Basic HTML Version
5
Neustálé zvonění mobilů v obchodech, v lese či dokonce v divadle
motivovalo naše rozhodnutí pokusit se trochu přiblížit dobu,
kdy tomu tak nebylo...
Generace našich rodičů zažila dobrodružství počátku věku elektřiny, zázrak zrození rozhlasu a u nás v Československu
v padesátých letech také vstup televize do občanského života. Zpočátku vnímali ty dřevěné skříňky s malinkatými čer-
nobílými hýbacími panáčky jakozbytečný luxus. Běhemneceléhostoletí sezpionýrskéhovysílání značekpanaMorseho
vyvinula dnešní společnost obklopená informatikou ze všech stran. Za tím vším je podstatnou měrou průmyslo-
vé odvětví zvané elektronika, které je zdrojem mohutného urychlení rozvoje prakticky všech výrobních procesů.
Ale také bláznivého rozvoje komunikací a v neposlední řadě průniku mocenského aparátu do našeho soukromí.
Nepatrný střípeček tohoto odvětví se zabydlel v Rožnově pod Radhoštěm, kde navzdory netržním podmínkám a ne-
malé izolovanosti od většiny světa způsobil nejen vznik československé elektroniky, ale i neobvyklý rozvoj města
a vznik unikátního společenství lidí. Společenství, které svým duševním potenciálem způsobilo „pozitivní deviaci“
regionu. Lidé zde nežili jen továrnou a jejími úžasnými technologiemi, ale měli i normální lidské potřeby, bydlet, spor-
tovat, bavit se, komunikovat s přáteli, zkrátka žít.
Dnešní Rožnov, to je příběh složený z práce lidí oddaných různým zájmům, cílům, lidí žijících vnitřní potřebou měnit
svět alespoň v rozměrech, které byly dány dobou. Příběh rožnovské továrny je příběhem veskrze lidským, plným
kladů, záporů i zklamání, ale i úspěchů, je to příběh, který by neměl být zapomenut, příběh, který snad může pomoci
pochopit lépe nedávnou minulost těm, co přicházejí a přijdou po nás.
Pamětníci bohužel kvapem odcházejí a těch, kdo by byli ochotni a schopni přispět svou vzpomínkou k sestavení
mozaiky událostí let minulých, je ještě méně. Nezbývá než se spokojit s tím málem, co se podařilo vydolovat z pamě-
ti několika z mnohých, kteří byli u toho.
Na počátku myšlenky sestavit hodnověrnou informaci o rožnovské Tesle bylo oslovení veřejnosti s prosbou o účast
a pomoc při práci na tomto záměru. Skutečně se několikrát sešlo téměř dvacet lidí, kteří představovali průřez struktu-
rou „tesláckých pamětníků“. Po rozdělení úkolů ovšem nadšení opadlo a zůstalo jen u několika přispěvatelů. Ale tak to
chodí, je-li cíl vzdálen, ocenění se předpokládá spíše čestné, jasná vize chybí a mylně se spoléhá na sílu tvůrčího kvasu.
Skutečností je, že pokus o studium archivních materiálů znamenal značné vystřízlivění u organizátorů vznešeného
záměru. Opavský archiv obsahuje sice mnoho dokumentů, žel časově i formálně neuspořádaných. Orientovat se v ča-
sově neuspořádané, hodnotově velmi různorodé firemní dokumentaci je úkol na několik let pro zkušené badatele.
Úvodem