Basic HTML Version
160
Vývoj podniku po roce 1989
V tomto období lovení partnera to byly desítky akcí, z nichž mnohé po letech budou vypadat nevěrohodně, ale kupo-
divu se staly a byly také součástí poznávání, jak to ve„velkém světě“ chodí.
Jedním z vyjednávacích partnerů byla odnož rozpadlého impéria Slušovice. V Rožnově se angažovaly dvě skupiny bý-
valých Slušovic. Jedna nějakou dobu manipulovala s hotelem Eroplán a rozestavěným rekreačním střediskem Bečva.
Druhá skupina měla zájemo podnikání v areálu. Pomnoha jednáních se narodila idea projektu výroby autodestruktiv-
ních injekčních stříkaček, tedy stříkaček pro jedno použití. Krásná myšlenka! Za podpory zahraničních poradců vznikl
vzorový investiční projekt v hodnotě cca 60 mil. USD. Projekt byl doložen dokumentací o použité technologii, ověře-
ných patentech, velikosti trhu, certifikáty světové zdravotnické organizace. Finální výroba měla být sterilizována gama
zářičem, který by byl následně využíván pro sterilizaci potravinových produktů. Aby se na tom koláči podílely i další
rožnovské firmy, založili jsme společnost SYRING, s.r.o. (Syring ze starořeckého slova = duté stéblo, jehla), jezdili na
mnohá jednání do Slušovic se zahraničními partnery. Do Rožnova přijeli projektanti z Británie a kreslily se úpravy
objektu M2. Výsledek byl po roce čarování stejný jako v mnoha dalších případech, tedy nula. Zahraniční partner, po
prověřování bankovními ústavy, se jevil jako účelově založená organizace kdesi v Kanadě s jednou kanceláří a nulo-
vým pohybem na účtu. Když jsme žádali vysvětlení a předložení referencí, už se její zlatem ověšený představitel více
neobjevil. Důvodem mohlo být také to, že z naší strany projektu chybělo to hlavní – peníze. Moragro Slušovice, nebo
to byl DAK se sídlem v Bratislavě, pracoval na získání půjčky ve výši 2 miliardy USD pro slovenskou vládu. Konstruk-
ce to byla hodná slušovického jména, i když se o tom jen šeptalo, část této půjčky měla být poskytnuta slušovickým
společnostem. (Jako záruka bylo navrhováno vodní dílo Gabčíkovo!) Ve finále jednání se ministr financí údajně nechal
onemocnět a k podpisu do Tokia měl letět jen státní tajemník, toho však prý odmítli Japonci akceptovat a byl konec
nadějím. Vlastně jeden pozitivní efekt tu byl. Protože jsme tou dobou měli prakticky všechny účty obstavené, podařilo
se mi prostřednictvím této společnosti, s nulovým počtem zaměstnanců, prodat jeden nevyužitý lis na termosety do
SRN a získat tak „volné“ prostředky na nákup našeho prvního telefaxu, kopírky, rychlovazače prezentací, křovinořezu
a sekačky – on totiž už dva roky, možná více, nikdo v areálu Tesly nesekal trávu, neodstraňoval náletové dřeviny, a tak
jsme získali prostředky k úklidu i komunikaci.
Obdobný příběh je jednání se zástupcem americké telekomunikační společnosti Northern Telecom, která se nechala
zastupovat organizací New Democracy. Společnost měla zájem zavést v ČR montáž mobilních telefonů za předpokla-
du, že se bude moci podílet na výstavbě mobilní telefonní sítě. Proniknout do vod československých telekomunikací
byl téměř nadlidský úkol. Za českou stranu jednal nějaký pan Makovec, který vystupoval nesmírně arogantně a na
argumenty americké strany odpovídal přezíravě. Na chodbách budovy Eurotelu se povaloval na křídovém papíře
tištěný interní zpravodaj s výsledky výběrového řízení pro dodávky technologií, i když termín uzávěrky výběrového
řízení nebyl ještě u konce! Na klíčovou argumentaci, že je holý nesmysl budovat telefonní mobilní síť NMT, která je
technicky překonaná a z principu nebude mít víc než pár desítek tisíc účastníků, je potřeba budovat rovnou síť GSM,
Eurotel argumentoval tím, že to není možné, protože frekvenční pásmo (900 MHz) využívá armáda. Co za tím bylo, lze
jen tušit, skutečností ovšem je, že jsem dal do týdne Eurotelu na stůl stanovisko vedení armády, že uvedené pásmo je
armáda schopná uvolnit z poloviny ihned, zbytek do dvou let. (Viz známost z jednání na GŠ ČSLA o infrakameře.) Ale
ani to nepomohlo. Američané odjeli otráveni, s poznámkami, že o těchto pořádcích v ČR budou interpelovat v kongre-
su i našem parlamentu, ale nestalo se nic. Po čase, pokud vím, pan Makovec bez slávy ze společnosti Eurotel odešel.
Podobných příběhů bylo vícero a je potřeba si uvědomit, že jsme se opravdu nacházeli na samotném dně podnika-
telského rybníku, a každá jiskérka naděje, kterou představovala právě vyjednávání se zahraničními firmami, rozdmý-
chávala odhodlání vytrvat.
Poslední skupinu představovaly firmy, se kterými jsme spolupráci skutečně navázali, a tato spolupráce znamenala re-
álná pracovní místa. Pro tehdy ještě dýchající Svit Zlín šila stovka dobrovolnic svršky sportovní obuvi po dobu více než
jednoho roku. Ekonomický zisk z této akce sice neplynul prakticky žádný, ale také ne ztráta a to byl v té době úspěch!
Se švýcarskou firmou TAG jsme navázali slibnou spolupráci. Během asi tří týdnů jsme vyrobili kvalifikační sady čipů
tyristorů dle dodané dokumentace (tyristory se v Rožnově nevyráběly už téměř dvacet let a požadované kategorie
nikdy!) a radovali jsme se z narůstajících objednávek. Radost trvala jen asi půl roku. Firmu koupil nový majitel, který ze
dne na den ukončil spolupráci, a my naivkové jsme neměli podepsané žádné jiné smlouvy než měsíční objednávky.
Podobně dopadla i spolupráce s renomovanou dánskou společností Brüel & Kjær, známým výrobcem měřicí a speci-
ální techniky v oblasti sonických kmitočtů. V té době byla prostřednictvímministerstva zdravotnictví (MZ) dojednána
dodávka sonografů do ČSR od této firmy. Jednalo se o relativně jednoduché přístroje s černobílým zobrazovačem
a grafickým výstupem na termotiskárnu. Po dohodě s firmou a MZ jsme převzali dodávky těchto přístrojů s tím, že