Basic HTML Version
27
Výrobní program – elektronky, obrazovky
Elektronka byla později modifikována do mechanicky odolnějšího provedení 6F32V. Byl to požadavek armády, a pro-
tože tam byly používány elektronky sovětského výrobce, byly vzaty i elektrické tolerance pro hodnocení toho, co je
ještě dobré, no a šlo to.
Pro potřeby letecké techniky byly vyvinuty odlišné typy této elektronky pro nízké napájecí napětí 28 V. Vyráběny byly
úspěšně, série ale nebyla velká.
Soutěže a rébus
Pro výpočet prémií se používaly promyšlené metody. Seřizovači automatů na zpracování elektronek byli prémiováni
podle výsledků své práce. Bylo běžné zachránit to nejpracnější, tj. smontovaný systém elektronky. Dělalo se to tak, že
se odstříhal prasklý výlisek a přivařil nový. O to se staral seřizovač sám, opravu udělala skupinářka montáže. Až potud
vše jasné. Nějakou dobu jsme si lámali hlavu nad úplně nejasnými vadami, bylo jich sice málo, ale nemohli jsme přijít
na to, jak vlastně mohly vzniknout. Objasnila nám to až diskuse nad novým prémiovým řádem pro seřizovače a vyhlá-
šenou soutěží. Ta ve svém důsledku vedla k tomu, že seřizovači i elektronku ulomenou při čerpání ze svého hlediska
zachránili tím, že na brusce odbrousili v ruce zátav, dali novou baňku, znovu zatavili a čerpali, někdy dali i nový getr.
Příčinou ulomení nebyla chyba seřizovače, ale špatně natavená čerpací trubička na baňce. Katoda byla v některých
případech zničená, ale nikdo z nás nechápal jak. Protože seřizovači přece jenom tušili, že taková oprava elektronku
někdy asi nezachrání, a vylepšení je dobré jen pro jejich prémiové ukazatele, nechávali si to na noční směnu a tvářili
se, že nic. Napravila to až změna prémiového řádu a podmínek vyhlášené soutěže, dodnes si pamatuji, kdo vedl. K jeho
cti patří, že byl i v ostatním skutečně nejlepší.
Aby byl odlehčen výrobní úkol Vrchlabí, byly v Rožnově později vyráběny 6F36 a 6F31 v dost velké sérii. Provedení
6F31 se až dojemně podobalo americké 6BA6 a mělo shodné vlastnosti. Výroba běžela plynule bez problémů.
Některým vlivným vedoucím se nelíbilo, že elektronky mají kolíky do šeda a do modra, to prý je potřeba napravit.
Nijak nepomohla technická argumentace, že oxidy niklu jsou elektricky vodivé, takže to není na překážku spolehlivos-
ti v zařízení, viz zahraniční výrobky. Nikl se dá leštit, tak s tím něco dělejte, znělo důrazné přání. Můj vedoucí provozu
se toho ujal, a tak na pánském záchodku bylo místo předchozí výbavy zřízeno chemické pracoviště na elektrolytické
leštění kolíků. Pro plnou kapacitu výroby to stihly obstarat dvě pracovní síly, šlo to pěkně, ale musely být v gumové
zástěře a s gumovými rukavicemi, nic pohodlného, protože se to leptá anodicky v kyselině sírové. Jakoelektrickypasivo-
vatelný kontakt se zprvu používal tantalový plech, později smotek tenkého tantalového drátu, posléze wolframového.
Elektronkám se kolíky leskly jedna radost, zvlášť se to líbilo vedoucím technické kontroly a zvláštnímu zákazníkovi, jak
se říkalo vojákům, ale protažené ksichty způsobila vlastnost niklového sulfátu, že totiž způsobuje kožní poškození
i v malých stopách. Doktoři nakonec naštěstí zvítězili a pracoviště bylo navráceno původnímu účelu.
O jednom zajímavějším případu se však musím zmínit. Jednalo se o 6Z31, tedy o téměř nejjednodušší usměrňova-
cí elektronku vyráběnou ve Vrchlabí. Tu použil konstruktér radiopřijímače přímo v rozporu se zaručovanými technic-
kými parametry, a to tím, že použil velkou vstupní kapacitu usměrňovače, aby dosáhl vyššího usměrněného napětí.
Rádio sice hrálo hlasitěji a splnilo tím zadaný požadavek, ale usměrňovačka to nechtěla trvale snášet, takže katoda po
zapnutí jiskřila. To vede až k jejímu oprskání, otravě katody a tím to končí. Přesto to některé kusy obdivuhodně sná-
šely. Když se dá kapacita ve vstupu filtru ještě větší, tak to přepálí přívodní pásek ke katodě a je vymalováno hned, to
jsem znal z vlastní jinošské zkušenosti. No ale pokračujme. Hospodářské vedení to řešilo, a místo aby přesvědčili dru-
hou stranu opravit konstrukci rádia tím, že uberou na kapacitě filtru a přidají závitů transformátoru, tak se dohodli, že
když to neumí Vrchlabí, tak to v Rožnově vyřešíme. Umím si představit, že se to Vrchlabáků asi dotklo, ale v tomto ne-
smyslu pokračoval můj vedoucí provozu, který na sebe tento úkol převzal a asi už tehdy měl na mysli, koho tím pověří.
K jeho cti musím říct, že se přestal chovat jako šéf a osobně spolupracoval. Musela být vybavena celá jedna montáž-
ní a čerpací skupina se vším všudy, samozřejmě včetně výroby katod, aby se to dalo řešit. Po podrobných zkouškách
trvajících déle než čtvrt roku jsme došli k závěru, že tato usměrňovačka má normální dobrou katodu, která není di-
menzovaná na nadměrný pulzní proud. Z toho důvodu je výsledek veškerého snažení negativní a vyřešit požadavek
zákazníka příroda ani my neumíme, a to přednášíme se vší vážností. Teprve potom se naši zarazili a odvážili se výrobci
rádia naplno sdělit, že to je jeho chyba a ať ji napraví sám. Elektronka byla potom ve standardní kvalitě nadále vyrá-
běna ve Vrchlabí, zda jim někdo řekl, že měli pravdu, nevím. Také jsem se nedověděl, zdali byly přijímače s touto chy-
bou opraveny, či prodány.