Basic HTML Version
29
Výrobní program – elektronky, obrazovky
Úvahy na závěr
Když mě nyní napadá srovnávat vývoj v okolních zemích, docházím k zajímavé skutečnosti, že mnoho typů elektronek
bylo nezávisle vyráběno časově souběžně u různých výrobců. Nedělal jsem si zvláštní přehled, a proto se zmíním jen
zběžně. Velmi mnoho typů bylo v zemích RVHP vyráběno souběžně v Polsku, NDR, Maďarsku, u nás a také v Jugoslávii.
Na západ od naší hranice byla situace obdobná, přesnější přehled nemámk dispozici, ale totéž platí pro Německo a Ho-
landsko atd. SSSR vyráběl typy odlišné, které se nedaly s našimi typy jednoduše zaměňovat. I když má člověk tendenci
to pokládat za zbytečnou neschopnost se domluvit, pravdou je, že se nedokázali dohodnout ani výrobci v prvé polo-
vině minulého století. Z tohoto období jsem hledal druh elektronky, který byl v tomto období nejžádanější. K mému
překvapení vyšlo, že to byla dvoumřížková elektronka, což je přímo žhavená trioda s mřížkou prostorového náboje.
Ta dokázala hrát v rádiu na sluchátka při nízkém anodovém napětí, což bylo žádoucí v době, kdy se anodové bate-
rie z ekonomických důvodů musely vyrábět amatérsky doma. Dnes už je to historická rarita, musím však potvrdit,
že technicky fungující. Dvoumřížkovou rádiolampu (jak se elektronka za drahé peníze nazývala) vyrábělo souběžně
v třicátých letech celkem 56 různých výrobců.
Pro čtenáře, kteří historický vývoj rozdílných typů elektronek pokládají z dnešního pohledu za zbytečný, mám jednu
osobní zkušenost. Před léty jsem zakoupil americký komunikační přijímač vcelku dobrých vlastností. Potřeboval jsem,
aby fungoval i nadále, ačkoli některé z elektronek byly vyšeptalé (tak se tomu říká). Domníval jsem se, že náhrada naši-
mi novějšími typy bude jednoduše možná. Na většině funkcí to skutečně šlo. Jednu, na první pohled téměř obyčejnou
triodu 6C4 firmy GE, se mi nahradit nepodařilo. Tato elektronka nebyla v našem výrobním programu. Až po pracné
přestavbě se mi podařilo dosáhnout původně zamýšlených vlastností. Znovu mě to poučilo, že naše domněnka, že
vše umíme lépe, není na místě.
Závěrečná analýza
Labutí píseň vývoje elektronek v Tesle Rožnov
Na závěr předložím jednu technickou analýzu, která má vztah k elektronkám a k armádě. Týká se to radiostanic R 105.
Jednalo se o dělostřelecké pojítko, to starší vojáci z minulosti znají, kdy pozorovatel musí sdělit baterii, která střílí přes
kopec, kam to lítá. Stanice nemusí mít velký dosah, jenom několik či snad desítky kilometrů. Pracuje se výhradně s mi-
krofonem, používají se jednoduché kódy, a aby to šlo rychle a informace nebyla zkomolena, vyžaduje se věrný pře-
nos řeči. Když už lítají granáty, tak není moc času, a že se v éteru už mluví, tak už je to jedno. Tím je specifikováno, co
se od takové stanice chce. Je to požadavek na vysokou spolehlivost za horka i za velkého mrazu, odolnost proti vodě
a hrubému zacházení a jednoduchá obsluha i v rukavicích. To vše tato přenosná stanice splňovala, dělostřelci jsou
tvrdí chlapi, takže těch pár kilo na zádech při násilném překročení řeky nebo lezení po břiše ve sněhu se snese. Stani-
ce měla skutečně dobře promyšlené všechny detaily. Vyšlo se z osvědčených zkušeností a nic nebylo polovičatě zane-
dbáno. Kdo byl autorem její konstrukce, nevím, ani ve které zemi RVHP byla vyráběna.
Jeden typ elektronky v této stanici je 2Ž27L (psáno azbukou). Je to bateriová, přímo žhavená vysokofrekvenční pento-
da. Má skleněný výlisek podobný elektronce ECH 21, je ale o dost menší. Celá je chráněná proti nárazu uzavřením do
vypolstrovaného plechového hrníčku. Byla to poslední elektronka vyvíjená v Tesle Rožnov, žádný další typ již nenásle-
doval. Zadavatelem byl zvláštní zákazník, jak se říkalo ministerstvu národní obrany. Prototypová série byla vyrobena
úspěšně, byla provedena příprava výroby a potom byla podle plánu veškerá dokumentace včetně nástrojů uložena.
Jak běžel čas, stanice řady R 105 byly z armády vyřazeny a byly nahrazeny dokonalejší technikou, opravdoví dělostřelci
snad už také žádní nejsou cvičeni. Stanice dosloužily v civilní obraně. V té době jsemměl možnost obeznámit se s do-
kumentací elektronky 2Ž27L, zajímaly mě její vlastnosti. V prvé řadě jsem si uvědomil, že má dobře dimenzované žha-
vicí vlákno pro dostatečnou rezervu katodové emise. Napadlo mě, že se podobá elektronce RV2,4P700, kterou jsem
z minulosti znal. Tak jsem je do detailu porovnal a zjistil jsem, že jsou obě ve všech parametrech zcela shodné a liší se
jen svým vnějším provedením.
A to bylo moje největší překvapení, protože konstruktér elektronky 2Ž27L zřejmě použil jako vzor osvědčenou elek-
tronku Telefunken z roku 1939.