Basic HTML Version
123
Obecně
Vzhledem k tomu, že jsem v celém období svého působení v Technickém rozvoji (léta 1959 až 1992) pracoval ve VaV
(Výzkum a vývoj), mohu se podílet na výpovědi o obsahu a charakteru práce v tomto útvaru. O nárocích, které tato
práce na vývojové pracovníky kladla, o tom, co ji brzdilo, o problémech, které pramenily z jejich izolace uvnitř východ-
ního bloku, i o těch, které souvisely s tehdejším plánovaným hospodářstvím. Může to být výpověď pouze částečná,
protože práce vývojářů v oblasti technologických procesů byla poměrně úzce specializovaná (napříkladmoje speciali-
zace byla zaměřena na technologii epitaxe a chemické depozice dielektrických vrstev) a její problémy nebyly ve všech
ohledech totožné s problémy pracovníků jiného zaměření.
Léta 1959 až 1964
Do tehdy nově dostavěné budovy C (později značené M1) byla umístěna pracoviště Technického rozvoje (jen 1. etáž
obsadila nástrojárna, která se vlastní budovy dočkala později). Vývoj polovodičových součástek byl v začátcích. Ve
3. etáži pracovaly dvě vývojové skupiny. Skupina Dr. Nesvadby zabývající se především součástkami na bázi germa-
nia a skupina ing. Koutného, kde se kromě vývoje některých germaniových prvků připravoval přechod na křemík. Ve
stejné etáži bylo umístěno i pracoviště monokrystalů vedené ing. Stehlíkem a vývoj elektronek. Ve 2. etáži se vyvíjela
pouzdra a metody pouzdření. Ve 4. etáži byla další pracoviště technického rozvoje a v 5. etáži pak vývoj speciálu.
V počáteční fázi vycházel vývoj polovodičových součástek z postupů rozpracovaných ve VÚST Praha (Výzkumný ústav
sdělovací techniky). Za vývoj technologie každé polovodičové součástky odpovídal vedoucím skupiny určený„samo-
statný vývojový pracovník“, který ji spolu s dalšími spolupracovníky řešil jako celek. Přejímání technologických postu-
pů z VÚST se postupem času stávala stále problematičtější, protože nebyly většinou použitelné pro sériovou výrobu.
Informace o typech polovodičových součástek z této doby a také o technologických postupech používaných k jejich
výrobě by se daly najít v katalozích z té doby a v publikaci autorů Koutný, Kudlák, Mikušek: Technologie sériové výroby
tranzistorů a polovodičových diod, SNTL, Praha.
S příchodem„mesa“ tranzistorů a planární technologie se systém práce„jedna součástka – jeden vývojář“ stal neudr-
žitelný. Asi v roce 1964 došlo k zásadní reorganizaci vývoje polovodičových součástek. Byla vytvořena skupina „kon-
Výzkum
a vývoj polovodičů
v Tesle Rožnov