Basic HTML Version
145
1968 – 1989 Tesla očima jednoho ze zaměstnanců
jsem k balíčku obdržel propustku na vnitrostátní celnici a v pět hodin ráno už jsem byl v Ostravě, namontoval do auta
baterii a obvykle po sedmé ranní už byl proclený balík ve fabrice. Při první cestě tímto stylem jsem způsobil zpoždění
vlaku asi dvě hodiny, protože celníci na hranicích nebyli schopni pochopit, jak může mít takový malý balíček hodnotu
20 milionů a navíc se do něj nesmějí podívat.
Cestovatelská dobrodružství netrvala ani dva roky. Po urputných duchovních soubojích bylo nakonec zakoupeno do-
čišťovací zařízení (ultrafiltrace) pro zajištění potřebné kvality demineralizované vody a během jediného roku„bez ná-
mahy“ stouply výtěžnosti a tím i kapacita výroby natolik, že bylo možno zastavit nákladné dovozy čipů z Polska.
V 80. letech se továrna potýkala se dvěma prioritami státního plánu – výroba BTO (barevná televizní obrazovka) jela
na plné obrátky a potýkala se díky nízké mechanizaci stále s nedostatkem pracovních sil. Přesto se zuby nehty držela
výroba černobílé obrazovky, protože to byl zdroj devizových prostředků z exportu do tzv. třetího světa. Výroba ČBO
(černobílá obrazovka) skončila až v 90. roce, protože se ztratily zbývající trhy a inovace na monochromatické monito-
rové obrazovky byla labutí píseň, o kterou už nikdo nestál.
Díky tlaku na přesun pracovnic na nové provozy se přece jen podařilo něco udělat pro vybavenost provozu polovo-
dičů – v letech 1980–85 byl pokles zaměstnanců téměř o polovinu a produkce rostla. Po několik let byl růst skutečné
produktivity práce v jednotkovém vyjádření (tj. počet vyrobených ks na pracovníka) ve výši 30 %.
Druhou prioritou bylo zajištění sjezdové směrnice pokrýt spotřebu polovodičů při rozvoji NH (národní hospodářství),
což byl obrovský nesmysl. Výroba polovodičů ve světě narostla sortimentně do neuvěřitelné šířky a jeden stát našeho
rozměru nebyl schopen takové potřeby krýt.
V plánu výroby zůstaly objemové ukazatele a začal se projevovat nedostatek výrobních kapacit. Mezinárodní dělba
práce v rámci RVHP selhávala, specializace nefungovala. Příkladem je oblast měřicí techniky pro polovodičové sou-
částky. Když už bylo zřejmé, že náš partner – PLR – není schopen zopakovat výrobu testerů pro číslicové obvody, vznik-
ly ve VaV skupiny, které měly realizovat, tedy vyvinout potřebnou měřicí techniku. Úkol to nebyl jednoduchý už proto,
že v rámci nového ministerstva bylo rozhodnuto, že testery pro číslicové obvody by měl vyrábět podnik ZVT (Závody
výpočtové techniky) Banská Bystrica ve spolupráci s Teslou Piešťany. Řešitelský tým sice dostal státní cenu za úspěšné
řešení, ale testery nebyly schopny opakované výroby a navíc pro Rožnov ani nebyly v plánu. Díky určité nemoci soci-
alistické ekonomiky – přezaměstnanosti – se sešlo na provoze montáže polovodičů několik skutečně šikovných tech-
niků a ti nabídli řešení. Pravda, pro tehdejší podmínky poněkud nestandardní. Je potřeba si uvědomit, že v té době už
byla v praxi plně uplatňována zásada, že každá iniciativa musí být po zásluze potrestaná, a proto úkoly většího rozsahu
musely být zahrnuty do tzv. Plánu technického rozvoje. PTR představoval sám o sobě poměrně komplikovaný byro-
kratický mechanismus a navíc řešitelské zdroje, tj. finance a počty pracovníků byly opět předmětem plánu nákladů
podniku atd. pořád dokola. Navrhované řešení spočívalo v tom, že pokud vybraná parta dostane 300 000 Kčs na mzdy
(mimo pracovní dobu) a cca 200 000 Kčs na materiál, bude nejpozději do roka vyroben prototyp testeru s parametry
výrazně lepšími než doposud používaná technika (rychlost a přesnost měření, reprodukovatelnost výroby). Podařilo se
získat souhlas ředitele i požadované prostředky s tím, že v případě neúspěchu musím okamžitě odejít z funkce vedou-
cího provozu. Faktem je, že se akce povedla, došlo i na opakovanou výrobu a testery s názvem ALFA přežily rok 1989.
Ocenění pro mne spočívalo v tom, že celá tato parta musela opustit výrobní středisko a byla převedena do útvaru
Výroba strojů a zařízení. Opakovaná výroba testerů pak stála téměř 2x více než jejich celý vývoj. Podobně vznikla díky
této partě i další zařízení – mnohem rychleji než u oficiálních řešitelů – viz zmínka o podniku VUMA.
V roce 1985 se do rožnovského podniku vrátil jako ředitel z GŘ ES (Generální ředitelství koncernu Elektronické sou-
částky) Jaroslav Hora. Díky jeho působení získal život v Tesle novou dynamiku. Zřejmě díky akcím se zajištěním ob-
chodu se SSSR mne staronový ředitel pověřoval neobvyklými úkoly a umožnil mi nahlédnout do neformálních vztahů
v rámci podniků například v bývalé NDR. Umožnil skutečnou výměnu technických informací mezi podniky a vzájem-
nou výpomoc, ať už se to týkalo BTO nebo výroby polovodičů.
Situaci pro Teslu zachraňoval obchod s tehdejším SSSR – tam vyráběli dosti nespolehlivé a funkčně ne zcela dokona-
lé obvody pro barevné televizní přijímače (BTV) a hlad po BTV i v Rusku sílil. Získali jsme zakázku na cca 5 milionů sad
obvodů pro BTV ročně – to představovalo téměř deset procent veškeré produkce! Výroba pro SSSR narážela opět na
nedostatek pracovníků, a tak se objevil nový fenomén – kooperace se zemědělskými družstvy! Tady jsem se podruhé
setkal s ředitelovým„Já to za tebe řešit nebudu“. Nejprve jsem dostal za úkol zpracovat podklady pro zajištění kapa-
cit. Když jsem to udělal, dostalo se mi ponaučení, že sepisovat požadavky umí každý trouba a že mým úkolem je to