Basic HTML Version
22
Výrobní program – elektronky, obrazovky
pěkně pevný, střihu odolávající a má velkou tendenci se na okraji třepit. Udělat takový nástroj, aby vydržel, je kumšt.
Používala se slída ze zcela určitých nalezišť o dostatečné velikosti. Je dodávána tříděná, kousky musí být v požadova-
né toleranci na tloušťku, ale jsou nepravidelného tvaru, jak se je daří štípat v nalezišti. Do nástroje je obsluha vkládá
ručně pomocí pinzety, odpad je dost velký. Lis musí mít bezpečnostní ochranu, svírací tlak nástroje je velký, musí to
být vícetunový lis.
Po vysekání se slídy musely vyprat, vysušit a opatřit nástřikem izolační suspenze. Pracoviště kovosoučástek musí být
vybaveno pro výrobu celé řady různých druhů pružinek, nasekaných spojovacích pásků a pomocných součástek,
u kterých se také vyžaduje čistota a vyžíhání.
Když uvážíte, že v jedné elektronce je přibližně deset součástek patřících provozu kovousoučástí, vyjde nám až nehez-
ky velký sortiment. Protože se jednotlivé typy součástek liší, ani jedna součástka nebyla sdílena s jiným typem, stačí
tedy odhadnout sortiment součástek jako desetkrát větší než počet typů. Odhadem to bylo asi 100 000 součástek
denně v době maximálního provozu výroby v počtu více než 100 druhů, samozřejmě nikoli současně. Plánování mu-
selo být detailní a úplné, pokud by se na něco zapomnělo, musel by prostě ten typ elektronky počkat. Provoz musel
mít velký sklad různých zařízení a nástrojů a také plánování muselo být s rozmyslem, aby nebylo nutné ze dne na den
propouštět a znovu zapracovávat nové zaměstnance. Nebylo příliš typů, které byly vyráběny delší dobu ve stále stej-
ném množství.
Také pro speciál byly obvykle vyráběny kovosoučástky bizarních tvarů. Teď mám před očima svařování průchodek pro
rtutí plněné výkonové usměrňovače, v době, kdy ještě nebyly výkonové křemíkové diody. Tyto průchodky bylo nutno
svařovat v přípravku za použití plamene autogenového hořáku, dělník musel mít normální svářečskou kuklu s ochran-
nými skly. Jednotlivé svařované díly bylo nutno samozřejmě předem vyrobit.
Sklo
Sklo mělo v počátcích výroby sortiment patek prakticky shodný se sortimentem typů. Když se podíváte do patkové
elektronky a porovnáte AZ1 a 4654, zjistíte, že dráty, co z patky čouhají dovnitř, slouží jako montážní držáky na systém,
na některé z nich jsou bodově přivařeny přímo některé základní díly, např. žhavicí vlákno. Je zřejmé, že to je u každé
elektronky jinak, a proto musí být i patka jiná.
Sklářský princip výroby patky je shodný a dodnes se využívá u běžných žárovek. Já ho teď zjednodušeně popíšu.
Vezmi skleněnou trubku, ve svislé poloze s ní otáčej, na spodním konci ohřej plamenem do změknutí a za rotace ji pří-
pravkem roztoč do talířku. Pak ji nech vychladnout, uvolni ji a nech klesnout nadoraz, pak sevři a v potřebné délce roz-
děl. To se udělá takzvaným opuknutím. Buďto to samo odpadne, nebo se do toho musí trochu strčit. Tento díl zvaný
talířek použij v jiném stroji, který za tepla částečně rozmáčkne druhý konec, co byl oddělen od trubky, čímž se stane
plochým. Pak ho použij ve třetím stroji, přidej čerpací trubičku a do strojové hlavy ručně nasázej jednotlivé nestejně
dlouhé nosníky, které byly předem svařeny se zátavovým drátem a budoucím vývodem z elektronky. Pozor, aby ses
nespálil, ta strojová hlava zůstává pěkně horká. Pak si to stroj vezme, sklo předehřeje až do změknutí a za rotace to
k sobě stiskne, ještě jednou trochu víc prohřeje, aby se správně zatavily drátěné přívody do skla, a znovu jinými kleš-
těmi stiskne. Pak to popojede, zastaví se rotace, přijede plamínek a rozpálí sklo v jednom místě na boku. Do čerpací
trubičky to foukne a v tom rozpáleném místě se sklo protrhne. Vzniklou dírkou se bude elektronka čerpat. Je to krás-
ný proces, když to tak samo běží, samé ohně a žhavé sklo, ale když se to seřizuje, musí se zamést hodně střepů. Hoto-
vá patka se musí dát do pece vytemperovat, aby při dalším procesu nepraskla.
Protože se jedná o elektrotechnické výrobky, musí dovnitř vést elektricky vodivé přívody. A protože je uvnitř vyčer-
paný prostor, tyto přívody musí být vůči sklu těsné. K tomu se v raných dobách používala platina, se kterou se velmi
dobře a spolehlivě pracuje, ale která je drahá. Dodnes se používá u některých speciálních výrobků. Běžné elektronky
a také žárovky používají plášťový drát, což je drát s jádrem ze slitiny železo nikl 50/50 a pláštěm z mědi. Poměr tloušť-
ky pláště k průměru jádra musí být volen tak, aby výsledná roztažnost byla shodná s měkkým olovnatým sklem, se
kterým se nejčastěji pracuje. Měděný trubičkový plášť je k jádru připájen speciální tvrdou pájkou ještě před tažením
drátu. V tom se nejčastěji stane chyba, která pak způsobuje netěsnost. Hodně dlouho se na tom muselo pracovat
a stejně to dopadlo tak, že se pro velké hranaté obrazovky musel používat drát od firmy Philips, aby byla stoprocentní
jistota, že výlisek bude těsný. Výroba elektronek byla vždy čas od času postihnuta malérem. Co se žárovek týče, račte
si připomenout, že než si ji koupíte, tak vám ji vyzkoušejí, a když se v ní zakouří, byl příčinou vadný plášťový drát. Pláš-