Basic HTML Version
15
Výrobní program – elektronky, obrazovky
něný výlisek. Práce byla rozdělena vždy pro skupinu dělnic tak, aby byly rovnoměrně časově vytíženy. Tato skupina
si vyzvedla určitý počet předem připravených součástek uložených do čistých zásobníků, tzv. prken. Celkový ucele-
ný počet se nazýval montážní sada, obvykle to bylo 100 kusů elektronek. V průběhu montáže byl systém opatřen do-
hodnutou značkou skupiny, která ho smontovala. Systémy prošly konečnou vizuální a mechanickou kontrolou a tzv.
zkratmetrem. Pak bylo nasazeno a přibodováno vnější stínění. Hotové systémy byly uloženy do čistých skříní. Teprve
těsně před zpracováním byl přivařen getr.
Zpracování sestávalo ze zatavení systému do baňky, vyčerpání elektronky včetně rozkladu emisní vrstvy a odpaření
getru. Čerpání bylo ukončeno odtavením elektronky. Pak následovalo nasazení plechového vodicího klíče a zatmelo-
vání středního vývodu. Tím byla elektronka mechanicky sestavená a úplná. Následovalo zahořování, tj. aktivace a tré-
nink katody, elektrická zkouška, tzv. chrastění, které odhalí vadné bodové sváry. Pak již bylo možné přesvědčit se mě-
řením o elektrických parametrech. Mezitím byly vyřazeny elektronky se špatným vakuem.
Tyto operace vyžadovaly speciální stroje, seřízené automaty s lidskou obsluhou.
Zatavování obstarával kruhový automat o průměru asi 1,5 až 2 metry a výšce asi 2 metry, jehož odlehčená pracovní
část se otáčí kolem svislé osy a krokuje. Obvyklý počet pozic byl 12 nebo 24. Jednotlivé pozice jsou dvoudílné, horní
a dolní, poháněné k pomalému synchronnímu otočnému pohybu. Obsluha vkládá systém elektronky do jedné části,
do druhé pak skleněnou baňku, v této poloze jsou oba držáky oddálené a neotáčejí se. Pak se obě hřídele spustí, even-
tuálně zvednou do pracovní polohy, obsluha nastaví vzájemnou polohu systému a baňky, a oba díly v dalším kroku
odjedou do pracovní pozice a začnou se synchronně otáčet. Plameny napřed předehřejí, pak staví a následně elek-
tronku vychladí za stálé rotace obou dílů. Hořáky používají zemní plyn a tlakový vzduch s přídavkem kyslíku. Do baňky
elektronky je pod mírným přetlakem vháněn dusík, aby se předešlo oxidaci choulostivých dílů a také aby byl vznika-
jící zátav přiměřené rozfoukán do správného tvaru. Zatavenou elektronku obsluha vyjme, ještě je horká, a pak ji dá
pod infralampu vychladit.
K čerpání se využívá čerpací automat s mechanicky přerušovaným krokem. Používají se čerpací vývěvy zcela speci-
fického typu odolné proti stálému otvírání a vniknutí vzduchu. Vyžaduje se rychlé čerpání od atmosférického tlaku
až do pracovního vakua. Obsluha zasune elektronku čerpací trubičkou do rychloupínacího závěru a připojí její žha-
vicí přívody. Elektronka popojede do další pozice a je postupně čerpaná. Mezitím se musí ve vhodnou dobu při-
vést žhavicí příkon, který rozloží uhličitany emisní vrstvy nanesené na katodě na kysličníky. Vznikající plyn karbondi-
oxid se odčerpá. Kromě toho se pomocí vysokofrekvenčního ohřevu rozžhaví kovové součástky systému elektronky
a z nich vypuzené plyny se odčerpají také. Nakonec se pomocí vysokofrekvenčního ohřevu rozžhaví getr. Ten se od-
paří a udělá na baňce známé lesklé zrcátko, které během několika vteřin udělá v elektronce vysoké vakuum. Od té
chvíle se tok plynů obrátí, elektronka začne nasávat zpátky z vývěvy, ale tenký průřez čerpací trubičky tok plynu při
takovém vakuu naštěstí velmi zpomalí. Ihned poté elektronka vjede do upalováku, který ji pomocí plamínků odtaví.
Obsluha ručně odjistí uzávěr, zbytek čerpací trubičky vytáhne a zastrčí tam novou elektronku. Uzavřením rychlouzá-
věru se zahájí čerpání dalšího kusu. Je pochopitelné, že se nepracuje po jednom kusu, ale že jsou průběžně osazeny
všechny pozice automatu.
Z popisu vyplývá, že pro činnost čerpacího automatu je zapotřebí vysokofrekvenční ohřev. Běžně byl zapotřebí výkon
tak 5 až 10 kW při kmitočtu kolem 1 MHz. Ten byl přiváděn ze zvláštního průmyslového vysílače umístěného v bezpro-
střední blízkosti. Jeho kovová skříň měla rozměry asi 1,5 m krát 2,0 m, vysoká byla přes 2 metry. Vyhřívací cívky byly
umístěny na zvedacím ramenu jako nasunovací, vyrobeny byly z měděné trubičky, kterou protékala chladicí voda.
Vlastní postup ohřevu musel být pro každý typ elektronky jiný, odlišné bylo také žhavení katody. Některé typy elek-
tronek, hlavně ty s velkou skleněnou baňkou, musely být ohřívány pecí namontovanou na prvních pozicích automa-
tu. Nový typ elektronky dostal základní čerpací předpis z vývojového oddělení, doladěn musel být pro každý jednot-
livý případ, optimalizace trvala asi měsíc.
Čerpací automaty byly téměř celou historickou dobu krokovací, o počtu 12 a více pozic. Právě elektronka ECH21 byla
vyráběna na původním automatu s nejmenším počtem pozic a nejkratším krokem 13,5 sec. Automaty měly uprostřed
kovový zábrus pro předvakuum, což obstarávala jedna nebo dvě mechanické rotační vývěvy opatřené lapačem nečis-
tot, ty byly připojeny potrubím a stály na zemi vedle. Zábrus byl mazán ricinovým olejem. Difúzní dvoustupňové vý-
věvy byly pod každou pozicí. Byly celokovové, chlazené vodou, snadno rozebíratelné a čistitelné. Až na nebezpečnou
práci se rtutí jsem pro daný účel nic lepšího nepoznal. Obsluha a seřizovači chodili na lékařské kontroly, pokud vím,
tak se u nikoho neobjevily příznaky dlouhodobé expozice rtutí. Postupně se konstruktérům podařilo vylepšit olejové
difúzní vývěvy, takže výsledky čerpání elektronek byly srovnatelné, a mohly být použity v sériové výrobě. Použity byly