Basic HTML Version
148
1968 – 1989 Tesla očima jednoho ze zaměstnanců
než kdyby byla nakoupena jako hotový výrobek. Toto řešení však přineslo nový zdroj materiálů pro zkušené rožnov-
ské kutily, což byla nesporně výhoda.
Materiály byly dopravovány na paletách, sice evropského rozměru, ale většinou vyrobené z „odpadového“ mahago-
nového dřeva! Polotovary byly baleny v úžasných plastových, antistatických obalech, pytlích, které byly vyrobeny
z trojvrstvy plast, hliník, plast a byly prakticky nezničitelné. Sloužily na mnoho způsobů – kontejnery pro pěstování
zeleniny, izolační fólie při stavbě domků, jako transportní – přepravní obaly atd. V zahrádkářských koloniích je lze do-
dnes, tj. po třiceti letech, ještě zahlédnout. Jednotlivé vrstvy polotovarů byly na paletách odděleny velmi kvalitní pře-
kližkou síly 10 mm. Zahradní domky v koloniích získaly podlahy, obložení a podobně se materiál uplatnil i při výstav-
bě rodinných domků.
Nechyběly ani různé plastové kontejnery, sudy. Na odprodej těchto „obalových“ materiálů se tvořily pořadníky, sleva
mnohdy nebyla zadarmo.
I když výroba polovodičů žila v 80. letech v investičním stínu barevné obrazovky, penězi se vlastně příliš nešetřilo. Fab-
rika musela mít tři iontové implantátory, i když v té době bylo skutečné využití sotva pro jeden. Cena takového stroje
se pohybovala okolo 30 milionů korun. Výroba, experimentální provoz i vývoj sváděly urputné souboje o co nejlepší,
pokud možno unikátní vybavení namísto snahy o unifikaci technologických postupů. Výsledkem pak byla nekompati-
bilita procesůmezi jednotlivými pracovišti a předávání výsledků vývoje do výroby nebylo vůbec jednoduché. Množství
odchylek a změn od výrobní dokumentace se vymykalo řízení i kontrole. Bylo nemyslitelné sdílet využívání zařízení.
Navíc, v případě implantátoru, se za hříšné peníze vyvíjel tento přístroj ve spolupráci Elstroj a SSSR s impozantním
názvem Vichr, který se ovšem nedočkal ani fáze sestavení. Podobných akcí bylo ovšem více a vlastně to vyplývalo ze
známé koncepce soběstačnosti, kdy ve snaze ušetřit byly zdroje využívány velmi neefektivně.
Ke specialitám Tesly nepochybně patřila montáž integrovaných obvodů do keramických pouzder. Technologie mon-
táže je odlišná od montáže do plastových pouzder a je zejména nákladnější. Cena montáže je vyvážena především
vyšší klimatickou odolností pouzder a hlavně spolehlivostí. Zcela určitě byla úspěšně splněna „podmínka“ vyšší ceny
a díky skutečně vysoké klimatické odolnosti pouzder i životnostní a klimatické testy dávaly lepší výsledky než plastová
pouzdra. Produkce byla svým charakterem určena pro zvláštního zákazníka, což v tomto případě nebyla jen armáda.
Zlatým hřebem produkce byla výroba integrovaného obvodu pro kardiostimulátor. Vlastní kardiostimulátor byl kom-
pletován v podniku Tesla Valašské Meziříčí. Keramická pouzdra byla na základě licence vyráběna mimo Rožnov (Hra-
dec Králové), pro kompletaci pouzder s podílem drahých kovů bylo nutno používat zcela jiné strojní vybavení oproti
běžné montáži. Technologie se zdánlivě vracela k technologiím z dob elektronek – například využití skleněných pájek
pro hermetizaci. Na základě rozhodnutí vyššíchmíst se v druhé polovině 80. let začal stavět speciální objekt vyhrazený
pro tento typ montáže. I zde se v projektu objevilo několik kouzelných podivností – objekt koncipovaný pro montáž
speciálních součástek, v čistých prostorech, oddělených organizačně i věcně od ostatních výrob, měl mít v přízemí
prádelnu čistých oděvů… Objekt zůstal v roce 1989 nedokončen a dnes slouží jiným účelům.
Útvarem, který podstatnou měrou určoval úroveň výroby polovodičů, byl Výzkum a vývoj. Můj pohled na tento útvar
je z opravdu velké vzdálenosti, i když zde bylo zaměstnáno mnoho mých spolužáků, kamarádů. Teprve od druhé po-
loviny 60. let byl převažující náplní tohoto útvaru vývoj technologií a konstrukce polovodičových součástek. Od 50. let
se s podporou vývoje přejímaly technologie na bázi germania z VÚST Praha, ale současně probíhaly i práce v Rožnově
– vývoj výroby polykrystalického křemíku, monokrystalického křemíku. Protože se jednalo o strategické materiály, byl
jejich dovoz obtížný a stejně tak tomu bylo s příslušnými technologiemi. Mnoho zařízení bylo vyvinuto, zkonstruováno
a vyrobeno přímo v Rožnově. Obdobně tomu bylo ve vývoji a výrobě součástek. Po převzetí prvních logických obvo-
dů do Rožnova na konci 60. let pokračoval další vývoj sortimentu vyráběných součástek zcela samostatně v Rožnově.
Až do poloviny 70. let se ve vývoji či výrobě objevovala zařízení z dovozu jen velmi sporadicky, většinou v oblasti
testování a různých laboratorních přístrojů. Mnohá výrobní zařízení byla původem z Rožnova a dech jim došel až
v 80. letech. Na základě požadavků odběratelů se vybíraly vhodné zahraniční vzorky a na jejich základě se pak realizo-
vala výroba. Jednalo se vlastně o kopie zahraničních výrobců Texas Instruments, Philips, Fairchild, Siemens a dalších.
Vývoj spočíval v detailní analýze morfologie vzorku, jeho obvodového řešení a nakonec pečlivou analýzou vertikální
struktury čipu stanovení postupu přípravy jednotlivých vrstev. Tady už zbývalo pracovat jen s literaturou a vlastními
zkušenostmi, znalostmi a nápady. Myslím, že v podmínkách, které byly velmi omezené ve srovnání se světovými fir-
mami, se dařilo až neuvěřitelně rychle připravovat vlastní výrobu. Klíčovým problémem tohoto přístupu byla plejáda
různých postupů, kdy se nedařilo nastavit jednotné technologické procesy alespoň podobně pro příbuzné skupiny
výrobků. S jistou nadsázkou lze tvrdit, že každý typ IO měl odlišnou výrobní dokumentaci. Nedařilo se standardizovat