Basic HTML Version
103
Mezivládní komise pro výpočetní techniku
Malecón, kde dříve musel být ohromný kolorit a obchodní ruch, je zpustlý a jen zavřené krámky dávají tušit, co tam
bylo dříve. Podobné je to i na hlavních třídách města a jen kolem havanského Kapitolu, kde býval parlament, zůstává
slušnější atmosféra. Slušně vypadá i nová část Havany, Vedado, kde jsou ulice samá zeleň, nádherné vily a stavby vy-
volané někdejší konjunkturou za amerického dohledu. Nicméně je to pořád moc hezké město a Mexický záliv dává
vyniknout zvláštní atmosféře města s velikým přístavem a s nádhernou pevností Castillo del Morro na vjezdu. Mně se
tam tedy vždy moc a moc líbilo.
Devastace města je tedy veliká chyba Castrova režimu. Castrova vláda je u nás prezentována jako zavrženíhodná dik-
tatura, která dovedla národ do bídy. Ale ono to tak jednoduché zase není. Je to určitě policejní stát se vším všudy, je
tammilionová armáda a v každé větší ulici je středisko nějakého Výboru na obranu revoluce. Téměř všechno je na pří-
děl, hlavně potraviny. Ten lístkový systém však není tak jednoduchý, jak býval třeba u nás za války. Tam je příděl určen
pro jednu určitou prodejnu a navíc pro určitý termín. Když to někdo zmešká, nedostane nic. Na příděl jsou kupodivu
i pomeranče a různé tropické ovoce, co tam všude roste, a vůbec nejvzácnější je maso. Pokaždé mi bylo strašně divné,
že na tom ostrově není vidět prodávat ryby a jiné mořské živočichy, ačkoliv jich tam v tom teplémmoři kolemmusí být
spousty. Jenže to je právě jeden důležitý exportní artikl, to se vyváží. V pravlasti rumu není rum vůbec běžně k dostání
a lidé tam pijí strašlivou kořalku aquaadriente pálenou podomácku z cukrové třtiny nebo i z agáve. Podobně ciga-
rety či doutníky jsou velice drahé a nabídnout jednu cigaretu třeba v obchodě se považuje za příjemnou pozornost.
Jsou ovšem obchody, ve kterých se prodává za valuty nebo za tzv. konvertibilní pesa. Tam je zboží poměrný dostatek
a tahle situace samozřejmě motivuje černý trh a související nepravosti. Když se člověk jen tak někde v centru prochází,
dostavují se co chvíli všelijaké existence s žádostí o směnu valut. Inu veksláci jsou i na Kubě. Tohle všechno já už jsem
dobře znal z dřívějších návštěv. Také tu atmosféru neustálého ohrožení od imperialistů, která se projevuje třeba i tím,
že na autobusových zastávkách není ani jízdní řád a ani jméno stanice. Takže když chce cizinec někam jet, musí se
prostě zeptat. Ale to musí španělsky, poněvadž prostí lidé nic jiného neumí. A vždy lehce poznají, že se ptá podezřelý
gringo. Tohle rodokapsové označení se mimochodem skutečně používá. Také na břehu moře jsou nastavěny všelijaké
bunkry a hlídková stanoviště a vojsko tam vlastně pořád pozoruje moře. Kontrolují se všechny čluny a lodi, co plují po-
blíž břehu, je to už tak zavedeno a tam to nikomu není moc divné.
Jenže tohle všechno je jen jedna strana mince. Před Castrem byla Kuba téměř americkou kolonií a vládl tam Ba-
tista, což byl typický diktátor jihoamerického typu. Společnost byla rozdělena na malou část boháčů a ohromnou
spoustu úplně chudých. V západní provincii Pinar del Rio mi místní venkované říkali, že při práci na plantážích bývala
denní mzda jen asi půl dolaru a za to se nedalo žít. Člověk ze střední Evropy si vůbec nedovede představit otřesnou
bídu spousty lidí v těchto exotických částech světa a nemá potuchy, jak propastné jsou tam rozdíly mezi lidmi. Já
jsem tohle poznal před časem v Brazílii. Dostal jsem se tam do světa boháčů, třeba do soukromého klubu na ostrově
Guarujá, kde na laguně pod palmami panstvo pěstovalo lehký sport, kde byly nádherné jachty, houfy služebnictva
atd. Ale také jsem viděl svět chudiny a to nejsou jen ony pověstné favely v Riu. Spousta lidí, třeba v Sao Paolu, žije jen
tak na ulicích, živí se tím, co najdou v odpadcích. Ti lidé jsou analfabeti, neví nic o ostatním světě a takové pojmy jako
lidská práva neznají a nemají o tom tušení. Jenže v těchto zemích se lidskými právy neoperuje, to by přece mohlo po-
škodit zavedený režim dravého kapitalismu a to by i demokratické USA nerady viděly. A tak se pojmů kolem lidských
práv používalo vždy jen proti diktaturám komunistického typu. Diktatury kapitalistického typu byly taktně vynechány,
byla to přece hráz proti komunismu. Jenže tyhle režimy, které se nepostarají aspoň o nějakou sociální spravedlnost
a upřednostňují jen bohaté, ty si vlastně pěstují revoluce, ať už fašistické, nebo komunistické. Ti lidé toho prostě jednou
mají dost a v situaci, kdy už není co ztratit, lehce podlehnou různým heslům. Právě to se také stalo na Kubě. Castrova
revoluce měla ohromnou podporu národa a nebyla to jen nějaká chvilková záležitost. To dokazuje třeba drtivá
porážka známé invaze v Zátoce sviní, kdy se bývalí kubánští boháči s najatými lidmi pokoušeli zvrátit tamější režim.
Castro docela vymýtil analfabetismus, zabezpečil všem alespoň nějaký příjem a tedy i obživu, všichni měli kde byd-
let, i když třeba dost mizerně. A to bylo pro většinu těch lidí ohromným pokrokem, poněvadž nic podobného dříve
neměli. Oni tam převážně jedí rýži s fazolemi a všelijaké jedlé hlízy včetně brambor, co tam jsou doma. Ale děti tam
jsou hezké, oblečené čistě a chodí do školy a lidé se nijak nepředřou prací. To už je zase důsledek„socialistického“ pří-
stupu podle sovětského vzoru. I tam se vytvořil kult nedostatku pracovních sil, pracuje se pramálo, úroda se sklidí jen
tak tak a úžasné možnosti této země se nevyužívají. Kubánská vláda, místo aby podporovala třeba pěstování tropic-
kých plodin, rybolov apod., se zhlédla v sovětském programu industrializace a začaly se stavět železobetonové objek-
ty pro všelijaké výroby, pro které země neměla suroviny a byla závislá na dovozech, hlavně ze SSSR. Havanský přístav
byl pořád plný bachratých sovětských lodí, co tam vozily všechno možné, hlavně naftu, ale i třeba umělá hnojiva. Tak
se také založila továrna na výrobu polovodičových součástek a na Kubě začali řešit i vlastní počítače. Já jsem jim tro-
chu pomohl, poněvadž jsem umožnil řadu konzultací a pracovních pobytů jejich lidí v našich podnicích. Ti lidé jsou