199
V novodobých dějinách výroby polovodičů v Rožnově má toto, dříve oddělení konstrukce Výzkumu a vývoje bývalé
Tesly Rožnov mimořádné místo. Už první věta kapitoly napovídá, že zde téměř nic nebylo jednoduché, počínaje ná-
zvem. Sjednocení terminologie přinesla až angličtina a tak návrh, konstrukce, vývoj a mnohé další činnosti jsou srozu-
mitelně popsány anglickým názvem – Design Centrum.
Konstruktéři byli vždy velice cenění a vážení, protože v jejich rukou byl vlastně osud výroby polovodičů v Rožnově. Na
poměrně nepočetnou partu lidí byly kladeny neskutečně vysoké požadavky. Například pro roky 1989–1990 bylo v PTR
(Plán technického rozvoje) 200 nových typů integrovaných obvodů. K tomu ani komentáře není třeba.
Postupné omezování výroby v roce 1990 znamenalo také změnu pro konstruktéry. V programu zůstalo jen několik
ambiciózních projektů – pokračovat ve vývoji čipu pro IR kameru (infračervená kamera pro noční vidění, armádní za-
kázka), rekonstrukce výkonových tranzistorů, která by umožnila montáž do plastových pouzder, vývoj zcela nových
struktur výkonových tranzistorů IGBT se závěrným napětím 600V a 1000V a také nízkošumový tranzistor pro kanálové
voliče televizních přijimačů. I když byly vyrobeny funkční vzorky a dokonce i čip IR kamery jevil známky života, žádný
z těchto projektů nedospěl do ekonomické realizace. Nejistota a nespokojenost v řadách konstruktérů pochopitelně
narůstala a to vedlo k odchodu některých zaměstnanců do Singapuru, ale také třeba do bankovního sektoru anebo
ke změně profese v rámci již ustavené společnosti Tesla Sezam, s.r.o.
Na základě probíhajícího jednání s firmou Motorola bylo dohodnuto, že Motorola zahájí jednání s vybranými pracovní-
ky konstrukčního oddělení (prosinec 1992). V roce 1993 pak probíhalo výběrové řízení, které bylo dokončeno v květnu,
a v srpnu došlo k převodu vybraných 14 konstruktérů do zaměstnaneckého stavu fy Motorola, resp. nově založené spo-
lečnosti SCG DC Motorola, s.r.o. (Semiconductor Component Group Design Center). V září nastoupili konstruktéři na
intenzivní kurzy angličtiny a také na vybraná pracoviště v Toulouse, Ženevě a Phoenixu). Na jaře 1994 Design Centrum
pod vedením Pierre-Axela Berlanda zahájilo skutečnou činnost.
Motorola měla vizi zaměřenou nejen na konstrukci a konstruktéry. Jednání Motoroly s konstruktéry mělo nepochyb-
ně velký význam na pochopení našich schopností a možností jak ve výrobě, tak v konstrukci. Výstižně na to vzpomíná
Ing. Antonín Rozsypal, jeden z klíčových aktérů procesu vzájemného poznávání:
„Ještě v době našeho působení v Tesle se opravdu jednalo s Motorolou o možnosti nějaké výroby čipů. Účastnil jsem se jed-
nání s návštěvouMotoroly (byli tamDenis Griot, Patric Rouset). Předváděli jsme jimnáš katalog, co by je tak mohlo zajímat.
Zaujaly je regulátory napětí, řada MH78xx. Nabízená cena byla 50 USD za 3” desku. Potíž byla v tom, že náš (Tesla) čip byl
2x tak velký než čip Motoroly, tedy polovina čipů na stejně velké desce.
Rosťa Vinkler dostal za úkol udělat shrink verzi. Stlačoval, co se dalo – s rizikem problému s výtěžností – ale víc než 30 %
to nedalo. Motorola nám nehodlala dát svůj design, ani svoji technologii. Věc se zdála být na mrtvém bodě. Až když jsme
nastoupili do Design Centra a přišli do Toulouse, vyzvídali jsme, jak to dělají, aby se to tam vešlo.
Návrhové středisko
– Design Centrum