Basic HTML Version
108
Výbor lidové kontroly ČSSR
se ví, že byly pěkně namíchnuté. Takže tenhle druh úspor byl vždy nekonfliktní a kontroly VLK se nikdo bát nemusel.
Jenže tenkrát se jeden z těch kontrolorů přihrnul ke mně a vytáhl jakési papíry. Byl to kdysi dávno vydaný program
rozvoje polovodičové techniky v ČSSR, ve kterém se pravilo, že tento program přinese mimo jiné i úspory elektrické
energie. Ono totiž vždy platilo, že jakýkoliv projekt nebo úkol musel obsahovat tzv. ekonomický rozbor. Ty rozbory
byly ovšem skutečné ekonomice většinou velmi vzdáleny a byly to spíše soubory odhadů, zbožných přání a všeho,
co se v dané souvislosti chtělo slyšet. A vždy se chtělo slyšet o úsporách. Když si vzpomenu, kolik úspor se v těch do-
bách vykázalo třeba jen v zlepšovatelském hnutí, tak to byly horentní cifry. Jenže většinou šlo o pouhou fikci, poně-
vadž nikde nic hmotného, např. peníze, nezbylo a faktické úspory se tedy nekonaly. S úsporami se právem počítalo
i v těch projektech polovodičové techniky. To mělo kořeny v počátcích této výroby u nás, kdy se nahrazovaly původní
elektronkové přístroje přístroji polovodičovými a kde tyhle úspory byly jedním z hlavních argumentů pro rozhodo-
vání. Tenkrát se vyčíslovalo, kolik elektráren se ušetří, když se polovodiče široce zavedou. Jenže v pozdější době tako-
vá srovnání pozbyla smyslu, neboť polovodičová technika přinesla docela novou, nesrovnatelnou kvalitu. Nyní bylo
srovnávání podobné, jako by se účinek nasazení motorových vozidel zdůvodňoval počtem uspořených koní. Bohužel
ten, co předmětný projekt polovodičové techniky zpracovával, tam o úsporách elektrické energie nejen pojednal, ale
uvedl docela konkrétní číslo úspor. A kontrolor VLK teď podle těch papírů chtěl, abych mu dosažení uvedených úspor
doložil. Byl to samozřejmě naprostý nesmysl, jenže ten kontrolor nejevil vůbec sklon k nějaké logické diskusi. To bylo
u VLKu typické. Oni to brali tak, že kontrolují naplňování nějakého úkolu přesně podle jeho formulace, jak je uvede-
na v závazné dokumentaci. Zda ta formulace je, nebo není správná, to je nezajímalo, to nebylo předmětem kontroly.
Pokud kontrolovaný měl nějaké věcné námitky vůči formulaci, či připomínky ke stavu plnění, dostávalo se mu zpra-
vidla možnosti podat tzv. vysvětlivku, tedy písemně formulovaný názor na věc. Ta potom mohla, ale nemusela být
akceptována. Takže ten kontrolor mi dal termín do příštího dne a odporoučel se. Svolal jsem některé své lidi, o kte-
rých jsem věděl, že mají odvahu a fantazii, a začali jsme společně vytvářet jakousi konstrukci fiktivních úspor různými
krkolomnými metodami. Např. jsme nějak odhadli, kolik je v ČSSR televizorů, spočítali jsme, kolik by tak asi potřebovaly
energie, kdyby byly stařičké elektronkové, a o kolik to bude méně, budou-li na bázi polovodičů. Vycházela nám jakási
čísla, ovšem stále menší, než bylo zapsáno. Tak jsme zahrnuli fiktivní počítače, průmyslové automaty atd., atd. Pak
jsme to opentlili pojmy jako terrajouly a podobně, a to jsem pak kontrolorovi předložil. Bylo to na něj asi moc složité,
nevyznal se v pojmech a také se asi moc nechtěl pouštět na tenký led. Ty podklady pak vzal jako uspokojivé, ale abych
z toho jen tak lehce nevyšel, vytkl mi, že jsem ty úspory častěji nekontroloval. K tomu jsem mu sepsal vysvětlivku for-
mou literárního dílka a měl jsem kontrolu VLK úspěšně z krku. Byla to pro mě ošklivá zkušenost, zvláště když ti kont-
roloři nikdy neopomněli zdůraznit, jaké velmi značné pokuty mohou na místě uložit v případě neuposlechnutí jejich
přání a co všechno vůbec ještě mohou.
Po této kontrole začaly být návštěvy VLK stále častější. Nevím už přesně, kolik jich bylo a čeho se týkaly, a neměl jsem
s nimi také mnoho společného. Některé proběhly hladce, jiné s velkými potížemi. Nejhorší bývala komunikace s ně-
kterými kontrolory, kteří se v oboru vůbec neorientovali, nerozuměli pojmům a trvali na nesmyslech. Vzpomínám si
na jakéhosi kontrolora Vávru, který se svojí činností projevil jako naprostý debil. Na tohoto Vávru pak kdosi z vedení
podal stížnost a ta byla kupodivu přijata. Toho troubu pak odvolali a možná i docela vyhodili, což ovšem byl nebývalý
úspěch. Po téhle době určitého oddychu pak ale na mne dolehl VLK nebývalou měrou. Byla ohlášena komplexní pro-
věrka činnosti generálního ředitelství koncernu, která měla zahrnovat vše od kontroly plnění plánů až po plnění zá-
vazných předpisů a ustanovení. Bývalo zvykem ohlašovat takovou větší kontrolu s předstihem, aby se aparát mohl
trochu připravit. Jenže jak se připravovat. Vždyť nikdo nevěděl, co po vás budou konkrétně chtít, a celý rozsah činnos-
tí byl tak široký, že nějaké příprava stejně nebyla možná. A tak jsme to nechali plavat s tím, že už to nějak dopadne.
Pak se skutečně dostavila veliká tlupa důstojně vyhlížejících kontrolorů. Podle regulí byli přijati celýmvedenímkoncer-
nu, nastalo vzájemné představování, zdvořilostní řeči atd. Tuhle prověrkovou skupinu vedl vedoucí kontrolor, řečený
nadvlk, soudruh Žák. V jeho úvodním projevu vyšlo najevo, že se chtějí věnovat hlavně kontrole technického rozvoje
koncernu jako hlavního nástroje technického pokroku. Moji kolegové, odborní ředitelé, si vydechli ulehčením, Zato já
se řítil do nepříjemností, poněvadž tuhle tématiku jsem měl na starosti já. Nu, co dělat. Nezbylo než prohlásit, že jim
bude vyhověno se vším všudy, a úvodní akt skončil. Ti kontroloři pak dostali přidělenumístnost vybavenou telefonem,
a když se usadili a donesli své propriety, vyrazili do mého úseku pro podklady. Chtěli úplně všechno, plánovací doku-
mentaci, projekty, výsledky oponentur, korespondenci s ministerstvem i s podniky a byly toho celé stohy. Pak se ode-
brali studovat tu horu papírů a co chvíli přicházeli žádat něco dalšího a dalšího. Tyhle podklady samozřejmě nebyly
připraveny a musely se pracně shánět či dávat dohromady. A oni studovali a studovali, přehrabovali papíry a já jsem
vůbec nevěděl, co vlastně hledají tak intenzivně. Dověděl jsem se to vlastně až po několika dnech jejich činnosti a na-
jednou jsem nevěděl, zda se mám smát, nebo brečet. V té době existovalo jakési usnesení či směrnice osmého pléna