Basic HTML Version
39
Úvod
Pojmem speciální výroba či „speciál“ byla označována výroba pro Ministerstvo národní obrany, resp. i pro Minister-
stvo vnitra. To byli tzv. speciální zákazníci. Jednalo se tedy o výrobu určenou pro použití v armádě nebo policii. Mnohé
z oblastí speciálu bylo předmětem utajení. Tak veškeré plány, ať už vývoje či výroby, byly tajné nebo i přísně tajné.
Utajeny byly veškeré rozvojové záměry. Nejvyššímu stupni utajení pak podléhaly tzv. mobilizační plány. To byly peč-
livě zpracované postupy, kterými se provoz toho kterého podniku převede na ryze válečnou výrobu. Bylo stanoveno,
jaké výrobky budou vyráběny, na kterých provozech a na jakých technologických zařízeních. Často se jednalo o vý-
robky poměrně zastaralé, nicméně příslušná technologická zařízení nesměla být vyřazena či zrušena a bývala tzv.
zakonzervována. Agendu těchto mobilizačních plánů vedla oddělení obrany podniků a málokdo věděl, že něco tako-
vého vůbec existuje.
Pokud některé provozy podniku pracovaly výhradně pro speciál, byly utajeny jako celky. Pracoviště civilní sféry, která
se nějak na speciálu podílela, mívala pro ten účel zvláštní režim. Vcelku se jednalo o značně rozsáhlý komplex, o kterém
sice byla jakási obecná povědomost, jehož vnitřní náplň však bývala známa pramálo. Bylo to prostě tajné a zkušenost
každému velela držet se od těchto věcí co nejdál. A tak byl speciál doménou určité skupiny zaměstnanců, kteří byli
pro ten účel prověřeni, kteří byli schváleni pro zacházení s materiály tajné či přísně tajné povahy a kteří vytvářeli spe-
ciální hierarchii ve strukturách ústavů a podniků. Bývali to lidé velmi různí, od skutečných odborníků v oblasti speci-
álního výzkumu a vývoje až po tupé byrokraty v netvůrčí sféře, jejichž hlavní kvalifikací byla spolehlivost odvozená
od členství v partaji. Oblast speciálu také používala řadu atributů známých ze špionážní literatury. Používaly se krycí
názvy, kódová označení a při přenosu tajných zpráv se docela často používalo i šifrovací techniky. Samozřejmě byla
tahle oblast také předmětem zvláštní péče příslušných složek, tedy tajné policie i vojenské kontrarozvědky. Objevení
tzv. kontrášů nevěstilo nikdy nic dobrého. A tak tenhle speciál vytvářel jakousi svébytnou a dost tajemnou strukturu
se svým zvláštním režimem pracovním i řídícím. Fungoval podle stejných zásad ve všech oblastech průmyslové čin-
nosti, které se potřeb speciálu nějak dotýkaly. A rozvinul se ovšem i v elektronickém průmyslu, kde ve své době získal
i značné priority.
Význam elektroniky ve vojenství byl zřejmě rozpoznán již v dobách prvotního rozvoje elektroniky, hlavně v průběhu
první světové války. Elektronika se začala uplatňovat v oblasti spojení a bezdrátové stanice brzy zaujaly důležité místo
při velitelstvích vyšších vojenských útvarů. Poměrně primitivní technická řešení tehdejší techniky pro vojenské účely
se asi málo lišila od techniky pro civilní použití. A tak zřejmě stejných typů radiostanic používalo obchodní loďstvo
i vojenské námořnictvo. Obojí pak vyráběli renomovaní výrobci, jejichž firmy se často staly základemobecně známých
továrních značek pozdější doby, např. Marconi, Telefunken apod.
Speciální výroby