Basic HTML Version
158
Vývoj podniku po roce 1989
procesu bylo možné zjistit vždy po provedení několika operací, které zpravidla původní příčinu nečitelně maskovaly.
Proto bylo důležité nastavit takovou úroveň komunikace, aby bylo možné zjistit, co se skutečně přihodilo, zjistit příči-
nu a pokusit se o nastavení procesu tak, aby se chyba neopakovala. To byl, myslím, základ pro pozdější budování efek-
tivního systému řízení jakosti. Prohlásili jsme se za výrobní organizaci a výroba je tedy to, co všechny zaměstnance
živí. Veškeré obslužné činnosti od účetních přes obchodníky až po údržbáře jsou tu proto, aby výroba mohla být kon-
kurenceschopná a uživit zaměstnance společnosti. To ale dost předbíhám.
V roce 1991 tržby poklesly na pouhých 250 milionů a bylo jasné, že setrvačnost nás neuživí. Zmizely trhy bývalé RVHP
a tím také směnné obchody v netržních cenách. Zánik východoněmecké marky znamenal skokový nárůst ceny výcho-
zí suroviny pro výrobu křemíku a tím i nutnost zastavení výroby polykrystalického křemíku. Bylo to docela dramatické
rozhodnutí, protože na této výrobě si Rožnov docela zakládal. Technologie byla vyvinutá v Rožnově a na dodávkách
monokrystalů křemíku byly závislé závody v Piešťanech a ČKD Polovodiče Praha. Naštěstí existovaly z minulé doby tzv.
státní hmotné rezervy, kde bylo ukryto přes třicet tun křemíku – tedy více než celoroční spotřeba v koncernu v roce
1989. Rezervy byly vytvářeny pro období, kdy se měla budovat nová kapacita výroby křemíku na stávajícím prostoru
a výroba měla být na určité období omezena.
V této souvislosti je asi vhodné podotknout, že po dvaceti letech je roční spotřeba polykrystalického křemíku stále
blízko třiceti tun ročně, ovšem s tím rozdílem, že asi polovina této produkce se ve formě desek exportuje a z druhé po-
loviny je dnes vyráběno více než 15 x více součástek než před rokem 1989. Zhodnocení základního materiálu je tedy
více než třicetinásobné oproti původní Tesle.
Při jednání s odumírající administrativou státních rezerv se podařilo dohodnout postupné zpětné odkupování křemí-
ku za pevné „předinflační“ ceny, a tak bylo vzhledem k celkovému poklesu produkce na několik let vystaráno. Chvíli
se dařilo dodávat zonální monokrystalický křemík do ČKD Polovodiče, ale váznoucí platby ze strany odběratele vedly
k postupnému omezení a nakonec zastavení výroby tohoto typu monokrystalu a nakonec i likvidaci technologie
zonální tavby monokrystalů. Podobně se utlumovaly dodávky do Tesly Piešťany, kde sice o něco později, ale také na-
konec vyschly státní dotace ve formě podpory „plánu technického rozvoje“. Tak zbyla jen výroba křemíku pro vlastní
spotřebu a nově vytvořené kontakty dodávek pro zákazníky v SRN a Japonsku.
Vzhledem k stále klesajícímu prodeji jsme nutně omezovali výrobu a soustředili se především na prodej zásob, které
měly hodnotu desítek milionů korun, ovšem v naprosto nereálných, netržních cenách. Mimo jiné bylo nutné najít
způsob a odvahu prodávat za tržní ceny, což s sebou ovšem neslo obrovskou účetní ztrátu – tento postup jsme mohli
ovšemplně realizovat až po vzniku samostatné akciové společnosti. Osočování ze špatného hospodaření se svěřeným
majetkembylo neustálým strašákem. Nově nabyté zkušenosti v prodeji byly sice cenné a prodeje dosahovaly i objemu
milionů Kč, ale to je možná dost pro distributorskou společnost s několika zaměstnanci, ale pramálo pro výrobní
podnik se stovkami zaměstnanců. Dozníval ještě obchod se SSSR, kam jsme dříve dodávali ročně okolo 15 milionů
integrovaných obvodů ročně (pro výrobu televizorů), ale bylo to velké dobrodružství na hranici ilegální činnosti. Kon-
trahované zboží doprovázel náš zaměstnanec v kamionu na běloruské hranice, kde inkasoval v hotovosti USD a pak se
vracel veřejnou dopravou do Rožnova. Valutový zákon platný v té době podobné činnosti nedovoloval. Obvyklé byly
pokusy o podvod stylem zboží odebrat a nezaplatit, což v době obtížné kontroly právní existence podnikatelských
subjektů vyžadovalo značnou ostražitost. (Elektronická podoba Obchodního rejstříku byla v nedohlednu, OR vychá-
zel jednou za rok knižně!) Stávalo se, že zákazník odebral opakovaně po sobě zboží za řádově statisíce korun s plat-
bou předem a pak udělal objednávku třeba za dva miliony a přijel pro zboží s tím, že dal platební příkaz, a při kontrole
v bance se zjistilo, že ho vzápětí zrušil. Zboží se pak vykládalo zpět do skladu za asistence policie, která však odmítla
případ vyšetřovat s tím, že přece žádná škoda nevznikla! To se asi právě budovaly základy právního státu.
Začali jsme rozebírat nevyužitelná zařízení jako proces řízené kanibalizace strojů, které by jinak byly pravděpodobně
rozkradeny. Stále mezi lidem přežíval zvyk, že co nebylo možné koupit nebo se jen mohlo hodit, to se prostě vzalo ve
fabrice. Takto měli možnost nejen vlastní zaměstnanci zakoupit za levný peníz transformátory, spínače, elektromotory
a další součásti. Firma částečně vydělala na mzdy takto zaměstnaných údržbářů a navíc jsme nemuseli platit náklad-
nou likvidaci zařízení v externí firmě. Byl to jeden z četných projevů čistého zoufalství.
Každým dnem bylo jasnější, že neudržíme stávající počet zaměstnanců, a přes hledání nových programů se nedařilo
nic zásadního, co by znamenalo jasný obrat k lepšímu. Jediné, co jsme se pokoušeli dělat konzistentně, bylo hledání
kapitálově silného partnera, který má dostatečně velký přístup na trh a kde by se tak mohla naše produkce uplatnit.
Hledání strategického partnera vypadalo zpočátku nadějně, návštěv renomovaných firem bylo skutečně mnoho, ale
naše vzájemné představy se poněkud míjely. Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, že návštěvy nemají nic společného