Basic HTML Version
104
Mezivládní komise pro výpočetní techniku
velice přátelští, ochotni poradit cizinci, kterého znají, a velice oceňují, když se člověk snaží komunikovat v jejich řeči.
A také se to tam zase nebere tak přísně, jak by se zdálo. Jednou jsme podnikli výlet na druhý břeh zátoky přístavu, kde
je také veliká socha Krista, menší ovšem než v Riu. Tam jsme se pak nějak dostali do vojenského prostoru a najednou
jsme byli u parkoviště vojenské techniky. To se ví, dostali jsme trochu strach. Jenže nikdo si nás moc nevšímal, a když
pak k nám přišel jakýsi oficír a já mu řekl, že jsme Češi a že jsme zabloudili, tak se smál a ukázal nám cestu ven. Jinak je
Kuba nádherná země, není tam nikdy takové dusno jako v jiných tropech, poněvadž tam pořád fouká nějaký větřík od
moře. Moře je nádherné, ať už Mexický záliv nebo Karibské moře na druhé straně. Je tam podmořský život, koráli, vše-
lijací krabi, škeble a to všechno. Moře je tam ale i nebezpečné. Když jsem tam byl poprvé, šli jsme se ve volnou sobo-
tu jen tak sami vykoupat kus za Havanu. Toho se pak naši hostitelé dost zděsili a říkali, že koupání v klidných místech,
kde není hluk lidí a kde je poměrně klidná voda, se vůbec nedoporučuje. Mluvili o murénách, barakudách i o jakémsi
druhu medúz, co mají nervový jed. Oni se také Kubánci na osamělých místech vůbec nekoupou, a když je sezóna, tak
se tísní na plážích a chodí jen do malé hloubky. Vegetace ostrova je nádherná, moc se mi tam vždy líbily houštiny kak-
tusů i květy velikých stromů, flamboyantů, které tam všude rostou. A jsou tam palmy, spousta palem kokosových i ji-
ných druhů, hlavně těch stálezelených antilských, kterým říkají palma real.
Hned po příjezdu jsem zjistil, že celková situace je zase o poznání složitější, než byla zhruba před rokem, kdy jsem tam
byl na zasedání naší sekce Byra. Všechno zboží už bylo deficitní a bez přídělových lístků se nedalo nic koupit. My jsme
ovšemměli nějaké ty diety v pesos a ty jsme směnili za tzv. červené certifikáty, které opravňovaly k nákupům v někte-
rých prodejnách pro turisty. Jenže se tam za ně daly koupit nejvýš nějaké suvenýry. Nebyly to ty zelené, ty platily jako
dolary. Proto bylo pro nás jedinou možností navštívit diplomatickou prodejnu, co je na páté avenidě ve Vedadu. To
je jedna z nejkrásnějších tříd nové Havany, jsou tam vily dřívějších boháčů a krásně tam kvete vegetace v zahradách.
Jenže tam nás musel zavést někdo z vyslanectví, jinak nebyl vstup možný. Tohle už jsem znal z minula a věděl jsem, jak
na to. A tak jsem navštívil naše obchodní oddělení vyslanectví, které je nedaleko od hotelu Havana libre. Pro naše lidi,
kteří žijí v těchto odlehlých končinách, je návštěva z domova vždy vítána. Oni tam žijí dost v izolaci a práce také nemají
k přetrhnutí. A tak rádi pohovoří o novinkách doma, nabídnou kávu i trochu rumu a tak podobně. Při mé první ná-
vštěvě mne ochotný pan Berný provezl svým autem celou Havanou a ukázal mi vše, co stálo za vidění. Tak jsem viděl
tamější mořské akvárium, historické památky a nakonec i dostupnou pláž na koupání v moři. A tak jsem věděl, že mi
naši delegáti ochotně pomohou. Samozřejmě byli ochotni vzít auto a zavést nás tam v dohodnutém termínu. Ale jak
jsme tak povídali, přiběhl takový mladý hoch a povídá: „Jsou tady nové zprávy z domova, nějak se to tam sere, asi tam
k něčemu dojde.“ Byl jsem z toho trochu zmatený a ostatní také. Vždyť se do našeho odjezdu zase tak moc nedělo. Tak
jsem tam nechal číslo našeho pokoje v hotelu a řekl jsem jim, aby mi zavolali, jestli se něco nového dozvědí. Když jsem
pak tyhle noviny říkal naší delegaci, byli z toho někteří dost zkoprnělí.
Pak se ale sešlo jednání našeho Byra. A objevil se ministr Kolesnikov s kubánskýmministrem, který vypadal jako gang-
ster a se kterým jsem se znal také. Kolesnikov se ke mně hlásil a povídal, že tohle je asi poslední zasedání, že budou
veliké změny a že se asi vidíme naposled. On už také asi něco určitějšího věděl. Já jsem tuhle novinu sdělil našemu
vedoucímu delegace a Láďa Záškodný byl z toho celý špatný a také se dost divil, jak se přátelsky bavím s těmi minis-
try. Bylo mi tedy jasné, že nemá cenu se tomu zasedání zvlášť věnovat. I kubánští organizátoři to brali rozumně, a tak
zbývalo vedle jednání hodně volného času. V Havaně jsem se vyznal, a tak jsem nějak vedení delegace strhl na sebe.
Řekl jsem, že jsme zřejmě naposled v téhle zemi a že to musíme dobře využít. A nabídl jsem, že je budu dirigovat na
pláž Santa Maria, což bylo asi 20 km od Havany a kam jsem znal cestu autobusy. To se ví, že všichni horlivě souhlasili.
Tam jsou nádherné pláže, je tam vyhřáté moře a okolo kokosové palmy, prostě obrázek jako ve správném kýči. Měli
jsme v hotelu jakousi polopenzi. Ráno byla snídaně a to si mohl každý vzít ze stolů, co chtěl. Byl to hotel určený pro za-
hraniční turisty, a tak byl poměrný dostatek. Na stole byly hlavně všelijaké pečené hlízy, nějaké pečivo, výborná káva
a hlavně ovoce, ale i vařená vejce. Pak byla až večeře a to se na poukázku dalo získat kousek kuřete, ryby nebo vůbec
nějakého masa, kterého ovšem nebylo mnoho. K tomu se mohly podle libosti nabrat hlízy a co tam bylo, a dokonce
byla na osobu malá láhev dobrého kubánského piva. Když jsme pak měli třeba půlden volno, tak jsme si ráno nená-
padně sbalili pár vajec, trochu pečiva, hodně ovoce a jelo se na pláž. Tam jsme pak z těch zásob trochu pojedli, a když
byla žízeň, utrhl se nezralý kokosový ořech s dobrým, kupodivu chladným mlékem. Tyhle výlety byly velikou úlevou
a my se koupali a vyhřívali vlastně do zásoby, poněvadž bylo jasné, že je to opravdu naposled. Pak už přišel telefonát
z vyslanectví se slovy „doma je veliký mazec a Jakeš je v prdeli“. A četli jména v novém ÚV KSČ. Jenže tam zase byli
Štěpán, Lenárt a podobné zprofanované osoby, a tak bylo dost jasné, že to tak nevydrží. A také to dlouho nevydrželo.
Naše jednání se formálně uzavřelo protokolem a došlo na výlet. Tentokrát nás zavezli do krokodýlí farmy a na druhou
stranu ostrova v Karibském moři a bylo to zase moc a moc hezké. Také proběhla návštěva pověstné havanské atrakce
Tropicany, což je skutečně profesionálně udělaná taneční šou v duchu kubánského folkloru. A tak jednání skončilo, náš