Basic HTML Version
162
Vývoj podniku po roce 1989
Příběh MOTOROLA
Některé kapitolky tohoto příběhu vypadají jako vymyšlené, protože v nich vystupuje poměrně často paní náhoda. Ale
nic není vymyšleno, možná se častým vzpomínáním některé historky více lesknou.
O firmě Motorola jsme samozřejmě věděli, ale byla stranou našeho zájmu, protože její byznys byl zčásti založen na
státních zakázkách, a proto se v minulosti na obchodech se zeměmi východního bloku nepodílela. O navázání první-
ho kontaktu se vedou spory a i členové tehdejšího vedení vznikající společnosti Tesla Sezam se v drobnostech liší. Asi
nespornou skutečností je písemné oslovení společnosti Motorola prostřednictvím poradenské divize Harvardských
fondů, ale na toto oslovení Motorola nereagovala.
Na podzim roku 1990 jsme se vypravili na výstavní veletrh Electronica do Mnichova, s cílem hledat obchodní kontak-
ty, potvrdit dodavatelům naši existenci a změny podnikatelských podmínek v ČSFR.
Pobyt na výstavě nám umožnilo mírné sponzorování našeho německého dodavatele pouzdřicích hmot. Výstava jako
obvykle představovala naleštěné stroje pro výrobu elektronických součástek, úžasné měřicí přístroje a vůbec mnoho
zařízení, které jsme vnímali jako obraz nedosažitelné budoucnosti. Rozsáhlý, futuristicky koncipovaný stánek firmy
Motorola byl ozvláštněn mimem v kostýmu robota, který v rytmu „techno“ hudby předváděl pohyby robotům vlast-
ní. Podle mé verze příběhu jsem poznamenal „pojďme pryč, firma, která utrácí prachy za takové ptákoviny, nemůže
mít zájem o zoufalce našeho typu“. K našemu úžasu se ze stánku ozval slovenský hlas: „Ale páni, to sa mýlíte, Motorola
sa zaujímá o všetko možné, zúfalcou nevyjímaje.“ Andrej Marfoldy, dealer pracující pro Motorolu, nás pozval na kávu
a dali jsme řeč. Zjistili jsme, že u Motoroly ve Francii a Švýcarsku pracuje několik českých či slovenských duší, mimo
jiné také Ĺubo Čergel, spolužák Jána Tomčíka z dob vysokoškolských studií. Pan Čergel pomohl v Motorole vytvořit
podmínky pro naše jednání. Netušili jsme ovšem, že kolegové z Piešťan jsou v podobném vyjednávání mnohem dále
a připravují pro Motorolu montáž tranzistorů v pouzdře TO18. Na jaře 1991 jsme dostali pozvánku k návštěvě továrny
v Toulouse. Postoj Motoroly byl jasný – pokud něco chcete, tak to přijeďte vysvětlit, my necítíme potřebu utrácet čas
a peníze s neznámými partnery. Opět ale svítila jedna z jiskřiček naděje na solidnější obchodní vztah. Návštěva v Tou-
louse se neobešla bez problémů. Nikdo z nás neměl auto, které by bezpečně vydrželo cestu a se kterým by nás nevy-
hnali z dálnice. Nakonec jsme cestovali vypůjčeným favoritem (s prasklým předním sklem). V Ženevě laskavě opravil
a nakopíroval naši pracně slepenou prezentaci pan Čergel na několik výtisků a také na transparentní fólie, neb tento
prezentační vynález nebyl u nás tou dobou dostupný a naše firma v oněch časech kopírku ani laserovou tiskárnu ne-
měla. Tisky z jehličkové tiskárny jsme kopírovali polotajně na kopírce ROH díky tamějším spřáteleným duším. Naši ne-
znalost zvyklostí velkého světa dokreslovala i skutečnost, že prezentace byla orientována jako „portrét“, kdežto lidé
světa znalí používali výhradně zobrazení naležato – „landscape“. Cestu do Toulouse jsme dokončili autem pana Čer-
gela a za jeho doprovodu. Z cesty si pamatuji hlavně to, že nás všichni předjížděli, což pan Čergel komentoval. „Toto
je páni kapitalizmus, písané je 80, ideme 120 a všetci nás predchádzajů. Tak to tu chodí!“
Jednání v Toulouse bylo korektní, předvedená prezentace udělala dojem. Psaná byla sice v angličtině, ale díky znalosti
francouzštiny Pavla Onhaisera byla přednesena v domorodém jazyce, což potěšilo francouzské vlastence. Po letech
jsme zjistili, že některým věcem nevěřili (například schopnost připravit na vlastním experimentálním zařízení vzorky
technologie s tzv. trench izolacemi), podařilo se však udělat dosti příznivý dojem a získat příslib návštěvy představi-
telů firmy Motorola v Rožnově. Viděli jsme administrativu továrny a pohled zvenku, jídelnu, zasedací místnosti a pro
naše oko neskutečný pořádek a čistotu. Obdivovali jsme vymoženosti elektronické komunikace nejen mezi pracovišti,
ale v rámci celého koncernu. Pro nás byl stále ještě zázrakem techniky fax a internet měl punc nedostupnosti. Závěr
naší expedice do Toulouse byl vyšperkován francouzskou pohostinností v podobě večeře s ředitelem tamější poboč-
ky Motoroly.
Pan Čergel nám dodával optimismu a přesvědčoval, že už za pouhý rok budeme součástí tohoto světa moderních
technologií a naše finanční starosti budou dávnou minulostí. Podobné přijetí od Francouzů prý nepamatuje. Snad aby
nám dodal sebevědomí a také ukázal, čím oplývá Francie, proměnil zpáteční cestu do Ženevy v nádherný zážitek. Za-
stavili jsme na několik hodin v starobylém Carcassonne, projížděli krajinou, která byla docela taková, jak ji namaloval
Vincent van Gogh, a prohlédli si historickou část města, dočasného sídla papežů – Avignon.