Basic HTML Version
109
Výbor lidové kontroly ČSSR
ÚV KSČ k technickému rozvoji platné pro celý průmysl. Tam se ukládalo, že do vývoje lze zařadit jen takové úkoly, kde
výsledek bude v době výrobní realizace na světové špičce. Ten, kdo tohle vymyslel a vydal jako závazný pokyn, projevil
naprostou neznalost stavu věci. V republice by se možná našlo několik témat, která by tuhle podmínku mohla spl-
nit. Možná nějaké vylepšení piva, nějaká modernizace zbraní, to možná ano. Ale rozhodně to nešlo aplikovat plošně
na celý průmysl. To totiž nebylo v silách žádné organizace, neboť svět byl v převažující většině oborů v těch špičkách
dávno někde jinde. A nebylo určitě v možnostech státu velikosti ČSSR světu takhle konkurovat. Přísně vzato, kdyby se
toto usnesení ÚV KSČ mělo vzít doopravdy, znamenalo by to celý vývoj prostě zrušit a začít teoreticky hledat nějakou
skulinu ve světové technice, kde by se nějaká technická špička třeba mohla i dosáhnout. Jenže pro koho by tohle bylo,
co by dělali odběratelé čekající na standardní výrobky? Takže při plnění tohoto usnesení nezbývalo než předstírat, že
se na světové špičce pracuje, nebo to prostě nechat plavat s tím, že to, jako řada podobných nesmyslů, časem nějak
vyhnije samo. Bylo to ostatně něco podobného, jako když Hitler někdy před koncem války vydal rozkaz, podle kterého
mohly být řešeny jen takové nové zbraně, které se do šesti týdnů nasadí na frontě. To bylo stejně nereálné jako ta svě-
tová špička. Přitom tohle usnesení bylo pro naše podniky zvláště absurdní. Náš průmysl, a tedy i elektrotechnický byl
založen na tezi uspokojování společenských potřeb cestou převažující soběstačnosti. Prakticky to znamenalo vybrat
určité výrobky, které se pokládaly za důležité pro společnost, a ty pak vyrábět v omezeném sortimentu. Tak se tedy
vyrábělo několik druhů různých automobilů, několik typů radiopřijímačů a televizorů, prakticky jeden typ telefonní-
ho přístroje atd., atd. Přitom se vždy vycházelo z nějakého zahraničního vzoru. V elektronice to bylo tak, že se získal
výrobek nějakého renomovaného výrobce a ten se v podstatě okopíroval. To kopírování se ovšem označovalo slovem
vývoj. Aby to ovšem zase nebylo tak jednoduché, dělaly se v jednotlivostech všelijaké úpravy tak, aby se dosáhlo zdání
původnosti. Takto řešený vývojový model se sestavoval se součástí nakoupených v zahraničí. Teprve když byla jistota,
že model bude sériově vyráběn, obrátil se výrobce na nás, abychom vyrobili ekvivalenty tam použitých součástek.
K tomu existoval tzv. požadavkový list, kam nám zákazník uvedl technickou specifikaci součástky podle zahraničního
katalogu a předpokládaný objem potřeb v jednotlivých letech, dále svoji představu o maximální ceně součástky, pří-
padně i jiné náležitosti. Tyhle požadavky se pak posuzovaly z hlediska technologických možností a podle hrubé eko-
nomické představy o takové výrobě. Buď byly přijaty, nebo přijaty nebyly a dosáhlo se nějakého kompromisu, třeba
volbou předlohy podle jiného výrobce apod. Když byla zakázka přijata, nakoupily se zahraniční vzorky dané součástky
a začaly se kopírovat. Tomu se též říkalo vývoj. Nebylo to ale vůbec jednoduché a možná i obtížnější než řešit původní
výrobek. Bylo totiž nutno se strefit do spousty parametrů, jak vyšly původnímu výrobci jako třeba i vedlejší, nepod-
statný výsledek. Z toho je jasné, že se vyvíjely výrobky na světovém trhu již existující a že nemohlo být řeči o nějaké
původnosti, natož o světové špičce z principu. Ve světovém měřítku nebyl takový postup ničím zvláštním. I tam totiž
razilo technický pokrok několik špičkových firem a ostatní výrobci napodobovali jejich osvědčené výrobky a prodávali
je jako tzv. druhý zdroj, trochu laciněji. Existence tohoto přístupu nám také umožnila prodat tu a tam nějaké součást-
ky na Západ všelijakým překupníkům, kteří je tam dodávali malým opravářům či dílnám za nižší ceny. Samozřejmě se
takto daly prodat jen ekvivalenty, tedy kopie něčeho, co už na trhu bylo zavedeno.
Důležitým nástrojem technologického rozvoje v ČSSR byly tzv. státní úkoly. Tyhle úkoly vypisovala Státní komise pro
vědeckotechnický a investiční rozvoj – SKVTRI – po dohodě s příslušným resortem a řešitelem. Tyto úkoly byly financo-
vány převažující měrou ze státního rozpočtu a jejich cílem bylo dosáhnout určité vyšší technologické úrovně, která by
pak umožnila realizaci skupiny nových žádoucích výrobků. Tahle myšlenka není v principu nijak scestná a používá se
leckde na Západě ke stimulaci průmyslového rozvoje v duchu přijaté státní politiky. Forma ovšem bývá jiná, např. úče-
lová státní dotace apod. Tyhle státní úkoly se připravovaly v řešitelských podnicích podle instrukcí generálních ředitel-
ství. Konzultovaly se s představiteli odběratelů a ovšem s resortem a často i se zástupci výzkumných pracovišť. Takový
úkol, byl-li dostatečně připraven, se otevíral formou úvodního oponentního řízení. Tam byli zástupci resortu, SKVTRI,
koncernu, zákazníků, státní plánovací komise, zahraničního obchodu a řady dalších. Samozřejmě se při přípravě i po-
suzování státního úkolu vždy pracovalo s tím, co už někde v zahraničí existovalo. Pokládalo se za úspěch, když se urči-
tého zahraničního stavu cestou státního úkolu dosáhne i u nás. Na přípravě úkolů a jejich posuzování se účastnili pře-
vážně skuteční odborníci a ti věděli dobře, jaké jsou reálné možnosti nepatrného čs. průmyslu ve světovém srovnání.
O nějaké světové špičce tu nikoho soudného ani nenapadlo uvažovat. Přitom ale výběr náplně státních úkolů v oblasti
součástek byl po technické a technologické stránce poměrně zdařilý a naše postavení ve srovnání v rámci RVHP ne-
bylo v tomto směru vůbec špatné. Skutečně se cestou těchto úkolů podařilo překonat některé technické bariéry a po-
sunout technologie na úroveň umožňující výrobu poměrně moderních prvků. Jenže žádný ze zúčastněných odborní-
ků se nevyznal v ekonomii a přítomní zástupci obchodu se těchto jednání nikdy věcně a aktivně nezúčastnili. To bylo
dáno letitým klimatem nedostatku součástek, kdy se obchodní úseky zabývaly jen expedicí a fakturováním a neměly
větší starosti, poněvadž se prostě všechno prodalo. Takže neexistoval marketing, neexistovala žádná aktivní obchodní