Basic HTML Version
12
Výrobní program – elektronky, obrazovky
ším případě potenciometr ovládaný otočným knoflíkem. Když jsem se přesvědčil, že článek není aprílový žert, a při-
pustil, že ten přenos je rychlý a že by to mohlo snad i zesiloval, pořád mi vadilo, že to asi neumí to, co elektronka EL6.
Tehdy jsem byl zanícený pro jazz a mojí největší touhou byl zesilovač, který bude mít dost páry. Takový přístroj začal
stavět můj starší přítel, který uměl hrát obstojně na trubku, trochu jsem nepochopil, proč chce ještě zesilovač. Jeho
trubka se nádherně nesla údolím i bez zesilovače. Ale elektronky byly prostě centrem mého zájmu.
Moje první zkušenost
Nastoupil jsem do Tesly Rožnov v roce 1954, ihned po promoci na umístěnku, a to do útvaru hlavního technologa. V tu
dobu stály dvě budovy, A a B. Kromě nich stály jen kotelna a rozvodna, vrátnice a snad garáže, internát sloužil téměř
výhradně k bydlení, v přízemí byla společenská místnost a několik lékařských ordinací, možná byla v internátě i che-
mická laboratoř. Závod byl strážen vojenskou ostrahou.
V chodu byly provozy, spíše dílny s výrobou elektronek přímo související, pokusím se je vyjmenovat, jak mně přichá-
zejí na mysl. Kovosoučástky a výroba katod a vláken, mřížkárna, sklo, wolfram, elektronky speciál, chemie. Kromě toho
tam byl ještě H program, který nebyl volně přístupný a jehož náplň jsme se dověděli dodatečně až mnohem později.
Důležitým provozem byla nástrojárna, dále pak údržba, která také zhotovovala jednoúčelové stroje.
V útvaru hlavního konstruktéra pracovalo vývojové oddělení, konstrukce elektronek, laboratoře chemické a materi-
álové a také technická knihovna. Technologické postupy vypracovával útvar hlavního technologa. Další činnost vy-
konávalo oddělení technické kontroly. Samozřejmé nutná byla práce zásobování a odbytu a také hlavního účetního.
V podniku jsem byl přijat vlídně. Trochu jsem nepochopil dotaz, zda hraji fotbal, to mně došlo až o něco později, že
Tesla Rožnov má vlastní fotbalový oddíl. Fotbal jsem nehrál a tím jsem se stal trochu nezajímavým. Byl jsem ženatý,
nastoupil jsem však sám a přijal nabídku bytu přibližně za rok, do té doby ubytování na pánské svobodárně. Ve dvou
větších místnostech nás bydlelo celkem jedenáct. Nabídka bytu byla později stoprocentně splněna.
V útvaru hlavního technologa mi bylo uloženo starat se o určené nové výrobky s cílem asistovat a dohlížet na je-
jich zavedení do výroby. Jedním z případů byla výroba fotonky pro filmové promítačky, byl to výrobek sledovaný.
V Meoptě byl vyroben plánovaný počet promítaček a nebyly do nich fotonky.
Jedná se o vůbec nejjednodušší možnou elektronku, má jen dvě elektrody, fotokatodu a anodu.
Na jednu úsměvnou zkušenost si vzpomínám. Technologický proces výroby fotokatody není zcela jednoduchý, pro-
tože se celá vrstva na stříbru vytváří až při čerpání a vyžaduje měnit teplotu. To se dělá předem vyhřátou pecí, která
je součástí čerpacího stojanu a je mechanicky stahovací. Čerpač ji musí shora nasunout, pak podzvednout atd., pros-
tě musí měnit její výšku vůči zpracovávané fotokatodě. I když pec není moc velká, určitě přes deset kilo váží a visí na
ocelovém lanku, přes dvě kladky je na jeho druhém konci upevněno vyvažovací závaží. Pec musí ve vedení hladce
chodit, aby se dalo s citem pracovat. V tom byla potíž, u tohoto nového čerpacího stojanu se pec stále křížila a drhla.
Hledali jsme příčinu a ta se nezdála být ve špatně rozložené váze pece. Pak jsme ji našli v tom, že závěs byl přivařen
mimo střed. Svářeč to kategoricky popíral. Příčina byla v kanadském žertu, že totiž na jeho starším ohmataném kovo-
vém metru, kterým to svářeč rozměřoval, mu někdo odbrousil začátek. S takovým metrem rozměřit střed vlastně ne-
bylo možné, žertéři počítali s tím, že si toho nevšimne. Svářeč kolem sebe prskal, náprava byla proveditelná snadno,
ale trochu práce mu to dalo.
Jednou jsem zapomněl vypnout vyvíječ čistého kyslíku a skleněný ventil mi zrovna při upalování jedné z fotonek nad-
měrným tlakem kyslíku střelil. Ačkoli to se mnou velice trhlo, nerozbil jsem nic dalšího a taky se nic nestalo. Přístroj
byl montován kousek vedle, takže jsem nestál přímo před ním. Kdyby se byl roztrhl celý vyvíječ, mohlo to dopadnout
hůře. Několik lidí se přiběhlo podívat, co to bylo za ránu, a pak se mi smáli. Byl jsem moc rád, že se případu ujal zna-
lec a příslušné skleněné díly opravil.
Plynem plněnou fotonku se stříbrocésiovou katodou bych snad dokázal ještě dnes vlastnoručně správně vyčerpat
a aktivovat. Že to bude první elektronka, jejíž výrobu jsem poznal do všech detailů, a že se práci čerpače budu muset
sám naučit, jsem jako jinoch netušil.