Basic HTML Version
35
Výrobní program – elektronky, obrazovky
la zaplaceno dvakrát. Drobný rozdíl byl v nákupu strojů. Němci si koupili strojní park na klíč, my jen kritické stroje. Dvě
třetiny strojů jsme vyrobili u nás. Tedy v rožnovských Strojírnách Tesly a v továrnách patřících ministerstvu elektroniky.
Několik strojů nám dodali Poláci. Umateriálů to bylo poněkud horší. Sklo zajišťovalo Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí,
luminofory se zajišťovaly ze Západu. Kritický byl vanadan yttritý s europiem. Luminofory jsou superčisté„polovodičově
čisté“ materiály. Také různé další organické materiály se zajišťovaly ze Západu. Až v osmdesátých letech se našim che-
mikům podařilo zajistit některé náhrady u nás. V případě kovových materiálů ta úspěšnost se západními materiály byla
dobrá. Tragikomická historka je výroba masek. Ve smlouvě s Toshibou jednou z nejdražších položek byla linka na výro-
bu masek. V Tesle projektanti připravovali pracoviště. A v tom někomu„chytrému“ došlo, že v Rožnově bude nádrž na
třicet tun chloru. Všichni šéfové se pobláznili: „Co když se něco stane? Rožnov bude mrtvý.“ Nepomohly ani argumen-
ty odborníků, že taková linka stojí v Himeji, milionové aglomeraci, kde jsou zemětřesení a tajfuny, a oni s tímmají zku-
šenosti. Ne. Prodalo se to za symbolický peníz do Polska. Tesla pak celou historii výroby nakupovala masky z Japonska
a Německa za horentní sumy. Jak prosté, Watsone. Nakonec bylo rozhodnuto, že licence a stroje budou od Toshiby. Ko-
ketování s RCA, Thomsonem a Philipsem skončilo. Zajímavé bylo, že Toshiba vyhrála proto, že nabídla licenci a stroje na
polovodiče a obrazovky byly spíše přívažek. Polovodičové prvky se vyráběly v Tesle Piešťany.
Při přípravě vládlo velké nadšení. Pracovat s japonskou dokumentací, jednat s japonskými specialisty, navštívit Toshibu
v Japonsku v době, kdy se člověk nedostal za hranice ani do Rakouska… Některé přípravné akce byly na vysoké úrov-
ni. Jednou z nich byla jazyková příprava. Vybraní technici chodili jeden den v týdnu na angličtinu, kterou vedl vynika-
jící pedagog z olomoucké univerzity, pan Hruška. Osm hodin hovořil a psal – úžasný výkon! V podstatě bez přeruše-
ní. A skutečně ty, kteří se chtěli naučit, tak naučil. Netrápil nás gramatikou. Učil tak, abychom se domluvili, neztratili se
a dopravili tam, kde bylo třeba. První konzultace s„tošibáky”byla s pány Janagisavou a Kitaharou. Praví Japonci. Praco-
vití a skromní. Kitahara se naučil česky a dokonce napsal o Rožnovu báseň. Pro přípravu barevky byla v Tesle vytvoře-
na skupina s vedoucím investic Honzou Pavelkou. Skupina spolupracovala s vývojáři, ale i s lidmi z výroby. A tak se da-
řilo i požadovat „ergonomii“ a rozmístění strojů tak, aby se obrazovky netahaly na dlouhé vzdálenosti. Protože ani zde
se na rozdíl od Němců na mechanizaci a robotizaci moc nehledělo. Přitom obrazovka vážila skoro dvacet pět kilo! Bu-
dovu stavebně projektovaly Báňské projekty. Vzniklo betonové monstrum. Zbytečně festovní a řešené tak jednoúče-
lově, že se nedala řešit jakákoliv změna ve strojním parku. Jako je to někde ve slévárně. V elektronickém průmyslu při-
jdou změny po pár letech, „baňaři“ projektovali trochu jinak, po svém – těžkostrojírenském.
Pro bližší pochopení trochu teorie
Barevná obrazovka se od černobílé liší tím, že místo jednoho černobílého obrazu se současně promítnou tři obrazy –
zelený, modrý a červený, které si oko poskládá do věrného obrazu. Aby se tak stalo, je v hrdle systém, který vysílá tři pa-
prsky, na spoji hrdlo – kónus je složitá sada elektromagnetického pole, která ty tři paprsky nasměruje na stínítko. Před
stínítkem je děrovaná„maska“ a tři paprsky se v otvoru kříží, pak paprsky dopadnou na svůj pruh luminoforu. Jsou vy-
tvořeny vždy tři vedle sebe, a aby to bylo ještě komplikovanější, každý pruh je oddělen pruhem grafitovým. Pruhy mají
tloušťku 0,15 mm. V řadě je jich několik tisíc shora dolů po stínítku. Aby se paprsky dostaly na správné proužky, musí
být všechno usazeno s vysokou přesností. Vyžaduje to dokonalé otvory v masce, celý proces vytvoření proužků – scre-
ening (zavedli jsme anglické termíny, aby vedení chápalo, že je to velmi náročná práce). Pak kompletace skla stínítka
(panel) s kónusem. Zatavit systém v požadované přesnosti umožnilo laserové nastavování. Po vyčerpání vzduchu a fy-
zikálních operacích následovalo vysoce odborné usazení vychylovací jednotky – yaming. Také úplné novum u barevky.
A aby to bylo ještě zajímavější, tak v I. etapě jsme pracovali s komponenty obrazovky s „toroidním“ vychylovacím sys-
témem a v hromadné výrobě jsme vyráběli obrazovky„semitoroidní“. Nastavování „yaming“ si vzali pod svou ochranu
kvalitáři Lojzy Vychodila.
Nevím, kdo rozhodl o takzvané I. etapě. Ještě před postavením budov na fotbalovém stadionu se připravila výroba
v budově M11. To je ta před nástrojárnou. Nikdo na světě by takový nesmysl neudělal. NĚKDO rozhodl, že budou
nakupovány rozložené sady barevných obrazovek, které se v I. etapě zkompletují v Tesle. Ta kompletace spočívala
v nagrafitování skla kónusu, spájení s panelem, zatavení, čerpání a konečné operaci. Všechny tyto operace byly jen
kvalitativně horší než u černobílých obrazovek. To skutečné novum byl panel stínítka – a ten se kupoval hotový. Taky
systémy. „Sada“ byla dražší než hotová obrazovka. Asi 10 % sad bylo poškozeno manipulací. A hlavně. Strojírny kon-
struovaly a vyrobily stroje za mnoho milionů, které za necelé tři roky byly k ničemu! Celá akce sloužila k velkohubému
výkřiku, že jsme v roce 1981„vyrobili“ první Tesla obrazovky! Ten skutečný začátek však byl až o tři roky později. A taky
o půl roku později, než se v budově M12 předvádělo Štrougalovi zahájení výroby. Jistý zisk však z I. etapy byl. Panely