Basic HTML Version
209
Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří byli inspirací či motivací k sestavení vzpomínkového sborníku. Para-
doxně k nim patří nejprve ti, se kterými jsem měl v průběhu své profesní kariéry nezřídka neshody a nedorozumění,
vlídně řečeno. Zmíněné osoby, zaujímající různá postavení v teslácké nomenklatuře, mne vlastně motivovaly dělat
věci jinak, než bylo obvyklé. To se ale s odstupem času dosti obtížně vysvětluje.
Ale opravdové poděkování patří lidem, kteří se podíleli na zachování polovodičové výroby v Rožnově po roce 1989,
v době, kdy se to zdálo nesmyslné, neproveditelné, nemožné. Byla to parta, skupina či snad dokonce intuitivně vytvo-
řený tým lidí, kteří tak věřili své profesi, že ji nedokázali opustit, zavrhnout – navzdory prognózámmoudrých poradců
i politiků. Byli to lidé, kteří věřili sobě, svým schopnostem, svému přesvědčení. Byli to a jsou nadále úžasní lidé, kteří
dokázali potlačit osobní ambice ve prospěch společné práce, společnou naději přeměnit ve společný úspěch. Měl
jsem zcela mimořádné štěstí, že jsem byl součástí tohoto týmu.
Měl bych vlastně vyjmenovat těch posledních 300 zaměstnanců společnosti, kteří zbyli ve spodní úvrati procesu pri-
vatizace, počínaje těmi, co v kooperaci šili (spíše šily) svršky obuvi, až po partu techniků, která zakonzervovala pod-
statné části výroby či vyměnila své dlouholeté profese vývojářů za obchodníky a další nutné odbornosti, které v nové
firmě chyběly.
Nemohu nepřipomenout v první řadě externistu Václava Šmída, v tom čase změn pracovníka fy Motorola, který uvěřil
našim snům a pomohl je prodat do světa. To vše by se ale neobešlo bez osobností, jakými byli JardaValíček, Radek Len-
hard, Honza Tomčík, Blanka Nečasová, Toník Rozsypal a řada dalších. A byla celá řada dalších, kteří formovali firemní
kulturu, i když třeba nebyli celou dobu bezprostředně„u toho“ a třeba si na čas odskočili do Singapuru nebo na něja-
kou vysokou školu. Alespoň namátkou: Josef Vlček, Milan Hutyra, Broněk Ševčík, František Zátopek, Robert Sommer,
Vlado Krajčír a od poloviny 90. let řada dalších navrátilců i zcela nových tváří. Prosím za prominutí, pokud jsem někoho
explicitně nevzpomněl, ale jak jsem říkal, musel bych vypsat těch tři sta spoluzaměstnanců, kteří svedli rozhodující
zápas. A byli tu také externisté, kteří významně pomohli tam, kde nám, zejména v administrativě, chyběly odborné
kádry. Zkrátka poděkování patří všem, kteří byli po roce 1990 zapřažení do úsilí obnovy, všem, kteří vytvořili podmínky
pro dny současné. Všem, kteří se podíleli, z dnešního pohledu, na stále neuvěřitelnějším příběhu privatizace společ-
nosti, která byla založena s dluhovou službou přes 300 milionů korun a nulovým pracovním kapitálem. Bez všech
těchto lidí by nebyl ani Terosil, ani Tesla Sezam, ani dnešní ON Semiconductor.
Vladislav Chmelař
Poděkování