Basic HTML Version
161
Vývoj podniku po roce 1989
budou kompletovány v ČR a doplněny malým počítačem Didaktik s příslušným SW (Didaktik Skalica – původně po-
čítač určený pro školní výuku). Pomocí tohoto doplňku bylo možné přesné stanovení rozměrů diagnostikovaných
nálezů. Důvodem, proč seMZ vzdalo garance za dovoz, byla ovšem jasná – otevíral se trh, padl státní monopol na dovo-
zy a na trh doslova vtrhly další firmy s komfortnějšími přístroji, nemluvě o ceně. Toto naše drahé roční školení skončilo
čistou ztrátou 16 mil. Kč při celkovém obratu necelých 60 mil. Kč.
Poslední dva přístroje z celkové dodávky se nakonec podařilo prodat do Jižní Koreje.
Přišel kritický rok 1992 a vstup do kuponové privatizace. Vnitřně pokračoval rozklad společnosti. Od společnosti Sezam
se trhla výroba křemíku, protože se lidem zde pracujícím zdálo, že doplácejí na výrobu součástek, a nově získané
příležitosti v SRN a Japonsku se zdály být dostatečné pro uživení. Mateřská akciovka vyhlásila program, že všechny pri-
vatizační projekty musí být akceptovány, a tak se toto nešťastné dělení stalo k 1. 5. 1992 skutečností. Razantní úsporná
opatření vedla k tomu, že se počet zaměstnanců prudce snižoval. V roce 1991, při založení společnosti s ručením ome-
zeným, to bylo 1292 zaměstnanců, o rok později už jen 516 a na dno si sáhlo už jen pouhých 320 zaměstnanců a z toho
stovka šila zmíněné obuvní svršky. Radikální kroky k přežití byly zaměřeny především na snížení nákladů. Trval jsem na
tom, že můžeme být jen tak velcí, kolik prodáme. I když jsme začali prodávat na Západ, bylo to málo a hlavně dluhy,
které jsme dostali z privatizace, nás táhly ke dnu. Vysvětlovali jsme zaměstnancům, že teď nemáme na to, abychom je
uživili. Všichni – včetně vedení – jsme dostali výpověď. Zároveň jsem však požádal ty, kteří věřili, že tento trend zvrátí-
me, aby setrvali, a pokud se to nepovede, plynule se přeměníme v likvidační četu.
Z úsilí o hledání nových výrobních programů se přece jen dosti věcí podařilo. Z Tesly Sezam byly vyčleněny menší spo-
lečnosti s vlastním výrobnímprogramem, když získaly základní prostředky za přijatelných podmínek a bez dluhů. Patří
sem například společnosti MEROS, TRASKO, APRI, SOLARTEC, které se daly na samostatnou cestu. Termín vyčleněny je
značný eufemismus. I nově budovaná společnost Tesla Sezam stále ještě oplývala jistou strnulostí a hlavně, nové pro-
gramy v důsledku transformačních dluhů nemohla profinancovat. V tomto období vznikla mimo jiné také společnost
TRIMEX TESLA, do které jsme byli nuceni vložit vedle nemovitého majetku také část laboratoří. Za pár let jsme labora-
toře kupovali zpět, firma TRIMEX šla do likvidace a nemovitost jsme definitivně ztratili.
Stihli jsme ještě přestěhovat montáže z nevyhovujících prostor v objektu M2 do nově rekonstruované haly v objektu
M8 a doufali, že v tomtoprostředí bychommohli uspět při vyjednávání subkontraktníchdodávek. Zastavili jsme výrobu
čipů v naší nejmodernější, ale provozně nejnákladnější lince v objektu PM8 a soustředili nejlepší zařízení ve vývojové
lince v objektu M1. Nadešel květen 1992 a vypukla kuponová privatizace. Beznadějnost naší situace se projevila v při-
pravovaném ministerském rozhodnutí o likvidaci firmy Tesla Sezam.
Objem prodeje v roce 1993 představoval pouhých 83 mil. Kč.
Výroba běžela už jen na jednu směnu a navíc s pravidelnými týdenními odstávkami. Na montáži už zůstaly asi jen tři
typy IO (integrovaných obvodů), které se pomocí překupníků dařilo prodávat za nákladové ceny na trhy v Asii. Pro
představu, velkoobchodní cena obvodu TBA810 byla v roce 1989 asi 14,70 Kč, v roce 1992 jsme totéž prodávali za
13 centů USD, tj. necelé 4 koruny při tehdejším kurzu koruny.
Do Tesly Stropkov jsme prodali obvody na dva roky dopředu a stejně tak obvody pro řízení automatického splacho-
vání na pisoárech do Košického výrobního družstva a to byl prakticky počátek konce naší původní teslácké montáže.
Nakonec jsme skomírající produkci pro vlastní prodeje udrželi až do roku 1995. Výroba vlastních čipů pokračovala díky
dodávkám čipů do Polska a Maďarska, kde postupně elektronický průmysl umíral podobně jako u nás.
Po roce 1995 výroba vlastních čipů pro roční objem exportu do Polska a Maďarska představovala necelou jednoden-
ní produkci tehdejší výrobní linky.
Pomáhali jsme prodávat nepotřebná zařízení z provozovny Petřvald, získali jsme využití pro velké skladové zásoby
součástek v Tesle Havířov pro montáž autodoplňků pro holandskou firmu. Montáž autodoplňků jsme předali jiné rož-
novské společnosti, protože to byla z hlediska našich záměrů jen„okrajová záležitost“ a tato společnost zaměstnáva-
la naše bývalé zaměstnance.