Basic HTML Version
159
Vývoj podniku po roce 1989
se samaritánstvím, a postupně jsme střízlivěli z naivní představy o pomoci zemím, které se vymanily z vlivu velké vý-
chodní země. V té době vrcholila příprava kuponové privatizace a známou institucí se staly Harvardské fondy, které
mimo jiné poskytovaly poradenskou činnost. Poradci nabízeli získání zahraničního partnera – ovšemza nemalé peníze.
Podařilo se vytvořit smlouvu, která rozdělila konečný cíl na postupné kroky, a podstatná část měla být zaplacena až
po dosažení smluvního vztahu se zahraničnímpartnerem. Jako v mnoha podobných případech poradci neuspěli a my
ušetřili několik milionů za požadovaný honorář. Nezbývá než konstatovat, že naše firma, ať už samostatně nebo s po-
mocí poradenských organizací, během let 1990 až 1992 oslovila na 170, převážně zahraničních subjektů. Drtivá většina
těchto společností na naše oslovení vůbec nereagovala. Mimochodem, v této množině se nacházela i firma Motorola.
Řada firem nás však navštívila a dokonce proběhla jednání o možné spolupráci, ale jak jsem uvedl, mnoho jsme si
vlastně nerozuměli a očekávání stran byla velmi odlišná (ANAM, NEC, TOSHIBA, SIEMENS, MITSUBISHI, THOMSON…).
Pak zde byla skupina firem, se kterými jsme ve vyjednávání pokročili a dokonce absolvovali kvalifikační testy (ITT, TI,
Internacional Rectifier, GOLD STAR, ALCATEL, CERN Geneve…). I zde se naděje postupně rozplynuly, ale o něco po-
maleji, a o to bylo zklamání větší. Snad několik historek na vysvětlenou, nejsou chronologicky uspořádány, časově se
překrývaly.
Před jednáním se zástupcem firmy TI (TEXAS INSTRUMENTS) se podařilo s tehdy ještě fungujícími podniky Tesla Tři-
nec a Tesla Piešťany dohodnout, že při jednání s velkými firmami dáme k dispozici společné výrobní kapacity, proto-
že jsme už pochopili, že jsme objemem výroby vlastně nezajímavě malí. Tak jsem mohl s jistou drzostí tvrdit, že jsme
schopni montovat ročně 100 milionů integrovaných obvodů v tradičních DIL pouzdrech. Dostalo se nám odmítnutí,
že s takovým množstvím si nebudou špinit sortiment! A jak jsme zjistili později, byla to pravda. Naše nabízená roční
kapacita byla srovnatelná asi s týdenní produkcí TI.
Zajímavá zkušenost byla s firmou ALCATEL &MEZON Kišiněv ve spolupráci se sdružením ruských podniků. V tehdejším
SSSR se rozbíhala mohutná investiční akce modernizace telefonní sítě. Jako hlavní partner byl ruskou stranou vybrán
Alcatel za podmínky, že část obvodů bude domácí, tedy ruské provenience. Některé z vybraných integrovaných obvo-
dů byly v našem programu a část čipů měla být ze závodu v Kišiněvu. Co ovšem Rusové vůbec neměli, byla montáž,
protože oni stále ještě vyráběli pouzdra s vývody s metrickou roztečí, zatímco celý zbývající svět používal míry palcové,
a tak jsme mohli přijít se svou troškou do mlýna a nabídnout své kapacity. V srpnu 1992 byla dokončena úspěšná kva-
lifikace u firmy Alcatel a pracovalo se na smluvním vztahu. Přišel ale rozpad SSSR, v Kišiněvu, sídle firmy MEZON, se
střílelo a bylo po projektu.
Velmi se nám zalíbil projekt CERN. Za dosti značných materiálních obětí se podařilo vyrobit testovací vzorky tzv. pi-
xelových detektorů pro projekt ATLAS, který se na počátku 90. let začal plánovat. V tendru jsme uspěli, ale projekt byl
pozastaven a veškeré úsilí bylo promarněno. Zde je nutno podotknout, že tento projekt byl po čase obnoven a znovu
jsme se ve spolupráci s ČAV úspěšně zúčastnili výběrového řízení.
O nové programy se bojovalo také na domácí frontě, podařilo se vyvinout v krátkém čase vysokofrekvenční tranzistor
pro GHz pásmo. Tedy tranzistor vhodný především do moderních TVP a mobilních přenosových zařízení. A i když jsme
nabízeli zdarma vzorky v provedení pro povrchovou montáž, pro ověření i s aplikačním návodem, neuspěli jsme. Mar-
keting a propagace byly naší velmi slabou stránkou. Firma Philips uvedla na trh obdobný výrobek asi o pět let později.
Byly vyvinuté další zajímavé součástky, například biočip pro měření obsahu cukru v krvi, čip pro řízení zapalování
v úsporných žárovkách (výbojkách), čip pro měření otáček spalovacích motorů a další. Byly rekonstruovány čipy vý-
konových tranzistorů pro použití v plastových pouzdrech, zpracovány vzorkové série čipů vysokonapěťových struktur
technologií IGBT. Na trhu se tyto součástky, ale už od jiných výrobců, prosadily o 10 či 15 let později.
Na hranici sci-fi byl projekt „kamery pro noční vidění“, myslím, že to byl vůbec poslední státní úkol Plánu technického
rozvoje v našem podniku. Úkol byl zadán ministerstvem národní obrany, tedy pro armádu. Představa, že se může po-
dařit za dotaci 2 mil. Kč vyřešit projekt takového rozsahu, byla více než naivní. Motivací byla prodejní cena tehdy ještě
embargovaného výrobku na světovém trhu. Zvláštností takové kamery je, že čip musí pracovat v teplotách blízkých
absolutní nule, optika je vyrobena z křemíku (nepropustná pro denní světlo) a pro vlastní výrobu čipu je nutné použít
technologie a materiály, které se v běžné výrobě polovodičů používají ojediněle. Kamera měla po roce práce funkční
optiku, částečně funkční chlazený nosič snímacího čipu a vzorky čipu, který začínal jevit známky života. Chyběla celá
řídicí elektronika a hlavně peníze. Tak byl nakonec projekt na několik pokusů stornován, když se účastníci projektu
vzdali nároků na finanční vyrovnání. (Rozuměj: stát nepožadoval vrátit svůj podíl financování.) Jednání na vedení
ČSLA, na„kulaťáku“, byla zajímavou zkušeností.