Basic HTML Version
116
Výbor lidové kontroly ČSSR
povídá, co vše se za minulého režimu muselo. Nemuselo, záleželo na povaze lidí, jejich ochotě vzít na sebe související
rizika i na jejich odvaze.
A tak VLK začal v Tesle Piešťany kontrolovat záležitost těch diod. Tahle výroba varikapů v Piešťanech nebyla vůbec tak
zlá a dokonce patřila do té lepší skupiny. Ona se většina produkce dokonce exportovala, většinou do NDR, ale i jinam,
a reklamace na závady nebyly téměř žádné. Jenže jak ten VLK začal do problematiky koukat, sypaly se maléry jeden za
druhým. Měli na to ti vlci odborníka, bývalého pracovníka ČKD Polovodiče, který se nechal přetáhnout za větší plat. No
a ten nalezl hladce chyby v technice, technologii i ve všech souvisejících vazbách. A v Piešťanech se začaly udílet po-
stihy. Jenže byl problém, koho vlastně postihnout. Tak třeba kontrola zjistila nehorázný stav ve výrobní dokumentaci.
Tyhle hlavní doklady většinou vypadaly tak, jak vznikly po ukončení vývoje, a nikdo se nenamáhal s tím, že by do nich
promítal prováděné technologické změny. Byly případy, kdy se aktuální postup technologie tradoval ústním podá-
ním, a VLK zjistil, že vlastně nemá co s čím porovnávat. Za tohle odpovídal technický náměstek podniku, Lojza Slovík.
To byl takový dobrý hoch, poměrně mladý, kterého ani nenapadlo dělat si nějaké starosti s administrativou, předpisy
apod. Postavení technického náměstka bral jako přechodnou záležitost a pravděpodobně chtěl odejít učit na nějakou
školu, jak to mnozí tenkrát dělali. K tomu si přes nějaké známosti udělal kandidaturu věd, no a s využitím poskytova-
ných výhod a pomocí rodiny si také postavil v Piešťanech slušnou vilu. Co mu tedy vlastně scházelo. Ale největší záha-
dou bylo, že byl tenhle Lojza členem ÚV KSS, tedy ústředního výboru slovenské partaje. Nikdy jsem nepochopil, jak se
k tomu dostal, a nikdy jsem ho také neviděl nějak politicky vystupovat. Spíš se vždy jevil z té horší stránky z hlediska
politické angažovanosti. Jenže členem ÚV byl a jak měl teď chudák VLK, složený hlavně z Čecháčků z Prahy, takového
člověka postihovat. To prostě nebylo možné. A tak byli postihováni referenti a řadoví pracovníci pokutami v řádu ně-
kolika stokorun apod. Na to Lojza zase reagoval tím, že takto postiženým poskytoval mimořádné prémie za fingované
zásluhy, a tak se vlastně nic moc vážného nedělo. Podobně si počínali i jiní vedoucí a ta piešťanská prověrka se stále
více stávala fraškou. V téhle situaci reagoval VLK stále nervózněji, a když se v tom všem nemohl vyznat, tak výrobu va-
rikapů zastavil. To byl tedy ekonomický malér, neboť podnik přišel o lukrativní příjmy z exportů a teprve teď začalo být
zle. Také podnik Tesla Orava nebyl nadšen, poněvadž musel chybějící varikapy dovézt odněkud ze Západu a to ovšem
stálo nedostatkové devizy. Jestli pak televizory s těmi dovezenými součástkami byly lepší, nebo ne, to se nikdy po-
řádně neuvedlo. Pokud nějaký rozdíl byl, nebyl určitě významný a ten celý zásah byl od začátku do konce nesmyslem.
VLK ovšem pořád hledal nějaké lepší sousto, tedy osoby, na které by se těžiště celé problematiky dalo svést. Samo-
zřejmě velmi rychle přišli na mne. Jednak jsem měl otázky jakosti metodicky řídit, a měl jsem tedy určitou odpověd-
nost, jednak, a to hlavně, jsem nebyl v partaji, a byl jsem tedy pro postih osobou mimořádně vhodnou. Jenže v té
době už jsem byl asi velice znalý úředník a ve sférách VLK jsem byl dostatečně vyškolen vlkemMrázem. A tak jsemměl
na všechno doklady, sice formální, ale doklady, jaké musely VLKu stačit. Že byly v Piešťanech ty a ty nedostatky? Ale
ovšem, to přece moje kontrola dávno zjistila, byla přijata opatření a uložena podniku dopisem na ředitele. Že se pak
nic nestalo? Ale vždyť se to urgovalo alespoň dvakrát. Že se ani pak nic nestalo? Jó, vážení soudruzi, to už je otázka
pracovní disciplíny v podniku a mimo moje pravomoci. A tak milí vlci sice slídili okolo, jenže žádoucí sousto nedostali.
A takmne aspoň zatahovali do svýchpokynů a nápravnýchopatření a jámusel na jejichporady podnikat spoustuotrav-
ných cest. Dokonce měli jakéhosi styčného pracovníka, který měl být ve styku se mnou a průběžně mne informovat
o dalších nálezech a přijímaných opatřeních. Byl to penzionovaný plukovník od nějakých technických složek armá-
dy. Tihle oficíři chodili do důchodu dříve a pak se ještě dávali zaměstnat u všelijakých úřadů. Jenže tenhle plukovník
byl zkušený člověk a nejspíš dobře věděl, že celý ten humbuk, co ten vlk provádí, není k ničemu. A tak se na problema-
tiku kontroly úplně vykašlal a barvitě mi líčil, jak si buduje chatu z bedniček od granátů, které shání přes nějaké známé
z jakési střelnice. Moc si liboval v technické normalizaci v armádě, poněvadž k sobě pasovaly bedničky od různých
výrobců. Byly to aspoň reálné starosti.
Samozřejmě našel ten VLK spoustu nedostatků a nejenom v Piešťanech. Uděloval různé hmotné postihy, vydával
různá opatření a hlavně vyhrožoval, že se zanedlouho vrátí zkontrolovat výsledky. Spousta nedostatků v jakosti i jinde
ve všech podnicích samozřejmě existovala. Jenže řešení tohoto problému kontrolou VLK a následnými postihy, to byla
jen pustá iluze. To prostě vůbec nešlo už třeba proto, že každý napadený pracovník za čas vytvářel ochranné mecha-
nismy své osoby a věcné problémy se tím dále zamlžovaly a deformovaly. Říkalo se tomu„pouštět ochranné šťávy“.
Možná někoho vlivného napadlo, že tato metoda nic světoborného nesvede, možná působily i nějaké nevalné zku-
šenosti ze SSSR. O státní přejímce se najednou mluvilo stále méně a vlci se z podniků vytráceli. Pak se po nich docela
slehla země a přestali se vyskytovat vůbec.