168
Vývoj podniku po roce 1989
zdarma svou organizaci pro administrativní podporu – nesmí však být uváděno její jméno. Motorola potvrdila termín
konce roku 1994 pro dokončení finanční restrukturalizace jako neodvolatelný.
Následovaly příslušné legislativní kroky, tj. zákonem předepsaná oznámení ve sdělovacích prostředcích, včetně pří-
slušných lhůt, mimořádná valná hromada a nakonec složitá jednání s věřiteli. Měli jsme jediného spojence – pražskou
agenturu TIS, která nám fandila, obstarala asi třetinu věřitelů, především v oblasti Prahy a Brna. Bylo to složité, ale do-
kázali jsme to, prakticky ve dvou lidech. Pro pamětníky oněch časů dlužno dodat, že akcionářem se stal i FNM prostřed-
nictvím tzv. Zápočtového ústavu. Zápočtový ústav byl zřízen pro řešení tzv. druhotné platební neschopnosti podniků.
Podniky měly do systému vložit závazky a pohledávky v paritě 1:1 a jmenovaný ústav měl řešit jejich propojení. Nám
se podařilo vložit do systému hlavně závazky, a tak se stal prostřednictvím Zápočtového ústavu akcionářem i FNM jako
zřizovatel oné instituce. Díky obstrukcím, které tento ústav na konci roku 1994 organizoval, jsme podpořili FNM a svou
aktivitou pomohli zlikvidovat tuto již neproduktivní organizaci. Během vyjednávání se vyskytly situace, které s odstu-
pem času vypadají jako legendy a jejichž výstupem byly kroky, které si nedovolím plně popsat ani dnes, protože byly
jaksi na hraně tehdejší, i když nedokonalé, ale legislativy. Pouze u dvou podniků jsme se nedohodli na vyrovnání for-
mou kapitalizace pohledávek. Dlouhá jednání skončila uzavřením smluv na vyrovnání formou dlouhodobých bezúroč-
ných splátkových kalendářů.
Jednání s věřiteli byla vždy připravena na základě odsouhlasené účetní dokumentace a pak následovala osobní jed-
nání, zpravidla na úrovni ředitele té které společnosti, případně několika zástupců vrcholového vedení. Z naší strany
se jednalo o poměrně jednoduchou vyjednávací sestavu ředitel společnosti + finanční ředitelka. Některá vyjednávání
nepostrádala jistou míru hry vabank. Například při jednání v jedné z brněnských stavebních společností, které jsme
dlužili úhrady faktur za výstavbu barevné obrazovky, byla atmosféra jednání velmi nepřátelská. Obchodní náměstek
organizace nás označil za zloděje a podvodníky, kteří se snaží okrást jejich podnik, a dále nás častoval podobnými
lichotkami. Finanční ředitelka Ing. Zapletalová mne tahala za rukáv a říkala: „Šéfe, jdeme pryč, takové urážky přece ne-
budeme poslouchat, takoví hulváti můžou být jen stavaři.“ I když se zdála věc ztracená, pokračovali jsme v bouřlivém
jednání. Sdělil jsem, že stavařský slovník oplývající výrazy jako k…y zlodějské také ovládáme a že si to o jejichorganizaci
opravdu myslíme, protože odvedli nekvalitní práci nebo také vůbec ne a pouze dokonale fakturovali. Pokud
trvají na konfrontačním stylu jednání, navrhujeme probírat jednotlivé položky přímo na místě v Rožnově a přehodno-
tit úroveň závazků na reálnou hodnotu.
Použití drsného slovníku mělo úspěch, k dohodě po dalších jednáních došlo. Snad dnes s odstupem času mohu při-
znat, že se na kapitalizaci podílely i státní podniky, které dle tehdejší legislativy nesměly podobné transakce provádět,
ale obě jednající strany na sebe vzaly riziko, že než celá akce kapitalizace pohledávek doběhne, podaří se v uvedených
podnicích i privatizace.
Doslova v hodině dvanácté se vše podařilo, podstatné smlouvy podepsal i FNM, těsně před koncem roku, tedy měly
takové datum podpisu, ale do ruky jsem je dostal až na jaře roku 1995. Touto operací, o které se domnívám, že byla
v ČR skutečně unikátní, se podařilo prakticky vyloučit konkurzní řízení a vymanit se z hrozby bankrotu.
Rok 1994 ovlivnil také osud našich montáží, které jsme sice hodlali ukončit, ale chtěli jsme pokračovat s technologií
Motoroly. V závěru roku jsme získali příslib možného přesunu linky TO220 z Toulouse za předpokladu, že budou k dis-
pozici rekonstruované prostory odpovídající světovému standardu. Po dohodě se společností Elektroprojekta byla
doslova„na dluh“ během dvou měsíců rekonstruována druhá polovina první haly objektu M8 a tím jsme vytvořili pod-
mínky pro přesun linky s kapacitou 1,4 milionu kusů pouzder TO220 týdně. Neodpustím si dvě poznámky k tomuto
projektu. Vzhledem k závazku vůči společnosti Motorola jsme nemohli na rekonstrukci použít prostředky pocházející
ze stávajícího obchodu s Motorolou. Vzhledem k míře zadlužení jsme nemohli získat bankovní úvěr, ale Elektropro-
jekta na financování investice pro Teslu Sezam už ano! Když se po necelých dvou měsících Elektroprojekta (EP) chys-
tala na předání rekonstruované haly, očekával ředitel EP slova uznání. Byl však asi zklamán, když jsem mu říkal: „Je to
pěkné, ale ta hlavní stěna je stejně hrbolatá jako před rekonstrukcí a jako první to padne zástupcůmMotoroly do oka.“
Stěna byla opravena a při symbolickém předávání Motorole a kontrole připravenosti pro převod montáže do Rožnova
byla kvalita práce skutečně oceněna a EP byla shledána jako důvěryhodný dodavatel. Převáděná výroba měla být
koncem roku 1995 na stejné úrovni jako v Toulouse. Ještě před koncem roku 1995 jsme měli výtěžnosti lepší než ve
Francii a překonali jsme i výrobní kapacitu, kterou linka údajně měla.
Rok 1994 měl i další, pozitivní vlastnosti. Začali se vracet „dobří holubi“, firma přijímala nové zaměstnance a vyrovnala
své dluhy vůči státu a díky intenzivnímu jednání se nám dostalo i prominutí penále.