Basic HTML Version
142
1968 – 1989 Tesla očima jednoho ze zaměstnanců
Semafor nebo Hi-Fi klub. Anglicky znějící název klubu musel v 70. letech zmizet, i když se jednalo vlastně o technický
termín. Naštěstí se nepodařilo zničit obsahovou náplň klubu, i když měl poněkud kostrbatý název Klub elektroniky
a audiovizuální techniky. Což byla ovšem pouze ta viditelná část tlaku, na tzv. „ozvučovacích“ akcích (sportovní utkání
či veselice státního významu) byl dozorován výběr hudby, pouštění desek s anglickými texty bylo označeno za ne-
vhodné – ještě štěstí, že ti černoši hodně zpívali.
Přes skutečnou zapálenost mnoha lidí a znalost problematiky vývoje a konstrukce polovodičových součástek poma-
lý, evoluční vývoj technologií v Tesle trval až do konce 70. let. Teprve někdy okolo roku 1975 byla ukončena výroba
zmíněných germaniových VF messa tranzistorů. Nastala doba, kdy znalosti a nápady i další schopnosti nebylo možné
realizovat bez odpovídajících investic.
V této době dosti mladých vzdělaných lidí opouštělo Teslu do míst, kde se očekával perspektivní rozvoj, nabízela se
možnost rychlého získání bytu atd. Jedním z míst zaslíbených se stala i elektrárna Dukovany. (Existovala výhodná spo-
lupráce Tesly s elektrárnou, za dodávky čistého vodíku měla Tesla levnější el. energii.)
K mimopracovním činnostem patřilo také výše zmíněné kutilství a s tím spojené využívání zásobovací a materiálně
technické vybavenosti podniku. Přivlastňování firemního majetku (vždyť všechno bylo naše) bylo vůbec oblíbeným
sportem tesláků. Ono se totiž mnohé nedalo vůbec koupit (například barevné kovy, nýty, křížové šrouby, atd.), a tak
Tesla měla řadu neoficiálních výrobních programů. Například nástup vysílání druhého TV programu přinesl do Tesly
téměř podnikatelský ruch. Vysílání bylo realizováno ve IV. TV pásmu. Příjem signálu byl pro většinu lidí nedostupný,
protože nebyly na trhu vhodné antény, a pokud ano, tak drahé, na počátku vysílání chyběly také konvertory pro starší
přijímače. Je nutné si uvědomit, že i ČB televizor představoval 3 až 4 měsíční platy. Proto v té době v Tesle závratně
stoupla spotřeba duralových trubek na výrobu antén a byl malér. Koumáci ovšempřišli i na jiné, levnější materiály, ple-
chové prolisy atd. Konec této kampani učinil ředitel, který nařídil strojírnám vyrábět potřebné antény a každý zaměst-
nanec si mohl za tuším 25 Kčs anténu koupit. Později se podobně zajišťovaly barevné obrazovky tzv. II. jakosti, které
byly žádaným směnným artiklem. Obrazovky druhé jakosti měly obvykle nepodstatnou, zpravidla jen vzhledovou
vadu. Takovou obrazovku bylo možné uplatnit na směnném trhu úzkoprofilového zboží, a tak byla naděje, že alespoň
v některých rožnovských rodinách budou na Vánoce i mandarinky nebo jiný právě nedostatkový artikl bez fronto-
vých soubojů. O obrazovky byl značný zájem a jejich prodej probíhal přímo v Tesle a do prodejny II. jakosti se dostaly
jen výjimečně. S nástupem výroby číslicových obvodů vypukla „digitalizace“ i v řadách amatérů. Patřilo k dobrému
tónu, že se kvalita seřizovačů posuzovala i podle toho, zda dokázal vyrobit (samozřejmě bez přistižení nadřízenými!)
digitální hodiny nebo i některé měřicí přístroje. Na vše bylo potřeba plech, strojní obrábění, povrchové úpravy, tištěné
spoje, součástky, a kde to všechno vzít, když to většinou nebylo v obchodech k sehnání? No, měli jsme přece Teslu,
kterou mnozí podnikaví a šikovní zdatně využívali. Do sortimentu populárních, leč nekatalogových výrobků Tesly pa-
třily i mohutnější věci jako svářečky, sekačky na trávu a pro výše postavené i různé formy výpomoci při stavbě domků
– materiálně i lidskou pracovní silou. Navíc bylo možné poskytnout „amatérským“ výrobkům vysoce profesionální
vzhled, na který se běžní výrobci mohli jen závistivě koukat. Plejáda historek popisujících oklamání bedlivého zraku
podnikových strážných a nejen jich by vydala na zvláštní pojednání. A nešlo jen o oklamání strážných – při náročněj-
ších akcích bylo nutno„zmáknout“ také evidenci, skladníky, účetní atd. Tesla ovšem zdaleka nebyla sbor loupeživých
rytířů, jak by semohlo z těchto zkratkovitých vzpomínek zdát. Domnívámse, že převládala poctivá práce a zájemdrtivé
většiny lidí dělat poctivé, spolehlivé výrobky. Myslím, že o kvalitě výrobků svědčí i to, že i dnes můžete najít výborné
hodnocení elektronek Tesla Rožnov (např. EF 89, ECC 89), které jsou vyhledávány na burzách ortodoxních vyznavačů
elektronkových přístrojů. Teslácké IO a zejména výkonové tranzistory se ještě dnes objevují v nabídce prodejců sou-
částek, přestože se již 20 let nevyrábějí. Kultura práce, disciplína byla už tehdy v porovnání s jinými podniky výjimečná
a domnívám se, že právě to bylo základem přežití a úspěchu po roce 1989.
Koncem 70. let se pomalu začala měnit i montáž polovodičových součástek, objevila se dokonalejší zařízení pro tzv.
kontaktování, ruční orientace se postupně měnila na poloautomatickou a v 80. letech to už byly plně automatické
stroje vybavené učícími se systémy s rozpoznáváním obrazu. Současně bylo stále zřetelněji vidět, jak svět v těchto
technologiích zrychluje tempo, a poslední, co se nám dařilo plnit, byly objemové úkoly státního plánu. V roce 1980
jsem se stal vedoucím provozu montáží integrovaných obvodů a tím se samozřejmě výrazně změnil můj pohled na
výrobu, její řízení a také jsem se začal mnohem více zajímat, jak to vypadá ve světě. V roce 1981 se mi podařilo vycesto-
vat pod hlavičkou Vědeckotechnické společnosti do Mnichova na výstavu Elektronika a zažil jsem pořádný šok. I když
jsem si naivně myslel – dle vzoru brněnských veletrhů, že to, co je k vidění, má k praxi daleko. Výrobní zařízení pro náš
obor, která zde byla ke spatření, byla daleko za hranicemi mých „smělých“ představ. Návštěvy podobných podniků
byly pro mne zdrojem dlouhotrvajícího pesimismu. Svět evidentně překonal u nás oblíbený manufakturní způsob