Basic HTML Version
164
Vývoj podniku po roce 1989
Prostor pro obchodní jednání se ve skutečnosti stále více zužoval a s tím i klesala naděje na úspěšnou dohodu. V zá-
věru dubna 1993 přijel Fred Shlapak s doprovodem znovu do Rožnova a prohlíželi si zuboženou továrnu. Na památné
dubnové večeři v restauraci Eroplán jsme se znovu vrátili k diskuzi na téma našich silných stránek. Nakonec jsme zů-
stali docela hodně při zemi a prezentovali to, o čem jsme byli přesvědčeni, že to opravdu umíme: znalost výrobní tech-
nologie integrovaných regulátorů napětí a operačních zesilovačů a přes značnou robustnost konstrukce také velmi
atraktivní cenu. Právě výrobní cena byla pro společnost Motorola rozhodující motivací pro rozhodnutí o testu zmíně-
ných výrobků. Stojí za to si připomenout, že naše tehdejší praktické výsledky se velmi výrazně lišily od prezentovaných
možností, nicméně později jsme této„snové“ hranice nákladů dosáhli. Nebyla to z naší strany úplně bezhlavá střelba
– Ing. Radomír Lenhard v té době vytvořil „lotusovské“ modely nákladů a právě o výsledky těchto „modelů“ jsme se
opírali. Na večeři, kterou jsme neměli z čeho zaplatit, se Fred po delší debatě zeptal, za kolik dokážeme udělat čtyřpal-
covou desku v přímých nákladech. Díky už zmíněným analýzám jsme si troufli na odpověď, že za optimálních podmí-
nek to může být za 50 dolarů. Až později jsem pochopil, jak mnoho to znamenalo. Podstoupili jsme další kvalifikační
test a nakonec uspěli. Dostali jsme objednávku – sice na pouhých 200 desek s čipy týdně – a dokázali na tom vystavět
dnešní stav. Ostatně členové doprovodu Freda Shlapaka byli docela skeptičtí, a jak jsme později zjistili, jejich hodno-
cení pro nás nebylo vůbec lichotivé: „Co zde proboha děláme, vždyť to je dvacet let zpátky.“ Nicméně jsme jako tým
zapůsobili zřejmě docela pozitivně – písemně to vyjádřil i jeden ze senior-viceprezidentů firmy Gary Johnson a to pro
nás bylo další motivací nepolevovat v nastoupené cestě.
Pro objednávku kvalifikačních vzorků stanovila Motorola následující podmínky ve formě „letter of intent“, který nás
informoval o tom, že splníme-li určité podmínky, je Motorola připravena s naší firmou spolupracovat. Ty podmínky vy-
padaly jakoby z jiného světa:
– dosáhnout kvality stejné nebo lepší, jako je obvyklé v závodech Motorola
– zabezpečit výrobu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu
– dosáhnout využití zařízení v úrovni stejné nebo lepší, než je obvyklé v závodech Motorola
– dosáhnout produktivity práce stejné nebo lepší, než je dosahováno v závodech Motorola
V té době, tedy v květnu 1993, jsme byli těmto požadavkům natolik vzdáleni, že jsme si jejich význam ani neuměli
představit. Nicméně již v roce 1995 jsme parametry letter of intent splnili a v mnohém překročili. Ale vraťme se do
května 1993.
Požadavek na předložení vzorků provázela klíčová zadávací podmínka – vzorky musí pocházet ze stabilní výroby z ob-
dobí tří týdnů. Tuto podmínku jsme neuměli splnit, protože jednak žádná stabilní výroba neprobíhala a za další jsme
požadované typy integrovaných obvodů v danou chvíli vůbec nevyráběli. Podmínku první jsme tedy přešli cudným
mlčením a potřebné vzorky byly vyrobeny ze zakonzervované rozpracované výroby. Vedoucí výrobní linky Ing. Valíček
na kole objížděl klíčové pracovníky čipové linky, že je před námi naléhavý úkol – většina pracovníků byla v té době na
tzv. 60 %mzdy doma. Před řadou měsíců jsme totiž část rozpracované výroby, u které jsme předpokládali alespoň ur-
čitou budoucí použitelnost, uskladnili v zatavených ampulích. Nyní byl tento poklad otevřen a proces výroby v rekord-
ním čase dokončen. V průběhu měsíce června jsme dostali dobrou zprávu, že první část zkoušek proběhla úspěšně,
žádné poruchy, žádné výpadky. Naděje opět ožila a my začali ten pomyslný ohníček života rozfoukávat. Uvnitř továrny
se uklízelo, likvidovaly se nepotřebné věci, dále se omezovaly zbytné výdaje, sháněly se peníze na provoz, ale hlavně
jsme se věnovali odvracení hrozby likvidace společnosti. I na toto krátkodobé spuštění linky jsem musel přesvědčit
dodavatele médií společnost Energoaqua, aby nám nezavřela kohoutky, protože jsme žili už nějaký čas na dluh.
Naše ekonomická situace na počátku května 1993 byla prabídná. Pracovali jsme sotva na jednu směnu, zakázky byly
hluboko pod minimem na přežití, Fond národního majetku (v té době majoritní akcionář) přijal doporučení navrh-
nout na valné hromadě, která byla plánována na poslední den měsíce června, likvidaci firmy Tesla Sezam, a. s. Podotý-
kám, že to byl v pořadí druhý pokus orgánů státní správy likvidovat výrobu polovodičů v ČR.
Evropský ředitel společnosti Fred Shlapak vyslyšel mou prosbu a uskutečnil jednání s Fondem národního majetku ČR
s cílem zvrátit jeho postoj k likvidaci naší společnosti. Jediné, o co jsme se mohli v dané situaci opřít, bylo dobrozdání,
že Motorola je připravena vstoupit s Teslou Sezam do obchodního vztahu. Dne 29. června 1993, den před konáním
řádné valné hromady, jsme s panem Shlapakem skutečně navštívili tehdejšího místopředsedu Fondu národního ma-
jetku pana Prince. Výstupem tohoto asi hodinového a trochu nervózního rozhovoru byl jasný pokyn delegátovi FNM
pro naši valnou hromadu schválit pouze ty návrhy, které budou předloženy k zachování existence společnosti. Díky