Basic HTML Version
17
Výrobní program – elektronky, obrazovky
Měření
Měření elektronek zjistí jak kvalitativní stav katody, tak dobré vakuum a také vybranou oblast pracovní charakteristiky.
To se obstarávalo na měřicím stole s předem nastaveným programem. Před měřením byly elektronky nažhaveny na
předehřívači. Program byl přepínán ručně, obsluha měla před sebou několik měřicích přístrojů s velkou stupnicí a roz-
hodovala o tom, zda je příslušný parametr v pořádku. Pro čtenáře poznamenaného elektrotechnikou uvádím, že jako
relé se nejlépe uplatnily rtuťové překlápěcí kontakty. Spolehlivost byla vysoká, relé jsou rozměrná a pomalá, překlá-
pění je slyšet. Překlápěcím kontaktům se říká prasátko, muselo jich tam být hodně, celek zabíral prostor psacího stolu.
Vyjmutá souprava těchto relé byla nazývána prasečinec. Žádný automat pro tuto kontrolu se nevyplatil, dáno to bylo
různorodým sortimentem a stavem techniky. Jeden takový byl posléze zkonstruován, vyčleněna pro to byla skupina
schopných techniků. Používal se jen pro určité typy elektronek pro opakované měření před expedicí, trvale byly pro-
blémy s jeho spolehlivostí.
S elektronkami se manipulovalo v dřevěných bedýnkách na míru, každá elektronka měla svou přihrádku, vadné elek-
tronky byly značeny druhem vady a uloženy vzhůru nohama. K tomu byl přiložen průvodní doklad.
Teprve popřejímce pracovníkemOTKbyly elektronky převzaty do skladu, tambyly orazítkovány, uloženy a ještě jednou
po určené době kusově kontrolovány podle vybraných parametrů. Elektronky se zhoršeným vakuem byly vyřazeny.
Pak následovalo balení.
Zkušebna
Hovořil jsemo přejímce, při té byly používány osvědčené statistické metody pro kontrolu kvality. Zatím jsem se nezmí-
nil o zkušebně, ta podléhala oddělení technické kontroly a byly zkoušeny parametry, na které svou výbavou kusová
kontrola nestačila. Mezi ně patřilo zkoušení životnosti. Pro laika dnešní doby musímpřipomenout, že elektronka nemá
neomezenou dobu své činnosti, ale po určité době je její katoda vyčerpána a elektronka tak časem skončí ve šrotu. Jak
dlouho vydrží, se zkoušelo, na tom není technicky nic zajímavého až na to, že se dá diskutovat, co je normální provoz
a co už je neúměrné týrání. I to ponechme historii, už to není třeba zkoumat.
Jednu nevysvětlenou zajímavost pokládám za nutné zde uvést. Je to vysokofrekvenční kmitání diod při zkoušení jejich
životnosti. I když je to informace asi netypická, nedá mi to, abych to nepopsal. Usměrňovací dioda PY83 má jen trubič-
kovou katodu se žhavicím vláknem a plechovou anodu v podobě válcové plochy kolem katody. Kvůli vyzáření tepla
je anoda opatřena chladicími žebry. Pak už tam není nic než slídy, pár plíšků a výlisek, které to drží pohromadě ve vy-
čerpané baňce. To je vše. Na životnostním rámu bylo pod sebou montováno deset obyčejných zdířek, každá měla
v sérii zapojenou malou žárovičku. Katoda je vyvedena na čepičku, připojena byla asi 10 cm dlouhým kablíkem opat-
řeným banánkem. Vše bylo propojeno paralelně, napájeno to bylo ze zdroje 20 V stejnosměrných. A tady začala a také
zůstala ona nevysvětlená záhada. Řada těchto desíti pod sebou paralelně propojených obyčejných diod kmitala vy-
sokofrekvenčně tak silně, že zkušební sonda zvaná čuchometr ukazovala za roh. Aby se to uklidnilo, musely být kab-
líky ke katodám vždy po dvou vzájemně překříženy, první s druhou, třetí se čtvrtou atd. Jaký to byl druh oscilátoru,
nedokázal žádný z odborníků vysvětlit, magnetronové kmity to určitě nebyly, žádný magnet v okolí nebyl. V literatuře
se žádné vysvětlení nenašlo, kdo tomu nevěřil, dalo se mu to předvést, proč ale náprava spočívala v překřížení drátů,
to mi není ani dnes jasné, ani to, že těch diod muselo být deset. Kdybych to sám neviděl, nebudu tomu věřit, dnes to
vypadá jako příběh barona Prášila.
Montážní skupina
Na příkladu jsem popsal postup od montáže systému až po expedici. Z něj vyplývají některé důležité informace, o kte-
rých je výslovně nutno se zmínit.
Skupina pracovišť montáže, zatavování a čerpání musela tvořit časově vyvážený celek, jehož výkon byl určován kro-
kem čerpacího automatu, ten byl rozhodující a přes něj se nedalo. Bylo to až asi 1 300 kusů za jednu směnu. Ve dvou-