Basic HTML Version
143
1968 – 1989 Tesla očima jednoho ze zaměstnanců
výroby a automatizace jednotlivých, či dokonce celého bloku operací byly ve světě již běžně využívány. Bohužel kvůli
rozpojení se světovou ekonomikou se zdála naše cena lidské práce natolik nizoučkou, že zdánlivě nedokázala zaplatit
drahou automatizaci, a tak jsme dál hrdě spoléhali na šikovné ruce našich operátorů, zpravidla žen.
V bývalé NDR věnovali rozvoji elektroniky mnohem více pozornosti a zejména finančních prostředků než v Českoslo-
vensku a také tomu odpovídaly některé výsledky. V Drážďanech na místě bývalé letecké továrny vznikl závod na vý-
robu zařízení pro polovodičový průmysl. Některá zařízení se dosti přiblížila výkonem světové špičce – automaty pro
termosonické kontaktování Au drátem, UZ (ultrazvukové) kontaktovačky pro Al drát, difuzní pece, orientačky a lako-
vací zařízení pro fotolitografii, a automaty AVT100 pro hrotové měření čipů na deskách před rozčleněním. Zbývalo
však mnohé, co bylo nutné dovážet z „druhé strany“ – zařízení pro sprejové mytí a leptání, naprašovací zařízení, ion-
tové implantátory, měřicí přístroje a řada dalších unikátních zařízení, v neposlední řadě testovací technika pro měření
součástek.
Jestliže při přechodu do funkce technologa nebo mistra se nekonaly žádné pokyny či rady, jak a čím se řídit, při
jmenování vedoucím provozu byla absence pokynů nebo alespoň rad dosti zarážející. Lze se sice dovolávat desítek
vnitropodnikových směrnic a výrobní dokumentace, ale o skutečném řízení lidí, či dokonce věrohodných pravidlech
ekonomického řízení provozů se zde dočíst nešlo. Nebo, což je možné, jsem v těchto dokumentech prostě neuměl
číst. Podobně jako se dnes politici handrkují o státní rozpočet či tzv. porcování medvěda, bylo obdobně prováděno
stanovování úkolů pro jednotlivé provozy v rámci rozpisu úkolů státního plánu.
První měsíce v novém zařazení bylo cítit, jak jedna část lidí škodolibě čeká na malér, druhá naopak čeká s nadějí na
zlepšení osobní ekonomické situace, nebo alespoň„pracovních podmínek“, mnohdy určovaných náladami vedoucích
pracovníků. Určitý stupeň nejistoty byl vždy oblíbenou metodou vyšších nadřízených při udržování potřebné disciplí-
ny. Měl jsem představu, že hlavním důvodemmého jmenování je očekávání rychlého rozšíření výrobního sortimentu
a objemu výroby, a tedy i nutné změny ve výrobních technologiích i organizaci výroby.
Do tohoto období spadá i vznik Federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu.
Společně se vznikem ministerstva elektrotechnického průmyslu vznikla klamná naděje, že se propast mezi světem
a námi nebude zvětšovat. Byla to iluze, kdy jsme navíc byli ochotni uvěřit, že bude-li mít obor potřebnou státní pod-
poru, přiblížíme se opět světu. Koncepce vycházející z principu soběstačnosti, nejvýše tak nějaké spolupráce v rámci
RVHP, byla od počátku neproveditelná. Jako příklad může posloužit následující: pod nové ministerstvo byl přidělen
výzkumný ústav VUMA, Nové Mesto nad Váhom (Výzkumný ústav mechanizácie a automatizácie). V rámci stranické
linie dohnat a předehnat byla zvolena skutečně originální strategie. Přestože existovalo usnesení vlády nezavádět do
výroby produkty, které v době realizace nebudou na špičkové světové úrovni, bylo rozhodnuto nakoupit inspirační
vzory technologických zařízení, provést vlastní konstrukci a po příslušných oponenturách a ověření vývojových vzorů
zahájit výrobu. To na první pohled nevypadá špatně, ale nákup špičkových zařízení byl omezen embargem, a to tak,
že omezení embarga nastavovala nejméně pětiletý odstup od světové špičky. Klíčové komponenty nezbytné pro kon-
strukci a výrobu srovnatelných zařízení se v podmínkách RVHP nevyráběly a byly rovněž předmětem embarga (přesné
polohovací mechanismy, senzory, výkonná hydraulická čerpadla, přesné ventily pro hydrauliku a pneumatiku, řada
automatizačních prvků a nakonec i samotná elektronika). Výsledkem pak byla, za plánovací období 3 až 5 let, napodo-
benina blížící se výkonem inspiračnímu vzoru, čímž se za nemalé peníze v nejlepším případě udržel odstup pěti let za
světovou špičkou. Je celkem logické, že tato akce skončila naprostým nezdarem a řada zařízení nepřekročila tzv. stu-
dijní etapu. Vzhledem k množství marně vynaložených prostředků bylo možné pořídit vybavení moderního montáž-
ního závodu, které se ovšemnekonalo, a odstup ke světu se opět prohloubil. Prakticky jediným zařízenímurčenýmpro
montáže, které se z tohoto projektu dostalo do etapy realizace, byla kopie pouzdřicích lisů, které přestože měly na-
koupeny všechny citlivé hydraulické komponenty na Západě, byly provozně nespolehlivé a využívané jen z naprosté
nouze. Pro montáže výkonových prvků vyrobila VUMA celkem zdařilou kopii poloautomatické tzv. kontaktovačky
ORTHODYNE 20 pro ultrazvukové propojování čipu a nosné podložky. Pro oblast výroby čipů bylo ve VUMA úspěš-
ně realizováno zařízení pro laserové trimování, tj. nastavování parametrů přesných dvanáctibitových D/A převodníků
přímo na čipu. Zde se jednalo o vlastní originální konstrukci dle specifikace zadavatele.
Pravdou ovšem bylo, že přes úžasnou schopnost elektroniky jako oboru urychlovat celkový rozvoj technologií a řídí-
cích procesů se tato vlastnost mohla projevit zřetelně jen při určitém rozměru ekonomiky. Československá ekonomi-
ka takovou podmínku ovšem hrubě nesplňovala a státní byrokracie, navíc podvázaná ideologickými direktivami, se
promítla i do činnosti RVHP, kde všichni vyráběli všechno, ovšem velmi neekonomicky a navíc mnohdy také ne v oče-
kávané kvalitě, či spíše nekvalitě.