Basic HTML Version
153
Vývoj podniku po roce 1989
a konečné válcování. Oprava postupovala nepřetržitě po celý týden našeho pobytu a výsledkem bylo více než 30 km
nového povrchu tříproudové dálnice.
Druhým neplánovaným zážitkem byla návštěva jedné z výroben nástrojů firmy FICO, což jest přední světový výrobce
nástrojů a zařízení pro montážní operace polovodičových součástek. Konstrukční pracoviště vybavené počítači s pří-
slušným návrhářským softwarem, les CNC strojů a vše běželo téměř bez lidí. Obsluhy dojížděly do továrny, vždy když
jim příslušný stroj „zatelefonoval“ oznámení o konci operace. Doma jsme se nemohli dobrat pořádných technologic-
kých inovací díky absurdně nízké ceně práce ve srovnání s cenami špičkových obráběcích strojů a z toho plynoucí
nekonečně dlouhé době návratnosti investic do moderních technologií. S našimi počty stále vycházelo, že je efektiv-
nější jet kolem světa na plachetnici.
Druhý cestovatelský zážitek je v podstatě soukromý, ale umožnil mi pootevřít oči a dívat se i na tehdejší SSSR s jiný-
mi, novými předsudky. Protože jsem předchozího roku dovršil čtyřicátý bezplatný odběr krve, byl jsem dle tehdejších
zvyklostí odměněn ROH (Revoluční odborové hnutí – jednotná odborová organizace) zahraniční rekreací. Zvolil jsem
k překvapení obecenstva zájezd do SSSR na trase Moskva, Samarkand, Taškent, Alma-Ata. Cesta poskytla množství zá-
žitků z historických památek, galerií, ale i setkání s lidmi. Komplex kláštera Novoděviči v Moskvě s obdobou našeho
hřbitova na Vyšehradě mne překvapil jako v podstatě sochařská galerie. Zde bylo dovoleno „sochat“ zapovězeným
a také mnozí zesnulí, režimem pronásledovaní či zavržení zde mají své důstojné památné místo. Podobné smíření
u nás dosud zdaleka nenastalo. U Muzea dělnického hnutí nám průvodce sdělil, že i když je to v programu, nepředpo-
kládá, že bychom tam chtěli jít, a vydal nám lístky do Puškinovy galerie. Je zde nádherná sbírka francouzských malířů
a mnoha ruských. V jižních republikách byl pozorovatelný nástup islámu a v rozhovorech s domorodci jsme vycítili
pochybnosti o budoucím osudu ruského obyvatelstva, včetně odporu k „suchému zákonu“. V obchodech sice mnoho
zboží nebylo, boty se prodávaly tradičně přímo z korby nákladního auta, ale například gramofonové desky či CD zá-
padních, u nás nedostupných autorů byly běžně k dostání. Dosti neochotně jsem si přiznával, že je tu snad větší svo-
boda slova než u nás, v Československu. A to už bylo září 1989. V Taškentu jsme měli doporučeno nechodit do starého
města. Jsou to vlastně příbytky vyrobené z hlíny, která obsahuje značné množství přírodní sádry. V„sádrové“ hromadě
se vyříznou, vydlabou požadované místnosti, vsadí zárubně, okna, vše se pokropí vodou a nakonec se přidá krov se
střechou a sádrový dům je hotov. Místní kovář, mladý chlap, který vyráběl motyky, lopaty a drobné zemědělské nářadí,
tedy živnostník, nám vyhuboval, proč nemáme silonky, rifle a jiné zboží na směnu, když jsme z Československa. Také
se přiznal, že jako vojenský turista navštívil Československo, omlouval se a hrozně zdůrazňoval, že on tam byl až mno-
hem později, nikoliv v roce 1968.
Rok 1989 spěl do finále. Nemůžu zapírat, že bezprostředně po 17. listopadu jsem byl plný obav, kdy komu rupne
v bedně a vyrobí nějakou mocenskou nepředloženost. Přece jen tu byly nedobré vzpomínky na události v Maďarsku
a Polsku a první roky po roce 1968 taky byly zdrojem obav. V Rožnově proběhlo„předání moci“ za napjatého sledování
hlavně televize a zahraničního rozhlasu. I zde se uskutečnily početné průvody, zvonění klíčů a nadšené projevy bu-
doucích představitelů kvasu nových časů. Už v prosinci se zdálo, jako by dřívější mocenské organizace snad ani nikdy
nebyly. Odklon od zavedených mocenských pák ve fabrice byl rychlý. Kdo chtěl, dostal své kádrové materiály na per-
sonálnímoddělení. Euforie vrcholila, zejména po interpretaci pražských demonstrací rožnovskými účastníky. Zdálo se,
že už zítra, nejpozději pozítří budeme obklopeni hojností. K lidem před Teslou bylo promlouváno z vlečky od traktoru
a slibná budoucnost, jak všichni věřili a doufali, byla za dveřmi. Vlastně celý rok 1990 sice probíhal ve znamení postupné
obměny vedoucích pracovníků, přípravy nových organizačních struktur a nátlaků ve stylu „kdo se nám nelíbí, toho
odvoláme“ (my odvoláme = dle potřeby zorganizovaný dav, stávkové pohotovosti ROH atd.). Ve skutečnosti však vše
běželo ve starých kolejích, tj. spoléhání se na pravidla, záruky a jiné vymoženosti či garance ze strany státu a zejmé-
na nakládání s obchodní a finanční bilancí podniku bylo v duchu starých, zavedených pravidel. Ostatně Tesla Rožnov,
koncernový podnik, stále byla plně státní institucí.
V dubnu 1990 vydalo vedení podniku „Programové prohlášení“ sice s využitím osvědčeného předrevolučního slov-
níku, ale přece jen se snahou po řešení upadajícího prodeje a celkově nerentabilní produkce. Poprvé se zde mluví
o možném ukončení některých výrob (černobílá obrazovka), i když diplomaticky zabalené ve formulacích typu „po-
soudit komplexněji efektivnost pokračování ve výrobě ČBO…“ Některé formulace vypadaly velmi odvážně, zejména
proto, že poukazovaly na problémy, které se dlouhodobě nedařilo vůbec řešit, i když z dnešního pohledu se mohou
jevit jako samozřejmé, přirozené. Ale ten slovník je úžasný a stojí za připomenutí.