Basic HTML Version
80
Komplexní program vědeckotechnického pokroku členských zemí RVHP
Jednání sekce bylo svoláno do Havany. Konalo se v hotelu Tritón, docela na konci města. Nedaleko byl další hotel
a u něj byla malá hotelová pláž, na kterou jsme měli přístup. Pobřeží v Havaně a okolo je tvořeno strašně rozeklanými
ostrými kameny, a poněvadž je vlastně pořád značný příboj, nedá se tudy do moře vůbec jít. Tento hotel to vyřešil tak,
že pobřežní skály prostě odstranil a navezl tam písek. A tak jsme se vlastně při každé přestávce jednání mohli pohodl-
ně vykoupat a nadto být bez starosti, že nás někdo okrade, protože objekt byl kvůli nám hlídán.
Hned na úvod jednání nám sovětský představitel oznámil, že má od svého ministerstva pokyn organizovat přes naši
sekci téma č. 5 Komplexního programu, tedy oblast součástek. To bylo tedy překvapení. Jenže vznikla určitá nejistota,
poněvadž ten sovětský vedoucí nevěděl, jak to v které zemi je a jak vůbec do toho. A tak se uspořádalo takové uzavřené
jednání vedoucích delegací a tam se, jak se říká, vyložily karty na stůl. V SSSR to bylo podobné jako u nás a na tenhle
nový program také nikdo nic hmotného nedal. Podobné to bylo ostatně i v jiných zemích, tedy v Bulharsku, Rumunsku
i NDR. Zato Maďaři a Poláci prohlásili, že oni mají doma už jiné starosti a že je nějaký Komplexní program vůbec ne-
zajímá a že budou souhlasit se vším. A tak pak situaci velmi správně rozřešil vedoucí sovětské delegace. Pravil, že jde
o program v podstatě nereálný, tedy nelze v něm řešit vůbec nic nového. Na druhé straně však tuhle skutečnost nelze
ohlásit nahoru, a tak je třeba přijmout určitá důvěrná opatření. A pak jsme, po vzájemné dohodě, za Komplexní pro-
gram vyhlásili část našich seznamů součástek, tedy tu, kde byly věci přece jen modernější a které se teprve vyvíjely
či plánovaly, aby to zase tak nevypadalo. To bylo přímo geniální řešení. Do těchto seznamů si totiž v podstatě každý
mohl napsat, co chtěl a co se mu hodilo. Navíc jsme dohodli, že na každém zasedání sekce budeme do Komplexního
programu promítat všechny případné změny a doplňky našich seznamů, čímž se záležitost stala už naprosto nekon-
fliktní, poněvadž si zase každý mohl napsat, co chtěl, a tím byla vyloučena možnost případného neplnění. Mohlo se to
ovšem brát jako určitý druh podvodu nebo něco podobného. Jenže ona jiná možnost opravdu nebyla. I ten sovětský
vedoucí, který o tom určitě věděl svoje, pak už jen mávl rukou a opakoval, že se nedá nic jiného dělat a že i když úkol
není reálný, splnit se musí. Neskrývali jsme svoji spokojenost a mračil se jen představitel NDR, pan ředitel Pohl. Jeho
pečlivé prušácké dušičce se tento přístup musel jevit jako naprostá hrůza a jen vzdychal nad tím šlendriánem. Jenže
nic lepšího ho také nenapadlo. Oni vůbec tihle Němci z NDR bývali papežštější než papež, tedy než SSSR. Nebylo mi to
nikdy moc sympatické. Vždycky když tou svojí skřehotavou němčinou mleli o budování socialismu společnými silami,
připadalo mi to dost podobné jinému skřehotání, totiž tomu, které u nás bývalo slyšet za války. To třeba Němci od
Rýna byli úplně jiní a i jejich řeč zněla nějak přijatelněji.
Jak se tedy ukázalo, nebylo to s mezinárodní spoluprací a společnými postupy v řešení moderní vědy a techniky právě
jednoduché. A jako v jiných případech byla i tady realita diametrálně odlišná od oficiálně hlásané teorie. Pro nás tak
ale odpadla jedna velká starost a měli jsme se slavným Komplexním programem vystaráno.
Po návratu domů jsme samozřejmě ohlásili panu Sležkovi, že už máme na Komplexní program uzavřenou smlouvu
a že jde navíc o smlouvu mnohostrannou, což je z politického hlediska významnější. Také jsme hned ohlásili, jaká
konkrétní témata jsou předmětem smlouvy. Podle pravidel programu se odlišovala témata vývojová a položky, které
se po ukončeném vývoji již vyrábějí. My jsme, díky geniální koncepci naší účasti, měli hned řadu položek, které bylo
možno vykázat jako již vyráběné. To však panu Sležkovi nebylo vůbec divné, nepozastavil se nad tím, že vyrábíme, ač
jsme společně nevyvíjeli, nebylo mu divné, že najednou máme témat spousty, když jsme ještě nedávno neměli nic.
Byl rád, že si může udělat čárku o plnění, a to mu stačilo. A stačilo to tak i prvnímu náměstkovi a soudruhu ministrovi
a z téhle strany jsme měli už vlastně pokoj.
Hned jsme také ohlásili našim podnikům Tesle Rožnov a Tesle Piešťany, že jsou úspěšnými řešiteli úkolů Komplexní-
ho programu a jaké úkoly to jsou. Oba techničtí náměstci, v Rožnově a v Piešťanech, si velice oddychli. Byl totiž nej-
vyšší čas.
Na ÚV KSČ v té době padlo rozhodnutí, že tak závažnou záležitost, jakou je Komplexní program, nelze ponechat jen na
hospodářském vedení. Že je nutné, aby v tomto případě strana uplatnila svoji řídící a hlavně kontrolní úlohu a progra-
mu se ujala. A tak základní pojmy tohoto programu putovaly po partajní linii dolů, až dostihly úroveň okresních prů-
myslových tajemníků. No a tajemníci okamžitě zařadili tyto pojmy do arzenálu frází užívaných na všelijakých aktivech.
„Ano, soudruzi, pod vedením SSSR nyní v rámci Komplexního programu… budujeme moderní základnu rozvoje naší
společnosti. Je třeba…, musíme…“, atd., atd. Tak nějak to potom znělo z tribun a obyčejní lidé, kteří o nějakém Kom-
plexním programu neměli potuchy, se velice divili, o čem se to tam zase žvaní. A pak ti tajemníci začali kontrolovat,
jak to kde s tím programem je, kdo má, nebo nedej bože snad nemá uzavřeny smlouvy, kolik soudruhů se tím zabývá,
jak se k tomu soudruzi staví a zda to vedoucí soudruhům správně vysvětlují v politických souvislostech, aby technická
práce vždy měla též příslušný politický náboj.