Basic HTML Version
37
Výrobní program – elektronky, obrazovky
ponska byla kritická doprava. Kontejnery se sadami šly z Jokohamy do ruské Nachodky lodí a přes SSSR po transsibiř-
ské magistrále na překladiště v Čierné. Tam už teslák s úplatkem organizoval přeložení do našich vagonů a pak jsme
čekali v Rožnově. Obchodníci to neměli lehké. Stačilo, aby se jeden vagon „zaběhl“, a výroba stála, protože chyběla
třeba jedna položka z desítek. Po rozběhu M12 to bylo zpočátku také velmi složité. Materiály na výrobu stínítka nesmě-
ly přemrznout. Tak se vozily od dubna do října. Sibiř je Sibiř. Pochopitelně vývojová skupina chemie a ostatních
materiálů tvrdě pracovala. Nebylo jednoduché najít ekvivalenty japonských materiálů v Evropě. Byť západní. Socialis-
tická náhrada se složitě sháněla. Hlavně v NDR. V SSSR šlo hlavně o vzácné zeminy na přepracování na červený lumino-
for. Souběžně s hlavní budovou se začala rozbíhat výroba systémů. Montáž začala jen z nakupovaných komponentů
a postupně se některé kovové elektrody začaly lisovat, opracovávat a odplyňovat v Tesle. Po několika letech se do-
vážely jen katody, žhavicí vlákna a multiformové tyčinky. Na montáži vládl Zdeněk Matula. A vládl moc dobře asi osm-
desáti dělnicím. Tam jsme nikdy neměli problémy. Také tam pracovalo několik desítek Vietnamek. Našim ženám trvalo
zacvičení tři až čtyři týdny. Práce byla značně složitá. Vietnamce stačil týden. Mají prostě vysokou zručnost, pořád si
vyprávěly, smály se a ruce se jen míhaly. Jiný problém byl s evropskou náhradou za japonské masky. Jediní dva zápa-
doevropští výrobci masek náš typ pro matrix technologii neuměli vyrábět. Masky od Toshiby byly drahé, tak jsme pře-
svědčili specialisty z BME, aby je pro nás vyvinuli. Užil si s nimi náš maskový specialista Bartošek. Maska – to byla železná
fólie 0,2 mm silná, ve které se vyleptaly podélné otvůrky 0,1 x 0,8 mm. Vypadalo to jako cihlová stěna na štorc. To se
dá kontrolovat jen lupou. A tyto otvůrky musely mít ještě vyleptaný profil, aby se elektrony neodrážely od stěn otvorů.
Otvorů bylo přes sto tisíc a všechny musely být stejně vyleptané, jinak by byly na obrazovce šmouhy. Největší pro-
blém po náběhu výroby a během výroby byl „screening“. Velká hala se stabilní teplotou, vlhkostí a zelenavým osvětle-
ním, ve které stály tři linky, které vytvářely na skle stínítka černé a tři barevné proužky, na závěr se proužky„nalakovaly“,
aby se na panel ve vakuu napařila hliníková zrcadlová plocha. Stroje na screeningu i se vším okolo byly z Japonska. Na
to jsme si netroufli. A byla to opravdu fuška, vytvořit stínítko na skleněném panelu. Desítky chemických komponentů
složitěpřipravovaných, složitý systémexpozičníchzařízení. Principvytváření proužkůbyl nabázi nasvětlování fotorezist-
ních (světlocitlivých) materiálů a jejich vyvolávání systémem sprch. Vše ve vysoké čistotě (bohužel ne vždy dodržované)
a s obrovskou spotřebou demineralizované vody. Při projektu se počítalo s takovou vodou, ale nepočítalo se s jejím
zkaženímmikroflórou. Po demineralizaci je to skutečná H
2
O s jistýmmnožstvím CO
2
. Jestliže se taková voda ohřeje na
25 °C, vytvoří se ideální prostředí pro bujení mikrořas, koloidních živočichů – vše bez problémů proleze ultrafiltry. Pros-
tě se protáhne jako nudlička sebetenčími filtračními materiály. To jsme nevěděli, až to přišlo. Výroba se zdárně rozbíha-
la. Soudruh Sovák poslal závazek k právě probíhajícímu sjezdu a bum. Černé proužky měly najednou„komety“. Pár dní
jsme nechodili domů, nespali a hledali, co se stalo. Blesková cesta v jednom dni do obrazovkárny v Berlíně nám potvr-
dila naše zjištění, že je to ve vodě. Oni problém neznali. Jinak postupovali na demineralizaci. Napřed udělali tzv. mrt-
vou vodu. Vše živé ve vodě zabili chlorem a pak ji demineralizovali. My jsme to řešili vyčištěním potrubí teplou vodou,
peroxidem vodíku a louhem a nastrkali jsme do vodního okruhu hromadu zářivek s ultrafialovým světlem – taky jsme
udělali „mrtvou vodu“. Vyřešili jsme to, po jisté době jsem se dozvěděl, že pokud by to trvalo déle, byl bych zavřen
jako sabotér. Pánové z kriminálky a StB byli u nás často. Bylo tam u nás pár žalobníčků. Další technologickou novinkou
bylo spojení skla panelu s kónusem. To už svařováním – jako u černobílé – nešlo. Na stínítku panelu byly luminoforové
proužky a nad nimi nasazená maska. Spojení se dělalo skelnou pájkou a pro úspěch bylo nutné mít pec, která je schop-
ná udržet teplotu 450 °C v rozsahu pěti stupňů. Taky žádná sranda udržet teplotu v profilu pece 3 x 0,8 metru! Různých
průšvihů bylo dost. Vzpomínám na jeden z těch, kdy nám pomohla výpočetní technika. To, co bylo zavedeno na ba-
revce, byl v podstatě světový unikát. Ale napřed k průšvihu. Jako obvykle začal k pondělnímu ránu. Na kontrolu, kde se
poprvé rozsvítí stínítko, přicházely obrazovky, které při rozsvícení měly velké modré fleky. Postupně takto vadné byly
skoro všechny. Co teď? Zeptali jsme se počítače, co mají společné. Byly to panely, které prošly ve stejném období vypa-
lovací pecí. Jaká anomálie? Zjistili jsme, že v sobotu a v neděli naše údržba prováděla práce poblíž pece. Po řadě zkou-
šek jsme zjistili, že tu hrůzu způsobily páry trichloru, které se dostaly do pece a„otrávily luminofor“. Celá havárie trvala
tři noci a dva dny. Stále v továrně, spaní na stole při čekání na výsledky zkoušek.
Významnou partou ve výrobě byla„údržba“ pod vedenímMirka Křenka. Malá továrna na zařízení a dopravníky. Na in-
stalaci zařízení nebo na opravu měli čas pouze od sobotního ráno do nedělního večera. Postup byl jasný. Ve středu
se rozhodlo, co se má změnit a upravit, a do soboty si to museli připravit. I teď za jiných podmínek je neuvěřitelné, co
tehdy dokázali.
Přínosem Tesly na barevce bylo zavedení počítače. Nesrovnalost mezi hodnotou obrazovky a mzdou obsluhy – jejího
vlivu na kvalitu – byla extrémní. Obrazovka vycházející z továrny měla cenu okolo 2 500 Kč. Mzda obsluhy byla stejně
vysoká. Mzda v ceně obrazovky byla na úrovni 4 %. Přitom lidský faktor byl významný ve výrobě, kde všechny přesuny
panelů i celých obrazovek byly přes sílu paží obsluh, obsluhy, seřizovači technologických skupin extrémně ovlivňova-