Basic HTML Version
65
Tesla Rožnov a technický rozvoj – stručná charakteristika vývoje podniku od založení v roce 1949 do roku 1990
výrobním závodě firmy v Hamburku. Ale ani tyto aktivity nevedly k cíli. Ukázalo se, že koncepce soběstačnosti v elek-
tronice je nereálná.
Neúspěšných aktivit ministerstva bylo ovšemvíce. Nepodařilo se zavést tuzemskou výrobu CD přehrávačů. Uspěchaný
export elektronového litografu skončil velkou nepříjemností, atd.
Součástí ministerstva byl úsek speciálu, který zabezpečoval potřeby armády. Součástky vyráběné v Tesle Rožnov se ve
vojenských zařízeních v minulosti dost osvědčily a byl o ně stálý zájem. Koncem sedmdesátých let byl na základě rož-
novských integrovaných obvodů vyvinut a vyráběn první digitální komunikační systémTakt pro nižší jednotky. Ten se
velice osvědčil. Rožnovské součástky fungovaly i ve speciálních radiolokátorech Ramona, později Tamara. Ve druhé
polovině osmdesátých let se však armáda dostala do situace, že neměla žádný komunikační systémpro vyšší jednotky.
Řešení takové techniky bylo mimo možnosti tuzemských pracovišť a začalo se vážně uvažovat o nákupu licence.
V úvahu přicházel sovětský systém Arbalet s kódovacím zařízením Istorik, což obojí bylo právě ověřeno ve válce v Af-
ghanistánu. Podstatou problému byly opět integrované obvody, kterých bylo použito mnoho typů. Samozřejmě pak
byla snaha ministerstva prosadit jejich vývoj a výrobu v rožnovské Tesle. Podařilo se však doložit nereálnost takového
záměru a tím skončila poslední nátlaková akce ze strany ministerstva.
Politické ovlivňování technického rozvoje
Toto ovlivňování probíhalo dlouhou dobu jen v obecné rovině. Byl vyvíjen tlak na uzavírání různých závazků, byly
pronášeny deklarace typu„je třeba“, „musíme“ apod. Došlo však i na zcela konkrétní akce.
Jakési osmé plénum ÚV KSČ přijalo usnesení k technickému rozvoji. Tam byl formulován úkol „do plánu technického
rozvoje zařazovat jen takové výrobky, které budou v době výrobní realizace na světové špičce“. RožnovskáTesla i ostatní
podniky koncernu vyráběly v podstatě ekvivalenty již existujících součástek, takže v žádném případě nemohlo jít
o světovou špičku. Pokud by se měl uložený úkol plnit, bylo by nutné všechny nové vývoje podle požadavků odběra-
telů zastavit a hledat ve světovém sortimentu nějakou mezeru, kde by se snad bylo možno s něčím uplatnit. Byl to na-
prostý nesmysl. Jenže právě plnění tohoto úkolu přišel kontrolovat se vší vážností Výbor lidové kontroly ČSSR. Jeho
pracovníkům se až po delší době podařilo zjistit, že vyrábíme ekvivalenty něčeho, co již existuje, a že tedy úkol není
plněn. Mělo dojít na významné postihy vedoucích pracovníků, kteří úkol pozdrželi a nerozepsali na podřízené orga-
nizace. Jenže pak táž kontrola zjistila, že existující stav je tolerován nejen ministerstvem, ale i Státní komisí pro vědu,
techniku a rozvoj investic. Teprve po jednání s těmito institucemi kontroloři zjistili, že jde o úkol nesmyslný, a kontro-
la v tichosti ustala.
Někdy ve druhé polovině osmdesátých let byl s velikou pompou vyhlášen Komplexní program vědeckotechnického
pokroku členských zemí RVHP. Tento program byl organizován ministerstvem, zastřešen Státní komisí a kontrolován
z úrovněÚVKSČ. Jednalo se o naprostý nesmysl. Jednotlivé organizace měly se svými partnery v SSSR uzavřít jakési
smlouvy a na jejich základě spoluprací dosáhnout jakéhosi blíže neurčeného pokroku. Přitom na celou tuto honos-
nou akci nebyly vyčleněny žádné finanční prostředky. V oblasti elektronických součástek se naštěstí podařilo najít
východisko. Na zasedání jedné z odborných mezinárodních organizací v rámci RVHP byl na návrh sovětského před-
stavitele prohlášen soubor součástek řešených pro výpočetní techniku. Byl to svým způsobem podvod, avšak jediná
možnost, jak čelit stupidnímu systému. Když se pak dostavila stranická kontrola, mohl i rožnovský podnik ohlásit
plnění Komplexního programu.
Jan Stach