Basic HTML Version
43
Speciální výroby
měry se použily tzv. miniaturní heptalové elektronky, které vznikly v USA a které převzali i v SSSR. Tyto elektronky u nás
vyvinul jistý Dr. Váňa z Výzkumného ústavu vakuové techniky s tím, že okopíroval americké vzory, jak se říká i s chlu-
pama. Nicméně za to obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda a byl slavným. Na rozdíl od jiných vývojářů, kteří, jak
bylo běžné, pracovali naprosto stejnou metodou kopírování, ale jaksi neměli žádoucí politické zázemí. Tyhle elektron-
ky, technicky vzato, nebyly právě nejlépe povedené a po čase se od nich v USA ustupovalo ve prospěch trochu větších
novalových typů. Ale u nás byl záměr tyto heptalové typy univerzálně zavést pro všechna nová řešení, která elektron-
ky potřebovala. Ve své době to bylo asi optimální řešení, neboť tyto elektronky armáda potřebovala. Tyto elektronky se
hodily nejen pro radiostanice, radiolokátory a jiný speciál, ale také pro civilní rozhlasové přijímače, a co více, i pro při-
pravovaný první čs. televizor. Pro první televizor se také hodila obrazovka vyvinutá pro radiolokátor s tím, že se použi-
lo luminoforu s jinou dobou dosvitu. O nových elektronkách začal jednat i resort spojů, který potřeboval inovovat své
prastaré poštovní zesilovače osazené ještě výhradně stařičkými nožičkovými elektronkami z dvacátých let. Dohroma-
dy představovaly tyto požadavky na vakuové výrobky velmi zajímavý objem a zabezpečit výrobu v potřebném rozsa-
hu nebylo určitě jednoduché. Samozřejmě byla i v této nové oblasti vážná koncepční chyba, která naprosto podcenila
prosakující informace o novém druhu zesilovacího elementu, tedy o tranzistoru. S tím se prostě vůbec nepočítalo a byl
prosazen rozvoj bateriové řady heptalových elektronek, které pak, po realizaci, už nebyly k ničemu.
V poválečném období u nás existovaly dvě továrny na elektronky. Byla to poměrně malá továrna ve Vrchlabí, původ-
ně firma Lorenz, která měla zavedenu výrobu vojenských elektronek pro německou armádu. Pak byla původně Phi-
lipsova továrna v Praze v Hloubětíně, kde se montovaly elektronky předválečných řad Philips a kde se po únoru 1948
přikročilo k náhradám dovážených komponentů vlastní produkcí. To se kupodivu podařilo, a tak znárodněná továrna
k údivu Philipsů slušně pracovala. Tohle vím z první ruky, říkali mi to u Philipsů v Eindhovenu. Nově plánované výroby
vakuových součástek bylo teoreticky možno umístit do těchto existujících kapacit při jejich rozšíření. Jenže to nebylo
zestrategickýchdůvodůpřijatelné. Protobylorozhodnutoozřízenídocelanovétovárnynaelektronky, atosvyužitímpů-
vodní budovyučenépro textilkuvRožnověpodRadhoštěm. Umístění vBeskydechvyhovovalostrategickyanavíc řešilo
žádoucí industrializaci tradičněchudéhoValašska. Byl pak zpracovánorganizačněvelmi náročnýpostupnáběhuvýroby
v této nově připravované továrně. Spočíval v zaučení mladých pracovnic z Beskyd v hloubětínské Tesle a v následném
přenesení hloubětínské výroby do Rožnova v původním sortimentu starších elektronek. Teprve po zvládnutí této
klasické výroby měly být postupně zaváděny nové typy elektronek a speciálních výrobků podle dokumentací
z Výzkumného ústavu vakuové techniky. Paralelně se zaváděla i výroba obrazovek. Určitý sortiment elektronek
byl zaveden i v Tesle Vrchlabí, která byla Rožnovu podřízena. Je opravdu s podivem, že se tento složitý záměr zavedení
vakuové výroby v Rožnově podařil bez větších problémů. Účastnilo se ho jen poměrně málo odborníků a většina pra-
covníků byla z místních málo známých lidí či z přistěhovalců ze všech koutů republiky. Hlavní roli tedy zřejmě hrála
dobrá organizace a ovšem i úsilí motivované politickými aspekty doby, včetně strachu z následků neúspěchu. Továrna
v Rožnově byla od počátku organizována ve zvláštním režimu. Byla oplocena a opatřena strážními věžemi. Střežení
objektu zabezpečovala armáda, a sice tzv. vnitřní stráž, zřízená v padesátých letech. Její vojáci nosili k parádním unifor-
mám fialové čepice, podobně jako příslušníci pohraničního vojska měli čepice zelené. Ten zvláštní spolek také dlouho
nevydržel a vzal nejspíš zasvé brzy po pádu ministra Čepičky nebo o něco později. Vojáci bydleli v dřevěných monto-
vaných barácích u továrny a vedli strážní službu podle obvyklých řádů, jako by šlo o muniční sklad či něco podobného.
V továrně navíc nasadila svá chapadla tajná policie a vytvořila si síť svých donašečů a informátorů. Slídilo se hlavně po
agentech CIA a jiných rozvratnících. Ti ovšem existovali především ve fantazii příslušných orgánů.