Basic HTML Version
206
Návrhové středisko – Design Centrum
Stručně o technologiích používaných v Tesle v současnosti
Technologie, „know-how“ nebo IP (intellectual property) je cenná záležitost, a je předpokladem úspěšné činnosti
v daném oboru.
Návrh integrovaných obvodů, speciálně analogových a pro bipolární procesy, byl v rožnovské Tesle pěstován a bylo
zde několik skupin konstruktérů. Způsob práce byl poněkud zpožděn za světovými firmami (jakou byla i Motorola).
Počítačové simulace byly v počátcích, prakticky neexistovaly knihovny modelů. Počítalo se na papíře, stavěly a měři-
ly se zkušební obvody z diskrétních součástek. Nicméně zde byla poměrně dobrá znalost obvodové techniky bipolár-
ních a částečně i MOS obvodů. Tento lidský potenciál byl shledán firmou Motorola jako použitelný, a myslím, že toho
Motorola ani nástupnické firmy nikdy nelitovaly.
Technologie v užším slova smyslu jako zvládnutí operací a sestavování postupu (flow) pro dosažení cíle byla v Tesle
rovněž na dobré úrovni. I zde byl nejdůležitější lidský potenciál. Lidé zde měli značně omezené možnosti nákupu zaří-
zení, ale díky svým znalostem dokázali nacházet náhradní řešení a nabízet konstrukci funkční procesy.
Procesy v Tesle byly často dolaďovány pro konkrétní obvody, protože nebylo možné provést optimalizaci návrhu. Tím
se sortiment procesů neúměrně rozšířil, což zhoršovalo sériovost.
Motorola měla rovněž řadu bipolárních procesů, ale zřejmě od jisté doby – díky počítačově podporovanému návr-
hu obvodů (CAD) – byl sortiment procesů zúžen, takže se navrhovalo v EPI80 (20V), EPI79 (40V) a pak v modernějších
EPI45 (40V) a EPI92 (16V).
Motorola neměla v úmyslu transferovat technologie do Rožnova. Ovšem rožnovští technologové dokázali iniciativně
vytvořit obdobné procesy EPI44 a pak EPI99, které využívaly stávající rožnovská zařízení a zvládnuté operace, a byly
schopné zajistit stejné parametry jako EPI45 a EPI92. To umožnilo masový transfer obvodů ze starých motoroláckých
linek BIP1 a BIP3 ve Phoenixu. Vzhledem k našim cenám to bylo pro Motorolu velmi výhodné. BIP1 a BIP3 pak byly
uzavřeny.
Náš design team pracoval nejdříve s těmito bipolárními procesy, částečně podporoval transfer, tedy převody výroby
do Rožnova, ale většinou navrhoval nové obvody. Vznikla řada LDO (Low-dropout) regulátorů v procesu EPI99 s vyni-
kajícími parametry (design P. Kadaňka).
Další nové obvody jsme navrhovali pro procesy Smart MOS3, ACMOS1,2 a také VHVIC.
VHVIC3 je dodnes velice plodný a zajímavý proces umožňující integraci nízkonapěťové technologie pro síťová napě-
tí na jednom čipu. Rožnovské DC přispělo také podstatným dílem k rozvoji této technologie (např. vývojem vysoko-
napěťových plovoucích driverů), rovněž zde bylo vymyšleno mnoho složitých a důmyslných obvodových řešení. To se
projevilo v desítkách přijatých amerických patentů.
Dále jsme navrhovali v submikronových procesech externích fabline – XFAB, TSMC a v některých dalších.
Vývoj technologických procesů si většinou držela americká strana. Nicméně rožnovským technologům se podařilo
prosadit do Technical Development týmu a vyvinout nový pokročilý (advanced) bipolární proces ON50. Byl to urči-
tě průlomový počin, který v Rožnově pomohl zachovat vlastní vývoj operací a celého procesu. Z naší strany jsme se
účastnili návrhu prvních ověřovacích obvodů.
Naše DC rovněž navrhuje některé obvody v naší nejnovější technologii ON BCD 25, což je čtvrtmikronová technolo-
gie BiCMOS.
S návrhem obvodů rovněž souvisí vznik skupiny DST (design system technology), která pro naši firmu vytváří tzv.
„design kit“ (DK) pro jednotlivé technologie (s celosvětovou působností). Část skupiny se zabývá charakterizací prvků
– navrhují pokusné struktury, měří je a vytvářejí počítačové modely. Druhá část skupiny vytváří knihovny parametric-
kých prvků (pcell). Každý prvek je tvořen několika„view“ – symbol pro schémata, layout, model pro simulaci…