Basic HTML Version
134
1968 – 1989 Tesla očima jednoho ze zaměstnanců
Do mého dalšího osudu zasáhla dlouhodobá nemoc mistra dílny, a tak jsem byl pověřen prozatímním vedením dílny.
Po dalšímměsíci mi bylo uloženo přejít na dílnu montáže výkonových tranzistorů jako směnový mistr. Tady jsme brzo
vytvořili partu podobnou té z „předválečného“ stavu (rozuměj výkon ZVS). I zde byla drtivá většina mladých lidí, ne-
obvyklá pracovní náplň, možná lépe řečeno pro nás nová, v Tesle vyvinutá technologie. Několik málo lidí technologii
skutečně rozumělo a dokázali řešit problémy, které přinášelo zpracovávání někdy nestandardních materiálů či médií
(rozuměj zpravidla méně kvalitních, odchylkových). Navíc se technologie za pochodu dále vyvíjela. Mnoho postupů
bylo svázáno s tradicemi a zkušenostmi z výroby elektronek – zejména požadavky na koeficient roztažnosti, které se
postupem času ukázaly být méně významné, než se tradovalo. Tak byl postupně, během několika let, nahrazen nebo
zcela vyloučen z montáže kovar (slitina FeNiCo), omezena spotřeba drahých kovů atd. Příkladem může být náhrada
„tvrdého pájení“ křemíkového čipu na kovarovou podložku pájením křemíkového čipu eutektickou slitinou AuSi na
kovovou základnu a nakonec použitím epoxidových vodivých lepidel. Proces postupného zlevňování vstupních ma-
teriálů, náhrady drahých kovů, zjednodušování a precizace technologického postupu pokračovaly během celé histo-
rie výroby součástek v Rožnově. Nejdéle inovaci odolávala pouzdra pro výkonové tranzistory.
Alespoň několik příkladů. Tesla se drželamontáže do kovových pouzder mimo jiné také proto, že vhodné umělé hmoty
– termosety (dle nejnovější terminologie – reaktoplasty) potřebných vlastností pro pouzdření polovodičových sou-
částek se ve východním bloku, tedy v zemích bývalé RVHP, nevyráběly. Dílem také proto, že technologie sintrovaného
skla a tedy spojení kov-sklo, použité v kovových pouzdrech, bylo dobře zvládnuté. Po dlouhou dobu byly tzv. patičky
povrchově upravovány zlacením, jednak pro odolnost proti korozi, jednak pro snadnější spojení se zlatým drátem vý-
vodů a čipu (pravdou je, že zde lpění na tradičních technologiích bylo ovlivněno požadavky ze strany zvláštního zá-
kazníka, tedy armády, kdy výrobky musely vyhovět požadavkům podle zvláštních předpisů, kopie amerických Military
Standarts. Ke zvláštním požadavkům patřilo trápení součástek v slané mlze za různých teplot, odolnost proti vibracím
a podobně). Na konci 80. let už nebylo v tomto typu pouzdra ani stopy po zlatě. Povrchové úpravy byly plně zvládnuty
s niklem, propojovací zlatý drát nahradil hliník, pájení čipů nahradilo lepení. … Tato změna byla ovšem podmíněna
zvládnutím zcela nových technologií a odpovídajícím strojním vybavením. Ještě dramatičtější změny probíhaly ve
vývoji technologií výroby čipů, rovněž podmíněné kvalitou technologického vybavení a úrovní reprodukovatelnosti
procesů a samozřejmě také řadou nových typů součástek a s tím souvisejících technologických procesů.
K zajímavosti té doby (1950–1969) jistě také patří skutečnost, že jazyk český ještě docela zdatně odolával převzatým
slovům z angličtiny. Možná si skuteční znalci problematiky uvědomovali, že angličtina netvoří nové výrazy, ale jedná
se o synonyma – no a o totéž se podvědomě snažili „tvůrci“ českého názvosloví. Například křemíková deska, jako
výchozí materiál pro výrobu polovodičové součástky, se tenkrát nazývala česky salámek – asi proto, že vznikala„na-
krájením“ válcovitého monokrystalu křemíku (dříve i germania), který měl tehdy průměr 30 nebo 45 mm . Dnes už
se bezostyšně používá tvrdý překlad Si wafer = Si deska = křemíková deska. Občas někdo ze snaživých novinářů píše
o „silikonové desce či silikonovém čipu, jako by šlo křemíkové součástky mazat na chleba či z nich dělat těsnění do
oken nebo doplňky tělesných nedokonalostí. Silikony (nebo také polysiloxany) jsou anorganicko-organické polyme-
ry s obecným vzorcem [R
2
SiO]n, kde R je organický substituent. Kostra je tvořena řetězcem, ve kterém se střídají atomy
křemíku a kyslíku. Organické skupiny jsou navázány na atomy křemíku. Čip pro nás tehdy v názvosloví ještě neexisto-
val, byl to„systém“ (tranzistoru nebo integrovaného obvodu). Až ve druhé polovině 70. let s rozšířením požadavků na
pojmenování nových procesů se anglické názvosloví rychle prosadilo, ostatně stejně jako jinde ve světě.
Návrat do civilního života byl poznamenán nastupujícím obdobím normalizace. Lidé se snažili neztratit tvář sami
před sebou a dovedně kličkovali při prověrkách inkvizitorů vyhýbavými odpověďmi, zejména na téma vstupu„spřá-
telených“ vojsk. Tzv. prověrky jsem„absolvoval“ ještě na vojně a úspěšně jsem se jim v Tesle vyhnul. Po příslušnících
strany byla vyžadována jednoznačná odpověď, zda souhlasí, či nikoli se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. Nesou-
hlas znamenal vyloučení z partaje a nesmazatelný škraloup na věčné časy (což byla doba stanovená pro dobu trvání
přátelství se Sovětským svazem). Po nestranících se sice taková jednoznačnost nevyžadovala, ale stačilo mít ve výročí
21. srpna třeba ponožky s trikolórou a už si oddaní soudruzi pamatovali, kdo je nebezpečný živel. Na provoze, kam
jsem se vrátil, nebýt několika „ skalních“, tak by nějaká stranická příslušnost ani nikoho moc nezajímala. S výjimkou
dvou či tří lidí, kteří dokázali dělat dusno – mnohdy (domnívám se) spíše z osobních než jiných důvodů bylo dost ši-
kovných lidí šikanováno až téměř do roku 1989. Šéf provozu montáží byl vůbec jiné krevní skupiny, až do důchodu
zůstal umanutý nejen na hlídání příchodů a odchodů, kontrolu píchaček (píchačka = kontrolní lístek pro evidenci pří-
chodů a odchodů z pracoviště), ale také udržování svého tajného osobního archivu, kde měl zapsány hříchy různých
kategorií. Tradovalo se, že měl „něco“ na všechny, kteří mohli být nějak aktivní – a taky jim občas prakticky vyhrožo-
val a strachem o budoucnost je udržoval v poslušnosti. Vznešeně se této metodě říkalo kádrová politika a uplatňování