno infračervené výstraž-
né zařízení kolem oplocení celého areálu.
V roce 1956 existovaly jen dvě výrobní budovy podniku, starší, tzv. budova A, určena původně pro textilku, a novější
budova B, postavená v jakémsi baťovském slohu. Výroba byla v té době dobře stabilizována a probíhala plynule v části
civilní i ve speciálu. Výroba určená výhradně pro speciál byla zavedena zejména ve čtvrté etáži budovy A a říkalo se jí
H program. Tam, u vchodu do etáže, hlídal rovněž strážný se samopalem a přístup pracovníkům odjinud nebyl povo-
len. Tam se za zavřenými dveřmi vyráběly kusově komponenty pro radiolokátory, různé vysílací elektronky pro mobil-
ní vysílače a různé speciality pro armádu. Vyrábělo se i v sovětské licenci. V rámci této licence se produkovaly nějaké
elektronky a pak hlavně veliké variátory, kterým se obecně a v důsledku špatného čtení azbuky říkalo„baratery“. Tyhle
výroby závisely na umění technických sklářů a ti byli v Rožnově tradičně velice dobří. Výrobky pro speciál měly zvlášt-
ní technické kouzlo, vypadaly přesně jako komponenty na obrázcích v učebnicích. Občas se mi podařilo vidět některý
ten výrobek zblízka a často mne také napadlo vzít si pár takových exponátů domů jako muzejní kousky pro budouc-
nost. V té době to bylo strašně nebezpečné. Sebrat vysílací elektronku, to se mohlo hodnotit hned jako protistátní čin
v zájmu nějaké agentury CIA. Tajná vysílačka zrazující tajemství lidově demokratického státu, to byl v té době atribut
řady příběhů a filmů. Ve filmech bývalo vidět celé síně se stoly obsazenými komunikačními přijímači té doby, tedy řady
Lambda, a u nich bdělé pracovnice policie pátrající po signálech protistátního agenta. Dříve velice oblíbené amatérské
vysílání bylo režimem silně omezeno a tolerovalo se hlavně v tzv. kolektivních radiostanicích, které patřily do organi-
zací Svazarmu. Zájemci o tento druh činnosti byli jednoznačně orientováni na jakousi předvýchovu pro vojenské spo-
jovací služby, a tak z původní romantiky mezinárodní komunikace zbylo pramálo. Na druhé straně sestavit výkonný
vysílač tehdejší koncepce nebyl zase tak velký problém. Potřebovalo to právě jen tu výkonovou vysílací elektronku
a ostatní komponenty se daly získat běžně. Takže na bdělosti orgánů možná objektivně i něco bylo.
Byl jsem zaměstnán v elektronické laboratoři podniku a tam se čas od času nějaké ty speciality vyskytly a prováděla
se na nich různá měření. Nebylo jich mnoho a většinou je obstarali šéfové nebo starší pracovníci určení pro speciál. Ale
jednou jsem se jakýmsi nedopatřením ke speciálu dostal také. Zadali mi k proměření subminiaturní elektronky tzv.
řady G. To byly skutečně malé elektronky s drátovými vývody a byly snad určeny pro novou generaci protiletadlové
velkorážní munice. Běžná munice exploduje při nárazu na cíl, nebo když mine, tak po určité době nastavené časova-
čem na kanónu. Zdokonalení spočívalo v tom, že granát explodoval i v okamžiku, kdy se cíli jen značně přiblížil. To za-
bezpečil jakýsi oscilátor v zapalovači granátu, jehož kmitočet se v blízkosti cíle změnil, což pak iniciovalo explozi. Tento
oscilátor potřeboval subminiaturní elektronky. Všiml jsem si tenkrát jakési anomálie katodového proudu v okamžiku
proudového impulsu, což vývojář elektronky ocenil, a pak už mně tohle měření zůstalo až do konce vývoje. Dělal jsem
ten speciál na černo, ale prošlo to. A byl to můj jediný přímý kontakt se speciálem v dlouhé řadě let.
O speciálu jsem ovšem všelicos pochytil. V továrně se stále potloukali uniformovaní důstojníci armády. To byli zástup-
ci vojenské správy, řečení ZVS, kteří měli bdít nad náležitým průběhem výroby pro speciál a provádět tzv. vojenské
přejímky výrobků. Pokud byly přejímány kusové výrobky, např. magnetrony, proběhlo měření podle příslušné doku-
mentace za přítomnosti ZVS, který pak podepsal přejímací protokol a opatřil výrobek razítkem se zkříženými meči.