78
Komplexní program vědeckotechnického pokroku členských zemí RVHP
potřeba několik nových součástek, hlavně konektorů, což se řešilo opatřením ministra. Já poté, jako úplný pitomec,
nutil Teslu Jihlava, aby ty konektory začala rychle vyrábět, a ony pak také skutečně byly na skladě. Gramofonu se dělala
ohromná reklama po všech možných aktivech ministerstva, dával se jako vzor iniciativy a příklad cesty k úspěchu.
„Ano, soudruzi, dobrý technický nápad provázený rychlou realizací, to je ono.“ Milý gramofon dostal pak jakousi ko-
nečnou podobu, vyrobila se prototypová série a šlo se k firmě NAD. Jenže od prvního náznaku zájmu už uplynula
dlouhá doba a ta firma, snad aby neztratila tvář, vzala jen s nechutí několik kusů s tím, že zkusí, jak půjdou na odbyt.
Všichni ti neználkové včetně ministra čekali, že to bude jako u nás a že firma okamžitě podá objednávky na horent-
ní počty gramofonů. Proto je tohle stanovisko firmy náramně rozčarovalo. Firma NAD pak zdvořile sdělila, že zájem
o tento výrobek na jejím trhu jaksi není, a poděkovala za snahu. A tak celá bublina splaskla. Nakonec se tyto gramofony
nedaly prodat ani v tuzemsku kvůli vysoké ceně, a tak skončily někde ve výprodeji v bazaru. To už se o gramofonu
NAD na schůzích v tichosti přestalo mluvit a v zasvěcených kruzích byl tenhle pojem synonymem zlomyslné legrace.
Dalšímtakovýmšlágrembyl kryokauter. To je lékařské zařízení, kterým lze provádět některé chirurgické zákroky, hlavně
operace nádorů, působením velmi nízké teploty. Taková technika se ve světě používala. U nás někde v Chiraně vyvi-
nuli podobné zařízení, které bylo řešeno poněkud odlišně od standardu a mělo snad i některé výhody. A tak z toho
vzešel další spásný nápad pro efektní export do KS. Zase toho bylo plno na aktivech a na schůzích, zase se mluvilo
o příkladné iniciativě. Ale tentokrát se na věc šlo od lesa. Zaangažoval se nějaký chirurg v Mnichově a s ním se nechala
natočit videokazeta, která práci s tímto modelem předváděla a kde ten německý chirurg upozorňoval na výhody
tohoto řešení vůči konkurenci. Jenže ani tahle reklama nepomohla. Nemocnice a ústavy v KS totiž dávaly přednost za-
vedeným značkám a na nějaký, třeba i dobrý výrobek od komunistů nechtěly spoléhat. A tak tyhle geniální technické
nápady exportu nepomohly a opět přicházeli ke cti všelijací překupníci.
Ale resort vyvážel ve velkém měděné kabely, to byl hlavní devizový příjem. Mluvilo se o světové jakosti našich kabe-
lů, jenže pravda byla jinde. Cena mědi byla u nás subvencována státem, takže výrobce kabelů ji nakupoval hluboko
pod světovou cenou. Pak mu ovšem i výsledná cena kabelů vycházela tak, že o ty kabely byl v KS velký zájem. Ekono-
micky to byl ovšem nesmysl a ztrátová záležitost. Tyhle vazby ovšem nikdo nedal dohromady, a tak se z těchto ztrá-
tových transakcí dělal raději úspěch.
Tohle všechnomuseloministra Kubáta silně deprimovat. Navíc semu valně nedařily ani vnitrostátní projekty a realizace
různých technických nápadů. Pamatuji si, jak mu jednou před poradou vedení předváděli prototyp tzv. textprocesoru,
což je druh počítače pro různé manipulace se psaným textem. Předvedli to hoši ze slovenského VUVT Žilina a čekali
nejspíše pochvalu. Jenže ministr už o tom něco věděl a řekl jim s despektem, že si to za tu cenu, co jim vyšla, nikdo ne-
koupí a že si raději každý ten text upraví postaru. To už ministrovo poznání ekonomiky sílilo.
Jenže s tím vším rostla jeho nervozita. Možná už také začínal chápat, jak se věci ve skutečnosti mají. Jeho vysoce vy-
vinutý smysl pro dekorum mu ovšem asi znemožňoval nějaké lidštější reakce. Také si asi nemohl dovolit jít na ÚV KSČ
s tím, že se jaksi mýlil a že je to vše jinak. A tak hrál pořád stejnou hru a snažil se do podniků prosazovat nadále ne-
reálné programy s nadějí, že to ty koncerny třeba nějak zařídí, aby mu vyhověly. Vážně se třeba myslela výroba mikro-
vlnných trub. K tomu je základní součástí malý magnetron, jaký se v Japonsku vyrábí už téměř automaticky, a tedy
i lacino. Kdyby se tohle mělo dělat v našich podmínkách, muselo by to vyjít násobně dráž než ve světě. Příslušné zdů-
vodnění musel ministr přijmout, bylo logické. Tvářil se ovšem velice nespokojeně. Podobným nesmyslem byla výroba
přístrojů pro nedoslýchavé. To snad chtěl po ministrovi sám Husák, a tak to mělo svoji váhu. Tam byly těžištěm submi-
niaturní součástky, které se pro to požadovaly v malých počtech od našeho koncernu. Bylo by to vyšlo aspoň desetkrát
dráže než při nákupu hotových přístrojů z KS. Nešlo to ovšem, kvůli Husákovu zájmu, tak jednoznačně zabít. Muselo se
vše nechat pomalu vyhnívat, až to časem nenápadně zaniklo samo. Zato prosadil v Tesle Strašnice konkurenční výrobu
televizorů. Konkurence pro Teslu Orava to jistě byla, jenže naprosto nesmyslná. Při poměrně nepatrné sériovosti z toho
Strašnice měly než ztráty. Navíc šlo o malý barevný televizor s obrazovkou dováženou ze SSSR. A s tou byly ohromné
potíže co do kvality, byly to prostě hrůzy.
Ministr se chtěl vždy předvést v dobrém světle těm nahoře, a tak dělal hlavně to, co se chtělo slyšet. Jinak však to byl
v jádru slušný člověk. Dostal se však, jako mnozí jiní, do víru situace, jakou nejspíš nečekal, a pak už nemohl jinak, než
to táhnout dál. S rostoucí nervozitou se pak bohužel choval i méně racionálně. Bylo těžké mu vysvětlovat něco, co
nechtěl slyšet. Nesnášel pak už nepříznivé informace a jejich nositele zpravidla znectil. Samozřejmě se mu později
takové informace, pokud to nebylo naprosto nutné, raději neříkaly a tím vznikaly další problémy. Nepochopil, že když
chce pravdu znát, musí atmosféru pravdy vytvořit. Ale je také možné, že to všechno moc dobře věděl, byl to přece jen
vysoce inteligentní vzdělaný člověk. Možná to bylo jen takové předstírání, taková hra pro okolí. Později jsem pochopil,