Basic HTML Version
86
Komplexní program vědeckotechnického pokroku členských zemí RVHP
A tak se náš export nezvyšoval, nýbrž klesal, tuzemská potřeba klesala také a hroutily se celé obory. Třeba tradiční vý-
nosný export telefonních ústředen do SSSR, který pohltil spousty našich součástek, ustal. A u nás se vesele budovaly
nové výrobní kapacity a docela se vyjednávalo o nákupu licence na nové technologie. Tenkrát ještě byl čas to celé
zastavit, zakonzervovat a zařídit, aby to tolik nezatěžovalo základní prostředky továren. Jenže to bylo něco v té době
naprosto nepředstavitelného. Zatímco se v SSSR aplikovaly perestrojkové tržní principy, u nás pořád platily staré
pevné zásady centrálního řízení a nikdo se neodvážil do toho zasáhnout. Já jsem také neuměl nic jiného než u všech
těch investičních a licenčních akcí pořád trvat na doložení odbytu platnými smlouvami. Poněvadž to nikdo doložit
nemohl, tak jsem se pod ty akce nepodepsal. Jenže ony přesto pokračovaly, poněvadž jejich organizátoři chtěli, jak se
říká, přežít a ovšem brát prémie. A tak je také brali.
Někdy v té už úplně rozkolísané době jsem se, myslím naposled, utkal s ministerstvem, přesněji s náměstkemministra
Karolkem Horváthem. Vyskytl se tenkrát jakýsi finský podnikatel, který nabízel, že nám formou licence prodá silně em-
bargovanou technologii na velkokapacitní paměti a že příslušná nařízení k nám propašuje odněkud ze Singapuru.
Toho se Karolko chytil a začalo veliké vyjednávání. Našemu koncernu už tenkrát patřila část zahraničního obchodu,
tj. skupina PZO KOVO obchodující se součástkami. Tihle obchodníci dovedli po své linii ověřit postavení jakékoliv
zahraniční firmy zapsané v obchodním rejstříku. A tak zjistili, že firma tohoto Fina skutečně existuje, že je v ní ještě spo-
lečník toho podnikatele a sekretářka a že mají základní kapitál jen v minimální výši nezbytné pro registraci. Tohle zjiště-
ní samo o sobě bylo alarmující, poněvadž v případě obchodu a následných obtíží by ta firma nebyla schopna žádného
ručení, náhrad škod atd. Ale Fin to rafinovaně vykládal tak, že dělá prostředníka jedné velice honosné firmě, která
vlastně celý obchod organizuje a která z pochopitelných důvodů nemůže být jmenována. Znělo to ovšem jako povíd-
ka o zajíci v pytli, ale mohla to být pravda. Ty podklady, co ten Fin předkládal, byly totiž velmi kvalifikované a museli je
připravovat skuteční odborníci. Ono se to s tím embargem pro země sovětského bloku nemohlo nikdy brát zase tak
vážně. Když šlo o dobrý obchod při únosném riziku, byli kapitalisté ochotni prodat komunistům cokoliv. Vždyť SSSR
míval k dispozici kdejaké vzorky americkémoderní techniky a šeptalo se, že se koupily a propašovaly i všelijaké důležité
bloky taktických raket a podobně. Zisk je skutečně základní motivací kapitalistické společnosti. Taková ta hezká slova
o demokracii, lidských právech, ta se používají, když se bojuje o ovládnutí nějakých nových trhů. Když ty trhy už ovlád-
nuty jsou, tak se o těchto pojmech taktně mlčí, i když vůbec nejsou naplňovány. Tak se třeba porušováním lidských
práv tradičně operovalo v propagandě proti sovětskému bloku. Proti porušování těchto práv třeba v Mexiku nebo
vůbec v řadě zemí Latinské Ameriky, a tam to porušování není vůbec malé, o tom není slyšet nic. Ale tak už politika
funguje a nakonec má vždycky pravdu jen ten, kdo vyhraje. A tak se s Finem jednalo, Tesla Piešťany připravila návrh ná-
kupu licence a dali mi ho k rozhodnutí. Já jsem žádal doložit odbyt hospodářskými smlouvami, a poněvadž to nikdo
nebyl schopen doložit, akci jsem zamítl proti vůli ministerstva i svého šéfa. Ale ono by se stejně nic nekoupilo, vždyť na
to už tenkrát nebyly peníze.
Tohle prověřování zahraničních partnerů z hlediska jejich serióznosti se provádělo vždy důsledně. Když se s nějakou
firmou navázal první kontakt, vyčkalo se s vážným jednáním vždy až do doby, kdy byly k dispozici informace o firmě.
V řadě případů se pak jednat přestalo. Proto taky případy, kdy se naletělo podvodníkům, byly výjimečné. Proto jsem
se po sametové revoluci dost divil těm privatizačním případům, kdy byly majetky prodány pochybným firmám či vy-
sloveným podvodníkům. Buď to organizovali neschopní lidé oblbnutí pozlátkem cizího podnikatele, nebo za tím byly
úplatky, kdo ví.
Jak se naplňovala sovětská perestrojka, promítaly se její aspekty stále důrazněji i u nás a najednou se objevila doce-
la jiná hlediska. Komplexní program přestával být zajímavý. První se přestal zajímat pan Sležek, jehož úřad byl zrušen.
To už byl důsledek zrušení ministerstva elektrotechnického průmyslu a zařazení jeho podniků do resortu strojírenství.
Tehdejší ministr, pan Juliš, už se o takové chiméry nezajímal. Přestávalo i hemžení tajemníků. V jejich projevech teď
bývalo slyšet hlavně o protistátních aktivitách Charty 77. Je zajímavé, že většina lidí do té doby vůbec nevěděla, že
něco takového existuje, a dozvěděla se to až na partajních schůzích. Když pak začala akce Několik vět, byli už tajemníci
vyděšeni docela. To už se o Komplexní program nezajímal nikdo. Tajemníci se pak přestali zajímat i o plnění plánu
a nakonec se z průmyslových podniků vytratili vůbec. Inu, měli teď jiné starosti.
Nové ekonomické podmínky vyvolané perestrojkou a dovršené sametovou revolucí vedly k postupné likvidaci na-
šeho koncernu. V přechodných etapách, kdy se z koncernu stal velký státní podnik, který měla řídit Rada pracovního
kolektivu, už na nějaký technický pokrok nebylo ani pomyšlení. Začalo jít o holou existenci a základním problémem
byl najednou odbyt. Jenže na jeho zajištění či oživení bylo už v té době pozdě, a tak byl rozpad podniku neodvratný.