Basic HTML Version
155
Vývoj podniku po roce 1989
velmi neutěšené, tedy slušně řečeno. Zde byly autoritářské metody opírající se o politickou autoritu moci při současné
nemorálnosti vedoucího provozu velmi křiklavé a vtiskly tomuto provozu chorobu nedůvěry k vedení, které se zcela
nezbavil ani v následujících letech. Tak se postupně ocitly během roku „polovodičářské“ provozy bez vedoucích. Nej-
mladší z provozáků se chopil příležitosti a utekl do potravinářského průmyslu a ostatní volili důchod, respektive čekání
na důchod pro případ skutečné reorganizace. Nelze pominout, že mezi jednotlivými provozy, které se zabývaly
výrobou polovodičů, vládla určitá řekněme nevlídnost, protože každý výrobně navazující provoz dokázal za své neú-
spěchy vinit„ty druhé“. Existovaly rozdíly v úrovni výkonových norem, odměňování a podobně. Ale také zde byli lidé
nadáni vůlí a schopností pokusit se stávající pořádky změnit. Za situace „jízdy setrvačností“ jsme se neoficiálně schá-
zeli s lidmi z jednotlivých polovodičářských oddělení, kteří „problému alespoň trochu rozuměli“, a doslova mudrovali,
co by se mělo dělat, aby polovodiče přežily. Dokonce jsme mezi sebou vedli i veřejnou polemiku na stránkách pod-
nikového časopisu Elektron. Asi v polovině roku 1990 jsem nabyl přesvědčení, že je nejvyšší čas se o něco konkrét-
ního pokusit, a tak, do jisté míry podpořen názory „spiklenců“, jsem písemně požádal ředitele podniku, aby mne
pověřil přípravou podnikatelské jednotky „Polovodiče“. Ředitel dlouho mlčel a oddaloval své stanovisko, nakonec
mlhavě souhlasil s odůvodněním, že si tímto krokem ničím život a na mou hlavu padne krach této výroby, že „to“
se stejně zachránit nedá. V podstatě měl asi pravdu. Nakonec mi žádané pověření písemně vystavil až nový ředitel
akciové společnosti.
K 1. 10. 1990 se připravovalo založení jedné z prvních akciových společností v tehdejším Československu – Tesla Rož-
nov, a.s. Nejprve bylo nutno vyřešit dva základní problémy – najít vhodného ředitele a zahájit práce vedoucí ke skuteč-
né privatizaci Tesly Rožnov. Akciová společnost byla zapsána do obchodního rejstříku v Ostravě k 1. 12. 1990.
Do vedení společnosti byli členové představenstva jmenováni ministerstvem průmyslu a obchodu, podobně tomu
bylo i u dozorčí rady. V dozorčí radě byli ze zákona i zástupci pracujících, kteří nebyli jmenováni, ale voleni pracujícími
podniku. Volby v Tesle probíhaly tak, že se prostřednictvím odborů nejdříve shromáždily návrhy na nominace a pak
k těmto nominacím proběhly volby. K mému úžasu jsem byl nominován a následně zvolen do dozorčí rady vznikají-
cí akciové společnosti. Vnímal jsem to jako výzvu, že bez ohledu na časy minulé musím opravdu udělat co se dá pro
záchranu výroby polovodičů, zachování technologie i profesních znalostí. Také jsem tuto skutečnost vnímal jako fakt,
že řada lidí ve fabrice mi důvěřuje, a to dokonce více než já sám sobě. Ještě tak kdyby existoval nějaký návod, kudy
vede cesta ze zcela neznámého bludiště, ve kterém neplatí pravidla jistoty státní podpory, ale naopak jistota nezájmu
státu o výrobní obory typu elektronika. Vytvořením akciové společnosti se stát respektive ministerstvo průmyslu a ob-
chodu zbavilo horkého bramboru, bouřliváci si vlastně již neměli kam jít stěžovat a nátlakové akce pomalu uvadaly.
Pro výběr nového ředitele MPaO zorganizovalo výběrové řízení. Součástí podmínek přijetí do výběrového řízení bylo
předložení podnikatelského záměru a podrobení se psychologickým testům. Jako člen dozorčí rady jsem byl i čle-
nem výběrové komise, a měl jsem tedy možnost posoudit kvalitu předkládaných podnikatelských záměrů i samotných
adeptů na ředitelské místo. Po vyslechnutí uchazečů a vyhodnocení osobnostních testů nastal v komisi stav, který je
asi nejlépe popsán výrazem„hrobové ticho“. Zoufalství bylo zcela upřímné. Žádný z podnikatelských záměrů neobsa-
hoval ani pokus o reálnou analýzu ekonomického stavu firmy, situace na trhu – jen a jen verbální proklamace oplýva-
jící populistickými sliby typu „zachování úrovně zaměstnanosti, zvýšení technické úrovně, inovace, diverzifikace, zvý-
šení exportu atd.“ Psychologické, či spíše osobnostní testy poukazovaly spíše na neduhy než silné osobnostní stránky.
V hodnotitelské komisi zavládly pocity, které nyní zná důvěrně většina občanů před volbami do parlamentu, tedy koho
vybrat. Po delší debatě došlo k dohodě, že prioritou je v zájmu uklidnění situace vybrat ředitele, který bude přijatelný
pro veřejnost i zakladatele, tj. ministerstvo průmyslu a obchodu. Tedy opět svého druhu politické rozhodnutí, i když
nepolitického orgánu. Do představenstva akciové společnosti byli jmenováni tři zástupci MPaO a čtyři členové za Rož-
nov. Předsedou představenstva a ředitelem společnosti se stal Ing. Rudolf Sýkora. Jako hlavní cíl stanovil přípravu spo-
lečnosti na privatizaci a zrušení akciové společnosti Tesla Rožnov bez likvidace. Svou roli chápal jako nutně dočasnou,
která umožní postupný přechod ke konečné privatizaci. Další „domácí“ členové představenstva byli právník, progra-
mátor a pracovník Výzkumu a vývoje. Dále byli jmenováni dva prokuristé znalí agendy podnikového řízení – předchozí
poslední ředitel podniku a staronový ekonomický náměstek (z roku 1968). Tehdy se nám zdálo, že vše probíhá pomalu,
s odstupem času lze naopak považovat vývoj událostí za docela překotný a v důsledku absence přiměřené legislativy
jsou některé případy rozpadu Tesly nedořešené ještě po dvaceti letech…
Prvotní filozofie privatizace byla založená na myšlence vytvořit z dřívějších podnikatelských jednotek, případně jed-
notlivých provozů, společnosti z ručením omezeným a následně je rozdělit dle velikosti, tj. objemu základního jmění
(dnešní terminologií – základního kapitálu) do dvou skupin pro vlastní akt privatizace. V prvním kroku si ponechala
akciová společnost veškeré nemovitosti s nadějí, že výběrem nájemného„vydělá“ vedení akciové společnosti na svou