Basic HTML Version
38
Výrobní program – elektronky, obrazovky
li procenta ztát ve výrobě. Z Japonska jsme ani licencí nic nezískali. Měli jsme jen nepatrné zkušenosti z černobílé.
Vyřešili jsme to. Každému panelu bylo přiřazeno šestimístné číslo. Aby nemohlo existovat bez skla panelu, vynašel vý-
vojář barvu, co vydržela kyselinu fluorovodíkovou, kterou speciálnímpisátkemobsluha na vstupu výrobní linky napsala
na bok panelu šestimístné číslo. (Čárový kód jsme znali, ale byl pro nás nedostupný.) A panel a dál pak jako obrazovka
byla registrována podle tohoto čísla. Byly to NDR terminály„Robotron“. Těchto terminálů obsluhovaných dělníky, seři-
zovači a kontrolory bylo sto šest. Na nich se registrovala i identifikační čísla dělníků. Tak jsme měli základní informace
o historii každé obrazovky, počty kusů, které obsluha přesunula, zkontrolovala a také – když se číslo neobjevilo na ná-
sledující operaci – kde ji obsluha zničila. Vyhodnocování jsme viděli na obrazovkových terminálech nebo to přišlo
na papírech od počítačníků. Na základě těchto informací jsme vymysleli prémiový a mzdový systém, který objektiv-
ně hodnotil a odměňoval všechny, kteří se na výrobě obrazovek podíleli. Proces zavádění a vylepšování trval přes rok.
Výsledek byl překvapující. Výroba se snížením ztrát zvýšila o více než 30 %. Mzdy ale takto poskočit nemohly. Politika
nivelizace a závist, charakteristická vlastnost socialistického člověka, to neumožňovaly, přesto mzdy „D“ byly velice
slušné a kádr obsluh se stabilizoval. Seřizovači byli středoškoláci a vydělávali si více než jejich mistři. U„téčkařů“ to bylo
stejné jako v jiných továrnách, socialismus tvůrčí práci neoceňoval. Barevka měla více pánů – výroba – kontrola – OŘJ –
kontroly a nastavení vychylovacích jednotek a obchodní úsek, který obrazovky balil, skladoval a expedoval. Energetici,
kteří řídili klimatizaci provozů, ventilaci, výrobu vod. OŘJ byl významnou částí barevky. Nastavení komponentů hrdla
„yaming“ byla nejsložitější operace. Ve tmě museli posuvem cívky a permanentních magnetů nasměrovat tři paprs-
ky elektronů tak, aby se překřížily v otvoru masky a dopadly na„svoje“ luminoforové proužky, a divák na stínítku viděl
bílou po celé ploše. Spolupráce byla dobrá, i když někdy bolestivá. Lojza Vychodil, vedoucí OŘJ, jezdil s obchodníkem
z KOVA, které obrazovky prodávalo na reklamace. Hlavní odběratelé byli NOKIA, němečtí výrobci televizorů, Jihoafrická
republika (i když tam bylo embargo) a italští televizáři. Tedy kromě Oravy – jediného výrobce televizorů u nás. Vychodil
přivezl z cesty připomínky ke kvalitě a obratem zavedl zpřísnění, které výrobu postihlo zvýšenímvýmětu, i když ne vždy
to byly vady, kterých by si odběratel všiml. A my jsme museli problém řešit, aby ztráty nebyly velké. V polovině osm-
desátých let odešel Sovák – socialistický nekvalifikovaný vedoucí – a přišel Mácha – inženýr, bylo to znát i na klimatu
v práci. Skončilo nechutné řvaní a vyhrožování. Také technická práce doznala změny. Vývojové oddělení se spojilo
s technologickým oddělením provozu. Nové typy, které se chystaly – hranatá projekční plocha a co nejplošší stínítko,
nevyžadovaly zásadní změny v technologickém postupu, spíše jen drobné korekce. Vytvořil se tým vysokých kvalit.
Jedním z mimořádných superchytrých byl Miloš Dvořák, který nás svými schopnostmi všechny převyšoval. Výroba se
stabilizovala, schylovalo se ke konci roku 1989 a k „plyšáku“. Výroba pak několik let střídavě úspěšně pokračovala do
doby privatizace. Barevku koupila společnost ECIMEX – lidé z KOVA. Výroba pokračovala až do roku 2006, kdy skončila.
Nevakuové obrazovky vytlačují vakuové, ale to už se teslácké barevky netýká.
Jiří Hradil