11
Elektronky
Vypracoval Ing. Milan Doubrava, únor 2007
Osobní vzpomínky historicky seřazené, až nadmíru proložené technikou
a několika zajímavými případy.
Úvod
Už dost dlouhou dobu přemýšlím o tom, jak bych měl téma zpracovat, a došel jsem k závěru, že se nevyhnu osobní-
mu pohledu na věc. Nejenže jsem byl přímým účastníkem technického vývoje v historii mnoha let, ale protože mám
i dnes na některé věci dost vyhraněný názor. Tato okolnost by v ryze odborném textu představovala překážky, kterým
bych se musel neustále vyhýbat, a to by mě zdržovalo. Také by mně dalo hodně práce dlouze shromažďovat správné
podklady k těm oblastem výrobního programu, u nichž jsem nebyl, rychlejší bude, když svou účast nebudu zakrývat.
Ujišťuji čtenáře, že si nečiním nárok na neomylnost.
Můj vztah k výrobě elektronek
Radiotechnika byla předmětem mého zájmu již v mém dětství. Od svého spolužáka jsem měl půjčenou knížku vyda-
nou někdy ve dvacátých letech minulého století, která pojednávala o laboratorní výrobě triod. Začal jsem shromažďo-
vat některé nezbytné materiály: žárovku, která měla zátav přívodních vodičů z platiny, což je vynikající vakuový zátav
do měkkého skla. Za týmž účelem jsem si opatřil jinou žárovku, kterou mám dodnes schovanou, ta má svíticí vlákno
z přímého nespiralizovaného wolframového drátku a hodí se pro výrobu katody fungující i při horším vakuu. Už jsem
se však nedokázal doma vybavit pro pořádnou sklářskou práci a také jsem nenašel cestu, jak si opatřit dostatečné
množství rtuti pro vývěvu. K této své elektronkářské touze jsem se vrátil v dospělém věku. Čas mezitím běžel rychle.
V časopisu Radioamatér jsem četl čerstvou zprávu o novém objevu, který byl nazýván Transfer Resistor, tedy přenáše-
ný odpor, později transistor. Proměnný odpor jsemdo té doby znal jen jako posuvný reostat zvaný šoupák, nebo v lep-
Výrobní program
– elektronky,
obrazovky