Basic HTML Version
163
Vývoj podniku po roce 1989
Tady by asi naši památkáři zešíleli – celé město je v podzemí provrtáno garážemi, a tak záplava dopravních prostřed-
ků turistů je zneviditelněna v podzemí. Celé historické centrum je nádherná pěší zóna, příjemné kavárničky, obchůdky
a k tomu jižní slunce…
Uběhl více než rok, než jsme se dobrali v jednání nějakých nadějnějších výsledků. Na základě naší nabídky se postup-
ně testovaly u Motoroly některé naše produkty – křemíkové desky a také některé hotové integrované obvody. Naše
procesní desky byly vyhodnoceny jako vhodné pro testování procesu. Vyhověly sice z hlediska fyzikálních parame-
trů, ale nikoliv čistotou povrchu – nebyli jsme schopni zajistit takové konečné umytí povrchu, zabalení, na které byl
potenciální zákazník zvyklý. Vyřešení problému, zejména po oddělení výroby křemíku do samostatné společnosti, se
protahovalo a vlastně trvalo několik let. Pro testování pouzdřených integrovaných obvodů byly vybrány obvody pro
tzv. chroma kanál v televizních přijímačích. Jednalo se o ekvivalent obvodů Philips, které byly v Tesle zdařile okopí-
rovány, ovšem bez licence. Technici Motoroly hodnotili obvody jako lepší než Philips a nabízená cena byla akcepto-
vatelná. Dodatečný pokus o získání licence nás vrátil do reality, cenový požadavek vlastníka licence přesahoval naše
výrobní náklady.
Postupně proběhlo v Rožnově několik návštěv Motoroly, ale reálný krok ke skutečné spolupráci byl v nedohlednu.
Motorola opatrně zkoumala, jaké je podnikatelské prostředí v této východní zemi a jak dalece se dá spoléhat na
případnou podporu vlády, či alespoň získat jistotu, že legislativa a politická situace je dostatečně stabilní.
Tehdejší evropský ředitel společnosti Motorola Fred Shlapak mne požádal o zorganizování schůzky s představiteli elek-
trotechnického průmyslu na půdě ministerstva průmyslu. Pro pochopení situace si je potřeba uvědomit, že jsme byli
úředníky v Praze vnímáni jako pacholíčci třetí nebo čtvrté kategorie. Schůzku se kupodivu podařilo zorganizovat pod
hlavičkou příslušného odborného ředitele. Nebyla ovšem připravena žádná zasedačka, asi dvacet ředitelů, zástupci
reprezentující český elektrotechnický průmysl, na „stojáka“ vyslechlo řeč pana Shlapaka o zájmu Motoroly investovat
a pomoci obnově elektronického a elektrotechnického průmyslu. Ministerští úředníci bohužel považovali přijetí Freda
Shlapaka za něco velmi nevýznamného. Prezentace Freda Shlapaka o možnostech rozvoje elektroniky v centrální
Evropě nebyla těmito úředníky vůbec vnímána, ministerský ředitel jako jediný během setkání seděl a důležitě telefo-
noval a naše úsilí získat partnera to velmi poškodilo.
Naštěstí Motorola bojovala v Československu i na jiných frontách, kde se jí dařilo přece jen více – budování infrastruk-
tury pro mobilní telefonní sítě, a díky tomu jsme nebyli zcela zatraceni.
V průběhu roku 1991 vstupuje do jednání na straně Motoroly jako prostředník její nový pražský zaměstnanec pan
Václav Šmíd. Beznadějnost naší situace ho zřejmě inspirovala k roli vyjednavače, rádce, který byl chvílemi více čle-
nem našeho týmu než týmu svého zaměstnavatele. Především díky němu jsme se učili lépe a rychleji chápat předsta-
vy a požadavky našeho budoucího partnera. Prvním konkrétním počinem ze strany Motoroly bylo projevení zájmu
o naše designéry, konstruktéry. Jednalo se o skupinu asi dvaceti vývojových pracovníků, kteří sice v tomto období
nic nového nevymýšleli, ale udržovali či vylepšovali dokumentaci výrobních procesů a jako jediná parta nedostali
zmíněné výpovědi, neb tito pánové byli vždy zvyklí na jemné zacházení. V okamžiku, kdy se začala rýsovat naděje
na novou budoucnost i v této skupině, se zrodil pokus o založení samostatné společnosti „Valašských konstruktérů“
a snaha o samostatné vyjednávání s Motorolou. Motorola neměla pro podobné kousky pochopení, a tak tato epizo-
da upadla rychle v zapomnění.
Ohlášení první návštěvy zástupců Motoroly v Rožnově mělo doslova elektrizující účinek. Snažili jsme se co nejvíce
uklidit pracoviště, natřít oprýskané přepážky, vyčistit zarostlé chodníky atd. Nejvíce jsme se ovšem obávali stavu
našich sociálních zařízení, vývojáři se převlékli do zednického a komplet přestavěli toalety. Zcela určitě se tak zmírnil
kulturní šok pracovníků Motoroly z návštěvy v Rožnově.
V únoru 1992, shodou okolností právě dne 25., otevírala Motorola v Praze své zastoupení. Za tím účelem si pronaja-
la Valdštejnský palác (Senát ještě neexistoval), kde se sešly všechny pražské ozdoby obdobných recepcí. Dostali jsme
pozvání spolu s Ing. Tomčíkem. Cestovali jsme vlakem a zpáteční cestu jsme naplánovali na půlnoční spoj z Prahy, neb
na nocleh jsme už dávno neměli. Byli jsme představeni paní velvyslankyni Shirley Temple Blake jako partneři Motoroly
v ČSFR, což nám dodalo převelice potřebnou dávku optimismu. V příjemném opojení z posílené naděje a také dob-
rých nápojů jsme byli kolegy z Piešťan odtransportováni na nádraží. Chlapci z Piešťan si stále ještě drželi panského
kočího a spřežení Tatra 613…